Myšlenka na den
Myslím, že jsem na to přišla. Objevila jsem, proč mě tak vzrušuje a zároveň dojímá představa, že Bůh žije ve mně. Vzdala jsem se nároku to pochopit. Nedokázala bych to. Neustále jsem si však s tou myšlenkou pohrávala, převalovala ji v hlavě, představovala si, co vlastně všechno může znamenat. A zdá se mi, že jsem na stopě.
Pekla jsem bábovku. Co jsou děti z domu, nepeču už tak často, avšak o to víc si to užívám. Peču totiž ráda. Soustředila jsem se na tu práci, abych nepopletla poměry nebo nezapomněla na něco důležitého, jako třeba na prášek do pečiva, který je sice nenápadnou, ale moc důležitou součástí nadýchané buchty. Moc jsem si přála, aby se mi to povedlo. Ne, že bych se potřebovala vytáhnout, jak jsem skvělá kuchařka, ale chtěla jsem potěšit. Pečlivě jsem šlehala vejce do pěny a přidávala další ingredience, vymazala a vysypala jsem bábovkovou formu, vyhřála troubu. Každou tu jednotlivou operaci jsem prováděla pozorně a soustředěně tak, jak jsem nejlépe dovedla. Těšila mne každá drobnost toho procesu, jako třeba kapka rumu na lepší rozmíchání kakaa a pro přitažlivější vůni, nebo hrst ořechů hozená na dno formy před nalitím těsta. Myslím, že jsem do všeho vkládala svou lásku. Řekla bych, že jsem šleháním těsta na bábovku uctívala Boha. Proč ne?
A pak jsem si představila, že Bůh, který žije ve mně vlastně mýma rukama a mým srdcem peče tu bábovku se mnou. Nejen proto, abych to zvládla dobře udělat, ale možná i proto, že si to chce sám užít. On touží sdílet můj život, mé radosti i strasti, mou tvořivost i mou lásku. Jistě ho těší mé radosti. Jistě se mu líbí, když tvořím něco s potěšením. Vstrčila jsem formu s těstem do trouby, nařídila si kuchyňskou minutku a musela jsem se posadit, abych vstřebala ten objev. Bůh právě zažil, jaké to je s láskou péct bábovku. Učinila jsem pevné předsevzetí, že si musím dávat dobrý pozor, abych ke všemu, co dělám, přistupovala tak, aby se mu to líbilo.
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.