Myšlenka na den

Kdysi jsem se přátelila s jednou americkou misionářkou. Byla to skvělá holka, maminka čtyř dětí, schopná, operativní, energická ženská. Moc jsme si rozuměly. Pravidelně jsme spolu procvičovaly češtinu a za tím účelem jsme pravidelně chodily na kafe. Byly to skvostné hodiny.

Jednou jsme spolu seděly v malé kavárničce, popíjely kávu a mlsaly hořické trubičky se šlehačkou, křehké jako dech. Řešily jsme školu, školní docházku, školní výuku, školní zkamenělost a nepružnost, nesmyslný školní systém a naše děti v něm. Tedy moje děti v tom systému nebyly, já jsem si je učila sama doma, ale jako učitelka jsem ten systém znala, a právě proto naše rozhovory byly tak zajímavé. Mohly jsme dobře porovnávat. Smály jsme se a rozhořčovaly se, povídaly jsme si o svých rodinách a bylo nám spolu hezky. Během našeho hovoru vstoupila do kavárny dívka, kterou jsme obě znaly. Přizvaly jsme ji k našemu stolečku a přibraly ji do naší konverzace. Za chvíli z ní vypadlo, že má dnes narozeniny.

„Kde jsou balónky a zmrzlina?“ položila řečnickou otázku má americká kamarádka. Nechápaly jsme. „No, když máš narozeniny, musí být balónky a zmrzlina,“ byla si jistá. Tak jsme si objednaly všechny tři vanilkovou zmrzlinu s polevou z hořké čokolády, místní specialitu. Balónky jsme si mohly leda tak představovat, ale zmrzlina byla velmi skutečná. Naše česká kamarádka byla viditelně dojatá, že někdo vzal tak vážně oslavu jejích narozenin, které chtěla sama ignorovat.

Byla jsem vděčná za rázný a konstruktivní přístup ke slavení. Je to jednoduché. Máš narozeniny, něco to chce. A je fajn, když má člověk představu, co to má být. Od té doby si při každých narozeninách vzpomenu na společnou zmrzlinu a neexistující balónky. Hledám, jak jednoduchým způsobem dát najevo, že narozeniny nejsou bezvýznamná událost, že si oslavu zaslouží, protože oslavenec za to stojí.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.