Myšlenka na den
Uf, to byl týden! Skoro jsem se nezastavila. Tolik práce, tolik úkolů, tolik setkání, tolik rozhovorů. Ráno jsem vstávala dřív, abych stačila uvařit manželovi oběd, večer jsem žehlila nebo psala slíbené články. Telefon jsem měla neustále při ruce, abych stačila včas reagovat na všechny změny, které by v mých plánech mohly nastat. Všechno dobře dopadlo, všechno jsem to stihla, aspoň myslím, že jsem na nic nezapomněla. Úplně jistá jsem si však nebyla.
Seděla jsem schoulená ve svém šedém křesle, vnímala jsem šedý soumrak za oknem a nechala jsem si procházet před vnitřním zrakem všechny ty události uplynulých dnů, tváře lidí, s nimiž jsem vedla hovory a snažila jsem se přijít na to, co by mohlo být důvodem neurčitého lehkého znepokojení. Nic vážného, žádné zřetelné vědomí průšvihu nebo přehlédnutí. Co je špatně? Kontrolovala jsem svůj rozvrh v diáři a nezdálo se, že by tam někde byla chyba. Přesto jsem se nemohla zbavit lehounké stísněnosti. Obrátila jsem se s tichounkou otázkou k Duchu svatému. Co je špatně? Co jsem zapomněla nebo nezvládla? Já na nic nemůžu přijít. Proč se necítím šťastně?
Trochu mě píchlo u srdce a pak se vyvalil proud bolesti. Tys zapomněla na mne. Cože? Vždyť jsem se přece modlila! Před každou schůzkou jsem prosila o požehnání, každé jednání jsem dávala pod Boží ochranu. Na víc přece nebyl čas. Ale hned, co jsem v mysli formulovala své omluvy, jsem taky věděla, že to nebyl čas, o kterém Duch mluví. Hloupé výmluvy, které mohou jedině prohloubit tu jeho bolest. Vím to už, chce mne. Ne moje úkoly, mé články, má setkání nebo schůzky. Chce mne bez všeho toho, čím se zabývám. Jenom mne. Nikdy mne ale ještě nenapadlo, že Bůh se trápí, když já si ho nevšímám. Vždycky jsem se domnívala, že Bůh je v klidu. Je to jedno, jestli k němu nepřijdu já, on přijde někdo jiný. Pořád na něj přece někdo mluví. Třeba si toho vůbec nevšímá. Jen je prostě rád, když se objevím. Ale není to tak. Trápí se, že s ním nejsem. Bolí ho má nevšímavost, zraňuju ho. Žárlí. Je nešťastný. Chápete? Já můžu za to, že Bůh je nešťastný. Přitom není možné, abych já byla šťastná, pokud on by nebyl.
(O vás to platí taky.)
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.