Myšlenka na den

Takový zimní den, jako je ten dnešní, může přinést cokoli. Je po svátcích a do dalších oslav konce roku a začátku toho nového je ještě čas. Takové mezičasí to je. Není to náhodou dobrá doba na malé vyhodnocení roku, který bude za pár dnů rokem uplynulým?

Někdy mi připadá, že můj život je příliš rychlý a skoro nestíhám sledovat, kam, jak a proč letí. Dny konce roku se snažím držet na uzdě a nejít z návštěvy na návštěvu. Snažím se najít nějaký odpočinkový režim. Prosinec je pro mne vždycky velmi aktivní měsíc nejen kvůli vysokému pracovnímu vytížení, ale i kvůli spoustě vánočních večírků, koncertů, schůzek s přáteli a pak o Vánocích kvůli setkáním s příbuznými. Je to krásný adrenalin. Když ta doba pomine, přijde pokles energie, útlum aktivity a já cítím, že nutně potřebuju být sama, abych zase nabrala sil. Většinou se ale v těch dnech ozývají různí známí, připomínají odkládané schůzky a logicky si myslí, že teď je volno, teď na ně budu mít jistě čas. Mají pravdu. Já se ráda potkávám s lidmi. Přesto toužebně vyhlížím dny, které strávím v pyžamu a teplých ponožkách. Už se za to nestydím. Přiznávám, že si na noční stolek postavím hrnek s čajem a z knihovny vylovím starou detektivku, kterou si vezmu do postele, a je možné, že ji ani nebudu číst. Není vyloučeno, že budu jen tak koukat z okna, nechám myšlenky volně plynout a když si vzpomenu na někoho konkrétního, v duchu mu požehnám. Odmítám se cítit provinile, že nejsem aktivní. Však já zase budu, uvidíte. Moc hezky se mi přemýšlí v takovém dni o jednom verši z bible. Píše se v něm: Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?

Přemítám tedy o tom, že nic na celém světě není tak důležité jako můj život, můj pokoj, má komunikace s Bohem. Nemám nikomu dalšímu co dát, pokud sama nenačerpám. Některé dny prostě nejsem pro nikoho k mání. Taky nebuďte.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.