Svázání Izáka

Namísto Izáka obětoval Abraham Hospodinu berana, který uvízl nedaleko v křoví. Rituál oběti právě tohoto zvířete hrál v dějinách spásy významnou roli. Je jisté, že už v době před vyjitím z Egypta do vyvolené země, měli Izraelci takovou oběť dobře zažitou. Záleželo jim totiž na tom, aby si mohli vzít s sebou zvířata k oběti pro Hospodina. Exodus však dává smrti beránka nový, vyšší smysl. Vedle díků vzdání symbolizuje tato oběť také osvobození z otroctví a ochranu před nepřítelem. Kdo správně obětoval, kdo poslechl Hospodina, přežil a mohl se vydat na cestu do "ráje". Izraelité přes velké pády doputovali do zaslíbené země a přivedli postupně oběť beránka k dokonalosti. Ne tedy, pokud se jedná o přemíru předpisů. Ale šlo o velikou a slavnou událost, která se odehrávala v Hopodinově chrámě. Byla to oběť, na které se měl podílet každý, kdo patřil Hospodinu. Byla to slavnost plná radosti, svobody, solidarity a vděčnosti. Pokud zrovna Izrael nepřestal dbát příkazů Hospodina. S posledním pádem chrámu ale definitivně skončila možnost tento hod Boží vykonat. Naštěstí se tak stalo po oběti Božího Beránka.

Dotýkání světla – podněty k prohloubení života víry přinášíme v sobotu od 20.15 (repríza neděle 16.55).