Svázání Izáka

Hospodin se rozhodl Abrahama vyzkoušet. Vyžádal si od něj to nejvzácnější, co měl; život Izáka. Víme, jak to dopadlo. Anděl v poslední chvíli zastavil Abrahama, aby Izáka nezabíjel. Kdyby tak anděl neučinil, byla by to pro naplnění Božího příslibu vyvoleného národa z Abrahama výrazná překážka. A kdyby to Abraham přesto učinil, asi bychom se o něm nikde nedočetli. Je to velká událost pro dějiny spásy a každý její moment nese poselství. Některé části příběhu o svázání Izáka však mají zvláštní vyznění. Abraham z poslušnosti bere syna, dříví i nůž a jde tam, kam Hospodin ukáže. Když si bystrý Izák všimne, že mají vše, kromě obětního zvířete, ptá se na tuto nesrovnalost otce. Abraham syna uklidní, že Bůh, jako místo k oběti, vybere si i berana. Co měl dělat? Raději lhát, než vláčet Izáka svázaného tři dny na nějakou horu. Jak se pak mohl vůbec vyvíjet vztah Izáka k otci, když ho málem zabil? Stačilo málo. Písmo o tom mlčí. Vidíme Abrahama s Izákem, jak po oběti berana schází zpátky s hory, setkávají se se služebníky a jdou domů. Už ví, že obětovat člověka je špatně. ale za jakou cenu.

Dotýkání světla – podněty k prohloubení života víry přinášíme v sobotu od 20.15 (repríza neděle 16.55).