Myšlenka na den

Ani pěkný psací stůl, který by se mně moc hodil, ani šikovnou malou knihovničku jsme v bazaru všeho možného, ba i nemožného, nenašli.

Už jsem téměř říkal panu prodavači na shledanou, když jsem ho objevil. Krásný, velmi zachovalý, černý. Telefon z 60. let s kulatým číselníkem. Hleděl jsem na něj, a zdálo se mi, že i on na mne hleděl.

Vzpamatoval jsem se. Přece nebudu kupovat nějaký starý krám. Vždyť je to teprve pár měsíců, co jsme se stěhovali z většího do menšího, a tuhle jsme si s manželkou říkali, že ještě jednu čistku věcí v domácnosti budeme muset udělat. Ne, nic zbytečného domů tahat nebudu.

Zvolna jsem bazar opouštěl. Ale bylo mně tak nějak divně. Přece tam ten krásný telefon nenechám. Příště už tam určitě nebude.

No, co. Psací stůl ani knihovnička to věru není, ale je hezký. Vrátil jsem se a telefon za pár stovek koupil.

Čas plyne. A já jsem moc rád, že jsem se tak rozhodl. Telefon stojí na mém rozviklaném psacím stole, tiše a bez vyzvánění připomíná, oč v životě jde.

Mluvit. Vydávat ze sebe hlas. Někdy křičet, někdy jen šeptat. Své prosby, své díky, svůj chaos v duši. Kdybych ze sebe hlas nevydával, nedal bych lidem ani Bohu šanci, aby mě oslovili, abych pro ně byl uchopitelný a trochu zajímavý.

Mluvit. A také slyšet. Co se děje, jak se komu vede, zaslechnout, že mě někdo má docela rád.

Mluvit, i slyšet.

Ať se nám to dnes daří. A ještě něco. Mluvení a slyšení je nejlepší v poměru tak 1:1.

Pěkný den vám přeje Daniel Ženatý

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.