Myšlenka na den
Byli jsme s manželem na návštěvě u čerstvě sezdaného manželského páru. Měli hezký byt s úplně úžasnou kuchyní, modrého papouška a asi dva měsíce po svatbě. Když jsme se dost naobdivovali bytu jako takovému, jeho promyšlenému rozložení, značné velikosti a elegantnímu zařízení, posadili jsme se v obývacím pokoji. Měli jsme si mnoho co povídat. Po nějaké chvíli napadlo našeho hostitele, že by nebylo marné vypít si šálek čaje. Zeptal se, jestli bychom si dali. Souhlasili jsme. Nic se ale nedělo a dál jsme si povídali.
Měla jsem na čaj chuť a klidně bych ho bývala šla připravit, a kdyby byl náš hostitel svobodný mládenec, ráda bych to nabídla. Protože ale byla přítomna nová hospodyně, netroufla jsem si na něco takového ani pomyslet. Po další půlhodince se znovu náš hostitel otázal, jestli bychom si nedali čaj. Odpověděla jsem, že velmi ráda a jestli má nějaký na výběr. Poznamenala jsem, že ráda piju černý čaj. Řekl, že ano, že má velmi dobrý sypaný černý čaj. Usmála jsem se a souhlasila jsem, že ten bych si ráda dala. Všichni jsme se na sebe hezky usmívali a nic se nedělo. Zdálo se mi, že nic nechápu. Kde je chyba? Kdyby to bylo u nás doma, hned bych vyskočila a šla připravit čaj a podívala bych se po nějakých sušenkách nebo sušeném nebo čerstvémovoci, prostě po něčem, co by se dalo k čaji ještě nabídnout jako malé pohoštění. Ráda bych to udělala, protože mě baví být hostitelkou, strašně ráda servíruju čaj nebo kávu. Čaj uvařím do konvice a doplním ladící cukřenkou ašálky, přidám citron a mléko, aby si mohl každý dochutit podle libosti. Nepovažuju takovou operaci za práci. Jenže každý nemusí mít můj úhel pohledu.
Po dalších nekonečných minutách se hostitel zvedl a šel do kuchyně. Hostitelka si s námi dál vesele povídala. Pak jsme dostali čaj. Hostitelka kárala svého manžela za nedostatky v servírování. Něco nebylo podle jejích představ. Chápala jsem ji. Taky mívám přesné představy, jak to má vypadat. Nikdy bych ale nečekala od svého muže, že bude servírovat tak jako já. Jeho dary jsou úplně jiné. Když chci, aby to bylo po mém, musím to udělat sama. Můj manžel mlčel jako zařezaný, já jsem se pokoušela jejich spory zlehčit. Nepodařilo se mi to. Pohádali se, jak náleží. On na ni křičel, že měla jít udělat čaj. Ona odpovídala, že nemají patriarchát, aby ona musela otročit v kuchyni. A tak podobně.
Pak jsme šli domů a můj muž mne k sobě vřele vinul. Když jsme došli domů, zeptala jsem, jestli by si nedal čaj. Chechtali jsme se dlouho. Pak jsem nám nalila panáka domácí ořechovky, která je mou chloubou. Kdo u vás doma dělá návštěvám čaj?
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.