Myšlenka na den

Zrychlujeme, abychom všechno stihli v kratším čase a ten získaný čas si hezky užili. Ale žádný získaný čas nikde nevidím. Kam asi mizí?

K čemu nám jsou rychlejší auta, když rychlost na silnicích je limitovaná? K čemu jsou rychlejší počítače, když my ani tak rychle nemyslíme? Čím rychleji se odesílají naše emaily, tím víc jich musíme napsat. Proč ohřátí jídla v mikrovlnce trvající minutu je moc dlouhé? Vždyť jsme je nemuseli vařit. Absolvujeme různé rychlokurzy, i když víme, že se nic pořádně nenaučíme, protože se nám nechce poctivě něčemu věnovat čas. Nezdržujeme se vytahováním peněženky a jen platíme přiložením hodinek k terminálu. Imponují nám kurzy time managementu a produktivity. Kupujeme počítačové programy a předražené diáře, abychom lépe naplánovali svůj život. Kde je ten čas, který jsme uspořili? Je to jen lež? Ano.

Zrychlením nezískáme víc času, neprodloužíme svůj život. Jen žijeme rychleji. Nic pořádně neprožijeme. Nic kloudně nevychutnáme. Štveme se, jako bychom tím mohli získat nějaký čas navíc. Chceme v přiděleném počtu hodin, dní a týdnů stačit co nejvíc všeho. Je to ale přesně naopak. Náš čas je omezený a nikdo nevíme, kolik nám ho zbývá. Nemůžeme žádným způsobem získat garanci toho, že naplníme alespoň některé ze svých plánů. Spěcháme nyní, abychom žili pak. Zrychlujeme, abychom pak mohli zpomalit. Ale nastane ta doba někdy? Možná znáte ten vtip o milionáři a domorodém rybáři. Milionář na své exotické dovolené hovoří s rybářem n a břehu moře. Radí mu víc pracovat, aby zbohatl. Rybář se ptá proč? No aby pak mohl klidně sedět na břehu moře a chytat ryby. No ale to já už dělám, nemůže pochopit rybář.

Nikdy nebudeme mít hotovo. Nikdy nenaplníme všechny své plány. Nikdy nebudeme už dost bohatí. Nikdy si nedovolíme dělat ty věci, pro které nyní zrychlujeme, abychom na ně pak měli čas. Je třeba začít je dělat hned. Ne zítra. Dnes.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.