Myšlenka na den
Plakali jste někdy při závěrečných titulcích filmu, protože se vás příběh tak dotkl, že jste si nemohli pomoci? Děj se dramaticky vyvíjel a s hrdiny to nakonec dopadlo přesně tak, jak jste si přáli, aby život probíhal? Napadlo vás, ach, to bych také chtěla zažít? Takovou velikou lásku, takové bezpodmínečné přijetí, takové velkorysé odpuštění, takové hluboké prozření v otázce tajemství života a smrti? Já mnohokrát. Vždycky se mě dotýká, když někdo někomu nezištně pomůže. Stáhne se mi krk a slzy mi vstoupí do očí.
Zdálo se mi, že jsem se setkala s pravou realitou, protože na plátně to vždycky vypadá věrohodněji než ve skutečnosti. Vidím jako v zrcadle svůj příběh, své blízké, své reakce a mohu porovnat, jak jsem obstála. Smím si připomenout, že stejné zázraky, jako jsem viděla ve filmových scénách, se staly i v mém životě a jsem o to vděčnější, že vidím, jak mimořádný život žiju.
Myslím si, že když se setkám s něčím mimořádně dobrým a krásným, s něčím, co mě přesahuje svou velikostí nebo hloubkou nebo dokonalostí, a nemusí to být film nebo kniha, můžu být ztracená v hudbě nebo mě uhrane výtvarné umění, když prostě prožiju takový ten dotyk v jádru srdce, setkání s krystalickou krásou, tak to se mne dotkl Bůh.
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.


