Cesty Ducha svatého

Duch svatý nepřináší harmonii pouze dovnitř, nýbrž také ven, mezi lidi. Vytváří církev a skládá odlišné části do jedinečně sladěné stavby. Dobře to vysvětluje svatý Pavel, který v souvislosti s církví často mluví o doplňujících se rozličnostech. Ano, jsme odlišní v rozmanitosti kvalit a darů. Duch je rozděluje nenásilně, s fantazií a  na základě těchto odlišností vytváří jednotu. Počíná si tak již od stvoření, protože je specialistou na proměnu chaosu v kosmos, na tvorbu harmonie, specialistou na vytváření bohatství růzností. Je tvůrcem odlišností a současně tím, kdo tyto odlišnosti slaďuje a dodává jim harmonii a jednotu.

V současném světě se disharmonie staly opravdovým rozdělením. Někdo má příliš a někdo nic, někdo se chce dožít sta let a někomu není dáno přijít na svět. Epocha počítačů sice na dálku spojuje sociálními sítěmi, které ale nejsou tak docela sociální. Potřebujeme totiž Ducha jednoty, který nás obrodí jako církev, jako Boží lid a jako sbratřené lidstvo. Vždycky existuje pokušení stavět si vlastní „hnízda“, shromažďovat se v rámci „naší“  skupiny s vlastními preferencemi, stejný se stejným a s odporem ke každému přesahu jinam. Od hnízda je ale jen krůček k sektě, a to v i v rámci církve. Bohužel, jak často se vlastní identita definuje proti někomu nebo proti něčemu!

Duch svatý však spojuje vzdálené, sjednocuje ty, kdo jsou daleko a shromažďuje rozptýlené. Z odlišných tónů skládá jedinou harmonii, protože vidí především dobro, vidí dříve konkrétního člověka než jeho chyby, lidi dříve než jejich skutky. Duch utváří církev a svět jako místa synů a bratří. Synové a bratři – podstatná jména jsou přednější, než přídavná. Přívlastky jsou v módě, stejně jako urážky. Lze říci, že žijeme v době kultury přívlastků, která opomíjí podstatu věcí, a také v kultuře inzultací, která bývá první odpovědí na názor, který nesdílím. Ale povšimněme si, že to škodí jak tomu, kdo je urážen, tak tomu, kdo uráží. Odplácet zlo zlem a stávat se z oběti pachatelem nepřináší spokojený život. Pouze ten, kdo žije podle Ducha, vnáší pokoj do nesvornosti a smír do konfliktu. Duchovní lidé odpovídají dobrem na zlo, mírností na aroganci, dobrotou na zlobu, mlčením na povyk, modlitbou na klevety a úsměvem na poraženectví.

Abychom byli duchovní a zakoušeli harmonii Ducha, je zapotřebí stavět Boží pohled před svůj. Teprve tehdy se věci mění: spolu s Duchem se z církve stává lid Boží a z misie šíření radosti, kdy se druzí proměňují v bratry a sestry, kteří jsou milováni tímtéž Otcem, milováni stejně, jako my.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.