Důležité je to, co dáváme

Jak se můžeme konkrétně líbit Bohu? Když chceme potěšit někoho nám drahého, například nějakým dárkem, je třeba nejprve znát záliby dotyčného, aby se předešlo tomu, že by se dárek zamlouval více tomu, kdo jej dává, než tomu, kdo jej dostává. Když chceme něco nabídnout Pánu, nacházíme Jeho záliby
v evangeliu. A vidíme tam, že těmi nejposlednějšími bratry, které má v oblibě On, jsou hladoví, trpící, bezmocní, vyřazení a nuzní. V chudém klepe na naše srdce Ježíš, který žízní a žadoní o lásku. Když přemáháme lhostejnost
a v Ježíšově jménu se zasazujeme o svoje nejposlednější bratry, jsme Jeho dobrými a věrnými přáteli, s nimiž se rád baví.

V chudých se projevuje přítomnost Ježíše, který, ačkoli byl bohatý, stal se chudým. Proto je v nich, v jejich slabosti jistá spásonosná síla. A třebaže mají
v očích tohoto světa malou cenu, jsou těmi, kdo nám otevírají cestu do nebe, jsou naším „cestovním pasem do ráje“. Máme totiž evangelní povinnost pečovat o ty, kteří jsou naším pravým bohatstvím, a činit tak nejenom tím, že jim dáme chléb, ale také s nimi lámat chléb Slova, jehož jsou nejpřirozenějšími adresáty. Milovat chudého znamená bojovat proti veškeré duchovní i materiální chudobě.

A prospěje to především nám. Když přistoupíme k tomu, kdo je chudší než my, dotkne se to našeho života. Připomeneme nám to, na čem opravdu záleží, tedy na lásce k Bohu a bližnímu. Pouze láska totiž trvá věčně, vše ostatní pomíjí.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.