Myšlenka na den

Lidi mě často žádají, abych se za ně modlila. Vážím si té důvěry, ale někdy se toho bojím. Čeho se může člověk bát při modlitbě? Toho, že bude vyslyšena a Bůh udělá, oč ho poprosím. Může to totiž třeba i dost bolet.

Jednou mě žádala jedna kamarádka, abych se modlila za ni a za jejího manžela, aby se tolik nedívali na televizi a byli víc spolu nějakým smysluplným způsobem. Trochu jsem se ošívala, protože moje představivost rozjížděla různé scénáře, podle kterých by mohlo dojít k naplnění této prosby. Ujistila jsem se, že to myslí vážně a že fakt za tohle mám pomodlit. Chtěla to. Požádala jsem tedy Boha, aby s tím něco udělal. Do týdne bylo po klidném vysedávání u televize. Maminka jednoho z nich skončila v nemocnici a péče o tatínka, starého Alzheimerem postiženého pána, byla na nich. Krom toho, že navštěvovali maminku v nemocnici, jezdili za tatínkem, když zatelefonoval, že nemůže najít kapesník nebo kam mu dali ovladač od televize. Zařizovali nákupy, jídlo, hygienu, léky. Kamarádka mi volala celá vyplašená, co se to děje a mě polilo horko.

Jiná hezká ukázka vyslyšené modlitby byla modlitba za syna jiné mé kamarádky. Měl vážné potíže s ranním vstáváním. Prostě nedokázal vylézt včas z postele a chodil do školy neustále pozdě. Moc jsem se těšila na to, jakým způsobem Bůh vyslyší tuhle prosbu. Dostal se na brigádu do firmy, v níž by chtěl jednou pracovat. Moc o to stál. Práce mu začínala ráno v šest. Najednou byl zachráněn. Nezaspal ani jednou. Inu Bůh má kromě jiného i smysl pro humor.

Na jaké nečekané vyslyšení modliteb byste si vzpomněli vy?

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.