Myšlenka na den
Jedním z projevů lásky je dávání dárků. Nemám na mysli jen projevy lásky mezi mužem a ženou nebo dokonce mezi manželi. Myslím to tak obecně, jak jenom to je možné. Třeba dáváte pravidelně dárky dětem manželova bratra. Jeho rodina se dostane do napjaté ekonomické situace a cítí, že by vám to nemohla oplatit. Vyhlásí proto moratorium na dávání dárků. Nebo vaše sestra vyloženě není dárkový typ. Nerada dárky vybírá, neví si rady s tím, co by komu měla darovat. Možná je někdo z nich škrt a nechce mu investovat do dárků kdovíjaké sumy. Zakážou vám tedy dávat jim osobně nebo všem z rodiny jakékoli dárky. Říkají, že jsme na to už moc velcí.
Mně se to už v životě stalo. Někdo z příbuzných vyhlásil, že si nebudeme dávat dárky. Nebyl to příkaz, samozřejmě. Bylo to jen takové to prohlášení, se kterým nemůžete nic dělat. Nikdo se vás na nic neptá. Jen vám důrazně oznámí, že od teďka to tak bude. „No to určitě,“ byla moje první vnitřní odpověď. „Ty mi tak budeš rozkazovat,“ znělo velmi hlasitě v mé duši. „Copak o ty tvoje dárky někdo stojí?“ křičelo to ve mně, někde v mé hlavě nebo kde, tak hlasitě, že jsem se bála, že ten zvuk projde mýma ušima ven a bude slyšitelný každému na dva metry ode mne. Hněvala jsem se. V tom hněvu bylo obsaženo mnohé. V první řadě ponížení z pocitu, že bych se musela podrobit takovému rozkazu. Mně nikdo nebude přikazovat, jestli smím dávat dárky, když to chci udělat. Další složkou mé reakce bylo něco triumfujícího. Uvědomovala jsem si, že umím dávat dárky, které přinášejí radost. A nemohla jsem si vybavit, který z dárků od mého příbuzného u mne překonal mou soukromou hranici v úrovni dostatečný. A další částí, kterou jsem rozeznala ve svém vnitřním výbuchu, byla touha. Prožívala jsem velmi silnou touhu vyjadřovat lásku i prostřednictvím dárků. Jak jinak bych to mohla udělat, když každá z našich rodin bydlí v jiném městě a vlastně se nevídáme? Jindy než o Vánocích nebo o některých narozeninách se nevídáme a jak jinak by člověk mohl dokázat svou přízeň? Jiný jazyk lásky se v takové situaci nedá použít.
Láska musí být i neústupná, napadlo mne. Já budu dávat dárky, kdy budu chtít. Radostného dárce miluje Bůh.
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.