Zasvěcený život je setkáním s Ježíšem

Zasvěcený život je setkáním s Ježíšem

(Myšlenka na den papeže Františka, 14. února 2018)

Dnešní uspěchaný život vede k zavírání mnoha bran k setkáním, často ze strachu z druhého. Avšak v zasvěceném životě tomu tak být nemá. Bratr a sestra, které mi Bůh dává, jsou součástí mého příběhu, jsou darem, který je třeba ochraňovat. Ať se tedy nestává, že bychom na obrazovku mobilního telefonu hleděli více než do bratrových očí nebo se zaměřovali na své osobní programy více než na Pána. Když se totiž zaměřujeme především na technické projekty a struktury, zasvěcený život přestává být přitažlivý a sdělný; nekvete, protože zapomíná na to, co se skrývá pod zemí; totiž na kořeny.

Zasvěcený život se rodí a obrozuje ze setkání s Ježíšem, s Ježíšem takovým, jaký je: chudý, čistý a poslušný. Postupuje se v něm po dvou liniích: na jedné straně je iniciativa Boží lásky, z níž všechno vychází a k níž se vždycky musíme navracet. Na druhé straně je naše odpověď, která vychází z pravé lásky; ta následuje Ježíše chudého, čistého a poslušného. Takže zatímco světský život shromažďuje zálohy, zasvěcený život ponechává pomíjivé bohatství stranou, aby objal Toho, který zůstává. Světský život následuje záliby a rozmary svého „já“, kdežto zasvěcený život osvobozuje city od veškerého vlastnění, aby bylo možné plně milovat Boha a druhé. Světský život umanutě směřuje za tím, co chce; zasvěcený život volí pokornou poslušnost jako svobodu, která je větší. A zatímco světský život brzy zanechává ruce i srdce prázdné, život podle Ježíše naplňuje pokojem až do konce, kdy staří šťastně dospívají ke sklonku života, s Pánem v náručí a s radostí v srdci. A pokud se každý den setkáváme s Ježíšem a s bratřími, srdce se nepolarizuje buď směrem k minulém nebo k budoucímu, nýbrž žije Božím „dnes“, v pokoji se všemi

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.