Myšlenka na den

Když jsem byla čerstvě zamilovaná, měla jsem zapotřebí se prezentovat. Nevím, jestli pro vás to slovo znamená totéž, co pro mne. Toužila jsem udělat dojem. Chtěla jsem co nejlépe zapůsobit. Všechno, co jsem uměla, kým jsem byla, nebo co jsem ovládala, byly mé výrazové prostředky. Zdálo se mi, že všechno, co jsem se do té doby naučila, v čem jsem dosáhla nějakých výsledků, bylo nutné ukázat.  Připadala jsem si jako kytka, která právě rozvinula svůj květ a lákavě se pohupuje ve větru, aby přilákala co nejvíc včel. Tak nějak to bylo.

Dnes je mi o čtyřicet let víc. Celá ta léta okouzluju stejného muže a daří se mi to. Jen už to nejsou takové nervy. Nepotřebuju se tak exhibovat. Vím, že mě zná. To je asi nejvíc, co člověk od vztahu čeká. Chtěla jsem, aby někdo věděl, kdy usínám a kdy se budím. Přála jsem si, aby si někdo pamatoval, jak silný mám ráda polštář, nebo jestli sypu cukr do kávy. Nejen to. Moc důležité pro mne vždycky bylo a je, že si můj milý čte všechno, co napíšu, a má na to názor. A že mu nikdy nevadilo mě před usnutím šimrat lehce za uchem. S laskavým pochopením snáší, že večer po desáté usínám rychle a tvrdě, i když mi předčítá sebepoutavější text, a ráno vstávám dřív, než ho napadne, že začal nový den. Je mu jasné, že můj nejoblíbenější zákusek je obložený chlebíček. Opravdu oceňuju, že byl přístupný poznání, že každá květina je má oblíbená. Vím, že mě zná. Odhadne, čeho se nepolekám, umí číst v mých myšlenkách. Dává mi najevo, jak jsem pro něj důležitá. Myslím, že naopak je to stejné. Znám ho. Vím, jak se cítí ráno a jak večer. Poznám, kdy má plno sil a kdy je vyčerpaný. Je mi jasné, co mu chutná. Odhadnu, kdy raději mlčet. Je tak krásné, když vás někdo opravu zná a nemusíte se skrývat z obav, co by se stalo, kdyby fakt uviděl, kdo doopravdy jsem. Zná mě.

Připadám si jako uschlá hortenzie, která je krásná až na věky, protože její krásu už nic nemůže zmařit.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.