Myšlenka na den

Setkala jsem se s jednou paní. Stěžovala si mi na velké potíže se svým manželem. Usilovně se modlila za vyřešení těch potíží, ale nic se nedělo. Ptala se mne, jak se má modlit? Co z duchovní zbroje může použít, aby jej získala zpět? Připadalo mi to jako moc těžká otázka.

Z našeho rozhovoru vyplynulo, že ona sama netouží být nějak zvlášť Bohu blízko. Nezdálo se, že by o tom přemýšlela. Chtěla jen zpátky svého vzdalujícího se manžela. Když jsem jí vyprávěla něco o tom, že se mohou znovu setkat, když se oba budou přibližovat k Bohu, kroutila hlavou. To její manžel určitě nebude chtít. Sama za sebe si tím také nebyla jistá. Opravdu jsem nevěděla, co jí poradit. Neměla jsem v rukávu žádná kouzla, která by přitáhla odcházejícího manžela. Neměla jsem ani žádnou naději pro jejich vztah, i kdyby se nakrásně vrátil. Co jí zaručí, že neodejde někdy příště? Já moc nevěřím ve stabilitu vztahů, které nestojí na Bohu. Ne že by nemohly existovat, jistě, že jsou. A také ne že by se nemohly hroutit vztahy, které na Bohu někdy založeny byly. Jen většinou se ten rozklad děje právě od toho základu. Ochladne ten první, nejzákladnější vztah, ten s Otcem nebeským a pak postupně zvětrává i ten druhý, manželský vztah. Tak to kolem sebe pozoruju.

Když nechcete být blíž Bohu, jak můžete být blíž k sobě navzájem?

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.