Myšlenka na den

„Já mám babičku rád, protože se u ní vždycky naučím něco nového,“ prohlásil asi čtyřletý chlapeček. Seděl se svou maminkou na sedadle v tramvaji a vypadal náramně spokojeně. Maminka se ho zeptala, co nového se naučil dnes a on jí rozvážně vysvětloval pravidla hry o nějaké paní. Tu jsem neznala a kloučkova maminka zjevně také ne. Ovšem maminka postupnými doplňujícími dotazy zjistila, že chlapeček s babičkou hráli dámu. Bylo hrozně milé pozorovat toho malého kluka, jak nadšeně vypráví o svém potěšení z učení se novým věcem.

Minulý týden už skoro sám upekl koláč a předtím skládali hrozně těžkou skládačku a příští týden prý to bude překvapení. Ta jeho babička musí být skvělá ženská, napadlo mě. Jak nejspíš docela spontánně a zábavně umí podporovat chuť malého človíčka do objevování nových věcí. Asi i ona sama bude aktivní a vynalézavá. V tom je nejspíš skryto to tajemství dobrého vychovatele. Zapaluje, protože sám hoří.

Nesložitou dedukcí se můžeme dostat k tvrzení, že člověk by neměl dělat to, pro co nehoří. Mám pro takové tvrzení jako důkaz svoji maminku. Celý život pracovala jako úřednice. Myslím, že ji uspokojovalo, když jí všechno v pořádku sedělo, ale po odchodu do důchodu neváhala ani vteřinu. Všichni mysleli, že bude přesluhovat, ale to ona ani náhodou. Okamžitě si našla brigádu v prodejně optiky. Doopravdy totiž hořela pro čištění, leštění a pulírování. A kde jinde by se uplatnila lépe, než mezi skleněnými vitrínami, kde jí neuniklo ani zrnko prachu. Opravdu tam byla šťastná. Dělala to, co ji nesmírně těšilo, a ještě jí za to platili.

A co vy, hoříte pro to, co děláte? Chodili byste do svého zaměstnání, i kdybyste si nemuseli vydělávat?

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.