Myšlenka na den

Není to právě originální přiznání, ale je to pravda. Někdy mívám neodolatelnou chuť si něco dopřát. Koupit si nějakou roztomilou, drahou zbytečnost. Něco jako novou rtěnku nebo lak na nehty, nový šátek nebo rukavičky, pokojovou květinu nebo možná hezkou dekoraci do bytu. Vím dobře, co to znamená – sytím svou duši.

Jednou jsem šla městem, byla jsem unavená a měla jsem žízeň. Neuhodnete, co jsem si koupila. Novou rtěnku. Nepochopila jsem to ani já, tak se o to, prosím, nesnažte ani vy. Možná se vám takové věci taky dějí a kroutíte nad sebou hlavou, když doma vybalujete nákupy, které vlastně nedávají žádný smysl, ty věci nepotřebujete a vlastně jste je ani nechtěly. Je vám jasné, že to tričko nikdy nebudete nosit, protože je vlastně děsné, a že dekorace, která vás na chvilku okouzlila, skončí v nejlepším případě jako váš příspěvek na dobročinný bazar o příštích Vánocích. Tak proč jste to kupovaly? Třeba i vaše duše měla hlad.

Co s tím dělat? Jak se ukáznit při takovém stavu nouze? Nevím, zda jsem kompetentní dávat dobré rady. Ještě z toho nejsem venku. Už ale aspoň vím, co se děje. Pokud se zastavím včas, většinou pomůže něco velmi jednoduchého. Sklenka studené vody a procházka v parku. Pozorování tekoucí řeky nebo plynoucích oblaků je taky dobrá pomoc. Skvělé je na chvilku si někde o samotě sednout, zavřít oči, zhluboka dýchat a zeptat se: Copak ty má dušičko, potřebuješ? Ona si řekne. Ještě nikdy nepotřebovala novou rtěnku, další tričko nebo parfém. Většinou to bylo něco, co je k mání zcela zadarmo.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.