Myšlenka na den

Potrestat, ponížit, oslabit, fyzicky i psychicky udolat, to jsou důsledky nedostatečného stravování ve vězeňských zařízeních. Nemluvím ani o tom, že trestaný člověk musí jíst to, co mu dají a nemůže mít ani pomyšlení, že by si mohl dát k jídlu to, na co by měl zrovna chuť. Jednoznačně je omezování v jídle ať už v jeho rozmanitosti nebo v jeho množství formou trestu. Dokonce i já jsem kdysi potrestala své vzpouzející se dítě, které nechtělo jíst k večeři ani jedno ani druhé, pouhým suchým krajícem chleba.   

Logickou dedukcí z toho plyne, že hojnost a dostatek rozmanitého jídla je naopak formou či projevem požehnání. Nejsem si jistá, že jsem si vždycky naplno uvědomila význam té hojnosti. Brala jsem ji jako samozřejmost a nezdálo se mi, že bych měla být nějak zvlášť vděčná. Vždyť jsem to snad ani jinak nepoznala. Inu, nebyla jsem ve vězení. Až jsem jednou navštívila výstavu obrazů. Jak obrazy souvisejí s jídlem, hladem a hojností? Velmi úzce, pokud se vystavují barokní zátiší. Vstoupila jsem do galerie a byla obklopena hojností a požehnáním. Ze zlacených rámů zářily z tmavého pozadí mísy nejrůznějších druhů ovoce, stolyprostřené bohatě řasenou drapérií vzácné látky, které přetékaly jídlem všech druhů, zvěřina, ryby, ptáci, pečeně, chleba, zdobené poháry s vínem, vázy plné květin, hojnost a malebná dokonalost rozmanitosti. Stála jsem v tichu přemožená tím luxusem tak dokonale zpodobněným na plátnech po stěnách. Má mysl na tu přehlídku překypující hojnosti reagovala jediným slovem: To je požehnání. Cítila jsem hmatatelně, co to slovo také znamená. Koupila jsem si tehdy u pokladny pohlednici s reprodukcí jednoho z těch obrazů a používám ji jako záložku. Chci, aby mi ten obraz připomínal, že hojnost není samozřejmá. Je to požehnání.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.