Myšlenka na den

Po cestě domů z práce si mohu podle různých okolností volit trasu. Jednou z těch okolností bývá potřeba něco koupit a to pak chodím kolem obchodů. Další zcela podstatnou okolností pro mne je stav oblohy. Pokud nebe naznačuje velkolepý západ slunce, musím vybírat pro cestu domů takové ulice, které směřují na západ a je v nich vidět nebe.

Jednou jsem šla domů a nebe hořelo. Tolik zlata jsem ještě v životě neviděla! Pospíchala jsem přes dvě křižovatky, abych se co nejdřív dostala na ulici, z níž, jak jsem už věděla, bude dobrý výhled na to nebeské představení. Zahnula jsem za roh a vstoupila do plného světla. Oslněnýma očima jsem se pokoušela obsáhnout co nejvíc z té nádhery, dokud ještě na obloze trvala. Chodník naštěstí byl dosti široký, takže jsem si mohla dovolit ten luxus zastavit se a nebránit ostatním, aby dál spěchali za svými cíli. Stála jsem zcela okouzlená malebnými přesuny ohromných oblaků jako zlatorůžových peřin, vychutnávala jsem barevné proměny nebeské báně a její pohasínání, modrání, šednutí do večerní střízlivosti. Takové nebeské představení! V uších mi zněli Pink Floyd a já jsem v duchu pochybovala, že budu po takovém zážitku schopná jít normálně domů a vařit večeři. Přehodila jsem si kabelku znovu přes rameno a chystala jsem se vykročit. Vtom jsem si všimla paní, která postávala podobně jako já pár kroků ode mne. Předtím jsem ji neviděla, protože jsem měla oči plné světla. Naše oči se střetly a ona řekla: „To byla ale nádhera, co?“ přikývla jsem a odpověděla: „Není Bůh ohromný?“ Ona taky přikývla, usmály jsme se na sebe a rozešly se. Dvě věty souhlasu způsobily takový pocit spříznění, že kdybych se nestyděla, byla bych tu paní nejraději objala. Příště to udělám.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.