Myšlenka na den

Neptejte se mě na komáry a vosy, nemám odpověď. Nevím, proč je Bůh stvořil, a nevím, jak to s nimi původně myslel. Přesto je příroda pro můj modlitební život moc důležitá. Teď už někdy je ráno tak nádherně, že se nemohu udržet doma a musím vyběhnout do zahrady. Máme takovou malinkou zahrádku ve vnitrobloku vysokých domů. Poskytuje mi soukromé místo v altánku porostlém břečťanem. Mám tam lavičku a stolek a ráno se tam uchyluju jako do své tajné modlitebny.

Ukryta v břečťanu se cítím víc jako součást všeho stvoření, které na zahradě přebývá. Takhle zjara je tam neuvěřitelně živo. Předmětem mého pozorování jsou hlavně ptáci a hmyz. Mým původním záměrem vlastně nebylo pozorovat přírodu, chtěla jsem se tiše modlit, ale copak to lze ignorovat? Já to nedokážu. Když tak sedím se zavřenýma očima, aby mě nic nerušilo, napadne mne otázka: Proč teda chodíš ven, když nechceš, aby tě něco rušilo? A vidím, že se musím modlit jinak.

V tiché kuchyni mě nikdo neruší, mohu spočívat se zavřenýma očima a těšit se z ticha a klidu. V zahradě, kde nepřetržitě něco bzučí, šustí, štěbetá a cvrliká, kde něco šustí v listí nade mnou nebo v křoví vedle, kde co chvíle něco letí kolem, tam prostě klid a ticho není. Proč mě to ale tak lákalo ven? Nechci to svádět na Boha, ale skoro bych řekla, že to on mě lákal ven. A tak já tam sedím a jen obdivuju. Žasnu nad dokonalým systémem, nemůžu se vynadívat na kolonie ploštic nebo rej mušek. Jak směšné a zároveň poučné je sledovat kosa při koupeli. Všechny ty vůně, barvy a zvuky tvoří svět, v němž žiju. Všechny ty vůně, barvy a zvuky stvořil on a beru to osobně. Vděčně ho za to obdivuju. Komáry a vosy neřeším.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.