Myšlenka na den

Kdysi pro mne bylo zjevením, že to, co považuju za své hodnoty, se projeví v tom, jak rozděluju svůj čas. Samozřejmá věc, že? Nikdy předtím mě to nenapadlo. To je skutečně tak průhledné? Ano. Za čím stojím, čemu věřím, co považuju za nejdůležitější, tomu věnuju svůj čas, energii i peníze.

Od té doby už nemám takové potíže považovat lidi za důvěryhodné. Stačí porovnat to, co říkají, s tím, co dělají, kam chodí nebo za co utrácejí své peníze. Pokud se to překrývá, jsou důvěryhodní. Pokud ne, vím, co si myslet. Ono je to ale těžké. Z vlastní zkušenosti vím, že málokdy uvažujeme v těchto souvislostech.  Mám kamarádku, která každé úterý jezdí pečovat o svého koně. Musí to být právě a jedině v úterý. Je to chvályhodné a ušlechtilé, ne? Do té doby, než si uvědomíte, že právě v úterý jednou za dva týdny se setkáváme s holkama, abychom si spolu řekly, jak se máme, co řešíme a modlily se za požehnání. Samozřejmě to není žádný problém, docházka na naši skupinku není povinná, ale o hodnotách to něco vypovídá. Zvláště tehdy, kdy demonstruje svou sounáležitost s naší skupinkou a žádá o modlitby. Jiná paní se k nám připojila a vzbuzovala dojem, že ona i její rodina žijí zcela křesťansky. Žádala nás naléhavě o přímluvu v závažném problému. Když jsme se jí ptaly, jak se modlí se svými dětmi, nebo se svým manželem, rozpačitě mlčela. Nic takového nikdy neprovozovali. O míře jejího křesťanství a jeho věrohodnosti bylo celkem hned jasno.

Já bych nechtěla nikoho odsuzovat, takové právo mi nenáleží. Ale zároveň nechci hloupě kývat všemu, co mi kdo říká. A zároveň si velmi urgentně uvědomuju, že i na mém životě je zřetelně poznat, zda o svých hodnotách pouze mluvím nebo je také žiju. Ráda bych, aby to bylo v souladu.

Jak to máte vy?

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.