Myšlenka na den

S některými lidmi se smrti nedá vůbec mluvit. Ani to slovo nechtějí vyslovit a samozřejmě o tom nechtějí nic slyšet. Je to divné, že? Vždyť smrt je jediná jistota v našem pozemském životě. Nikoho z nás nemine, a tak nedává smysl se tvářit, že nic jako smrt neexistuje.

Ráda se koukám na jiné lidi, jak to mají se smrtí vyřešené oni. Jeden náš strýček se ukázal jako neskutečný frajer. Byl už sice starý, ale byl fyzicky v pořádku natolik, že dokázal utahat lidi o generaci mladší. V den jeho pohřbu mu telefonovalo neznámé číslo. Jeho dcera hovor vzala a rozklepaným hlasem se tázala, kdo volá. Muž na lince se dožadoval předání sluchátka, když pochopil, že to fakt nepůjde, řekl, o co mu jde. Před týdnem měli se strýčkem malinkou srážku vozidel, jen takové drcnutí a odřený lak. Volal kvůli pojišťovně. Nemohl uvěřit, že ten vtipný a vitální pán už nežije. Největší šok nás čekal při pohřebním obřadu. Se strýčkem se loučilo pět jeho dětí s partnery a dětmi a jejich partnery a vnoučaty. My vzdálenější příbuzní jsme taky přijeli v hojném počtu a celou sestavu doplnilo ještě slušné číslo přátel a známých. Obřadní síň byla nacpaná do posledního místečka. Pracovník pohřební služby nás uvítal a pak řekl, že si strýček své rozloučení osobně připravil. A z reproduktorů se ozval strýčkův hlas. Jeho děti to asi věděly, ale my ostatní jsme byli úplně zkoprnělí. Strýček tak trochu pobaveně a tak trochu dojatě promlouval k tomu shromážděnému davu. Ke každému z dětí měl osobní poznámku nebo vzpomínku. Omlouval se za své chyby a možné křivdy, o nichž ani sám nevěděl. Přál hojnost života všem pozůstalým a vybízel k radosti. Vděčně děkoval všem přítomným za lásku, kterou od nich mohl čerpat. Už si úplně přesně nepamatuju, co všechno říkal. Vím jen, že když jsme jeli s manželem domů z pohřbu, obdivovali jsme strýčkovu odvahu a laskavost. Tolik nám všem dal. A ještě i na svém vlastním pohřbu nás překvapil a potěšil svou pobídkou k radosti a vděčnosti. Když se strýček smrti nebál, to ani my nemusíme.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.