Myšlenka na den

Tohle se mi stává často. Napíše mi paní, jejíž jméno mi nic neříká. Oslovuje mne osobně, jako dávnou přítelkyni. Vysvětluje, že si ji nemohu pamatovat, protože není odkud. Nikdy jsme se osobně nesetkaly. Nicméně mne dobře zná. Ví o mně všechno. Má mě přečtenou.

Některá setkání mohou vypadat i takto. Kdo z nás nezažil ten pocit dokonalého souznění, že někdo jiný dokázal popsat nějaké děje, pocity nebo hnutí tak, že jsme se v tom přesně poznali. Často jásám, že někdo jiný dovede zformulovat myšlenky způsobem, jakým bych to byla ráda udělala já sama, kdybych to uměla. Často prožívám, že se mi při čtení zamlží zrak nebo dokonce pláču, protože autor textu se dokázal dotknout citlivého místa ve mně a zároveň mě v něžném objetí vyvedl ze smutku do pokoje.

Všechny tyhle ženy, které si mi troufnou napsat, beru jako sestry. Mám je ráda, jsou mi blízké, i když je neznám. Aby ne, vždyť zjevně prožíváme stejné věci a reagujeme na ně stejným způsobem. Třeba se tady na zemi fyzicky nikdy nesetkáme, ale v jiných světech se setkáváme už nyní. Setkání je tajemství.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.