Myšlenka na den
Na té fotce jsme tři + jedna. Petr, Svaťa, já a kára. Kára jako dvoukolák, taková ta jednoduchá konstrukce z železných trubek, dřevěná bedna uvnitř a dvě kola, která šla těžko napumpovat.
Káru tlačíme hlavní vsetínskou ulicí směrem k nádraží. Je nám něco mezi 14 a 20, asi si povídáme, a je patrné, že je nám tak nějak dobře.
Už je to asi 55 let. Ubírali jsme se k nádraží vyzvednout kufry přátel z Německa, kteří přijeli navštívit vsetínské evangelíky.
Měli jsme odpovědný úkol, vždyť být v kontaktu s cizinci, Němci, a ještě k tomu křesťany, to koncem 60 let minulého století v socialistickém Československu věru nebylo jen tak.
Uplynulo více než půl století, mnohé se změnilo. Tak třeba – výskyt kár v ulicích našich měst. Přátelé, ruku na srdce, kolik jste jich například tento týden viděli?
Já hlásím jednu. Paní středního věku na ní vezla tři metrová smrková polena. Právě s tímto vzácným nákladem bezpečně zatáčela na dvorek, asi svůj.
Doma bude mít, aspoň chvíli, teplo, což, jak se zdá, nebude v zimě roku 2022–2023 v našich domácnostech úplně samozřejmé.
Zima určitě přijde. A my budeme dělat vše pro to, abychom ji přečkali a nezmrzli.
Trochu zahřát se můžeme třeba tím, že budeme spolu. V lásce a pokoji. Ono to totiž nějak hřeje, když se to podaří.
Já vím, teploměr na zdi pokoje takové teplo nezná. Ale my ano.
Nakonec – z té návštěvy německých přátel před 55 lety si nepamatuji nic. Ani kolik jich bylo a co jsme dělali.
Ale to, jak jsme my tři svorně a s mnohým povídáním tlačili káru, to mě hřeje dodnes.
Vše dobré vám milí posluchači přeje Daniel Ženatý
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
