Myšlenka na den

Některé lidi jsem nikdy nepotkala. Buď už dávno nežijí, nebo žijí někde daleko. Přesto mám pocit, že je znám. Seznámila jsem se s jejich myšlenkami, viděla jsem jejich fotky, mohla jsem zahlédnout fotografie jejich rodiny a záběry jejich domovů. Myslím si, že kdybychom se opravdu setkali, že bychom si nejspíš rozuměli.

Docela pikantní mi připadají taková setkání s lidmi, kteří jsou opravdu slavní a vlivní. Nedávno jsem dočetla knížku rozhovorů dalajlámy s arcibiskupem Desmondem Tutu. Dva staří pánové se setkali u jednoho z nich doma a z jejich rozhovorů vznikla Kniha o radosti. Je to tak milé čtení! Jeden druhého si navzájem stále dobírali a pošťuchovali se. Často se smáli. Dávali najevo vzájemný hluboký respekt, úctu a lásku. Věděli, že toto jejich setkání je nejspíš poslední, protože jeden z nich je už tak starý a nemocný, že cestování pro něj bude nepřekonatelnou překážkou. Pro toho druhého jsou nepřekonatelnou překážkou úřady, které mu neudělí vízum ke vstupu do země. Vůbec nebylo těžké si představovat, že jsem tam s nimi, sedím někde v koutečku a nespouštím z nich oči. Jsem tichoučká jako myšička, aby mi neuniklo ani slovo, ani gesto, ani kousek významného ticha, který společně sdíleli. Velkorysost v odpuštění za hrozné křivdy, k níž se oba ve svých životech proboleli a promodlili, jim dává právo vyslovovat hluboké pravdy pro život. Jejich setkání patřilo k seznamu setkání na nejvyšší úrovni. Jsem šťastná, že jsem se dostala k té knize a jejím prostřednictvím jsem mohla být aspoň takovým vzdáleným způsobem účastná jejich setkání.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.