Myšlenka na den

Homilie papeže Františka na Slavnost Ježíše Krista Krále

Na kříži je jen jedna věta: "On je židovský král". Zde je jeho titul: Král. Když se však podíváme na Ježíše, naše představa o králi se obrací. Zkusme si krále představit vizuálně: budeme myslet na silného muže sedícího na trůnu s drahocennými insigniemi, žezlem v rukou a třpytivými prsteny na prstech, jak promlouvá slavnostní slova ke svým poddaným. Zhruba takový je obraz, který máme v hlavě. Při pohledu na Ježíše však vidíme, že je tomu právě naopak. Nesedí na pohodlném trůnu, ale visí na dřevě; Bůh, který "svrhává mocné z jejich trůnů", působí jako služebník, kterého mocní vysadili na kříž; ozdobený jen hřeby a trním, zbavený všeho, ale bohatý láskou, z trůnu kříže už neučí zástupy slovy, už nezvedá ruku, aby učil. Dělá víc: na nikoho neukazuje prstem, ale otevírá svou náruč všem. Takto se projevuje náš Král: s otevřenou náručí.

Teprve když vstoupíme do jeho objetí, pochopíme, že Bůh šel tak daleko, až k paradoxu kříže, právě proto, aby přijal všechno, co je v nás, i to, co je mu nejvzdálenější: naši smrt - přijal naši smrt -, naši bolest, naši chudobu, naši křehkost a naši bídu. On to všechno přijal. Nechal se urážet a zesměšňovat, aby v žádném ponížení už nikdo z nás nebyl sám; nechal se svléknout, aby se nikdo necítil zbaven své důstojnosti; vystoupil na kříž, aby v každém ukřižovaném člověku v dějinách byl přítomen Bůh. Zde je náš Král, Král každého z nás, Král vesmíru, protože překročil nejzazší hranice člověka, vstoupil do černých děr nenávisti a černých děr opuštěnosti, aby osvítil každý život a objal veškerou realitu. Bratři a sestry, toto je Král, kterého slavíme! Není snadné mu porozumět, ale je to náš Král. A otázka, kterou si musíme položit, zní: Je tento Král vesmíru Králem mé existence? Věřím v Něho? Jak ho mohu oslavovat jako Pána všech věcí, pokud se nestane Pánem mého života?
 

Bratři, sestry, náš Král na nás z kříže hledí s otevřenou náručí. Je na nás, zda se rozhodneme být diváky, nebo se zapojíme. Co máme dělat? Teoretizujeme, kritizujeme, nebo si vyhrneme rukávy, vezmeme život do vlastních rukou, přejdeme od "kdyby" výmluv k "ano" modlitby a služby? Každý den mluvíme o tom, co je špatně ve světě a také v církvi: tolik věcí je špatně v církvi. Uděláme něco? Ušpiníme si ruce jako náš Bůh přibitý na dřevo, nebo budeme stát s rukama v kapsách a dívat se? Ježíš svlečený na kříži odstraňuje každý závoj před Bohem a ničí každou falešnou představu o svém kralování. Pohleďme na něj, abychom našli odvahu podívat se na sebe, jít cestou důvěry a přímluvy, abychom se stali služebníky a kralovali s ním. "Pamatuj, Pane, pamatuj": Modleme se tuto modlitbu častěji.

Děkuji.

https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2022-11/papezovo-kazani-v-asti.html

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.