Myšlenka na den

Někdy podléhám stereotypům a představuju si určité pojmy v souvislosti s typickými vlastnostmi. Tak třeba při slově láska mne napadne růžová barva a přívlastek sladká. Nevím, proč mi to tak naskakuje. Lásku si takhle vlastně vůbec nepředstavuju a jsem přesvědčená, že taková většinou není.

Vzpomínám si, jak minulý týden byla u mne v obchodě babička s vnučkou vybrat knížku. Ta holka byla příšerná. Vůbec se neuměla chovat. S babičkou jednala jako s otrokyní, neuměla nebo nebyla ochotná pozdravit, poprosit ani poděkovat. Zjevně byla zvyklá, že si to může dovolit. Babička si nechala všechno pokorně líbit a také koupila všechno, co si ta holka umanula. Při placení se tak omluvně pousmála, že by chtěla, aby ji její vnučka měla ráda. Neudržela jsem se a zeptala se, jestli je přesvědčená, že tímto způsobem si to zajistí. Nejistě se ohlédla na vnučku, která si soustředěně rozbalovala bonbón. Ten bonbón, kvůli němuž jsem trvala na prosím a děkuji. Byl to souboj, ale zvítězila jsem. Babička si povzdechla, ale neodpověděla mi nic.

Bylo mi jí líto. Myslím, že takhle láska nejedná. Láska neznamená, že si člověk musí nechat všechno líbit. Láska znamená nastavit hranice sobě i milovanému. Bez hranic totiž láska snadno zmutuje v manipulaci, tyranii nebo otroctví. Láska chce pro milovaného to nejlepší, což neznamená všechno dovolit, všechno dát. Láska může znamenat kázeň i trest. Láska může znamenat žádný bonbón, žádný dárek. Protože to nejlepší je přece náš duchovní růst. Dobrý den, prosím, děkuji a na shledanou k němu zaručeně patří.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.