Láska k Církvi

 Jak často slýcháme: „V Boha věřím, ale Církev k tomu nepotřebuji.“ Snáze hovoříme o vztahu k Bohu a doufáme, že potřeba tohoto vztahu přivede váhající ke sdílení své zkušenosti ve společenství věřících. Láska vyjádřená znamením kříže však zahrnuje dvojí dimenzi – vertikální, stejně jako horizontální. Pán Ježíš shrnuje celý zákon a proroky do dvojí podoby jedné lásky: Milovat Boha nade všechno a bližního jako sám sebe. Je skutečně onen horizontální rozměr lásky k Církvi méně přitažlivý, méně povznášející, než vztah k Bohu? Není do srdce člověka nějak zapsána i touha po lásce k Církvi?

            Fenoménem, který v dnešní době mocně hýbe společností, jsou různé sociální sítě na Internetu. Ty mají společné charakteristiky: Zaprvé je to sdílení. Vkládá se na ně určitý obsah, který chceme sdílet: nápady, články, fotky z dovolené, písničky a další. S tímto obsahem se pak pojí další funkce, tedy hodnocení: zdvižené palce, takzvané „likey“, pluska a příznivé či nepříznivé emotikony. A jako poslední nabídku těchto sítí bych jmenoval komentování: Do komentářů se píší další myšlenky, postřehy a rozvinutější hodnocení. Popularitu těchto sociálních sítí není třeba připomínat. Paleta sdílených obsahů je nepřeberná, likey se loví jako by to byly peníze a některé šňůry komentářů se vinou do nekonečna.

            Když se zamyslíme nad rybářskou sítí Církve, můžeme pozorovat podobné funkce. V kostele se také setkávají lidé, kteří sdílejí určitý obsah: především víru, naději a lásku. I oni dávají své „likey“, tedy modlitby díků a chval, duchovní hudbu a písně. Také sekce komentářů je zastoupena hojně v podobě čtení, kázání, přímluv a modliteb. Můžeme tedy pozorovat určitou podobnost s tolik populárními sociálními sítěmi. Rozdílem spočívá v tom, že zde se lidé scházejí naživo a nečiní tak z pohodlí svých domovů skrze virtuální prostředí. Ruku podává člověk člověku a sdílí se třeba i vůně kadidla.

            Jistě se dá namítnout, že popularitu sociálních sítí tvoří i ona snadnost a pohodlí, se kterými může každý svou potřebu sociální interakce ukojit. Je oprávněná snaha využít moderních komunikačních prostředků k duchovnímu povznesení i mimo skutečnost kostela. Ale každý uživatel moderních technologií snad někdy zakusil duchovní vyprahlost, kterou mu jejich výlučné užívání přináší. Živý vztah k Bohu i k lidem nemůže žádná technologie nahradit. Do našich srdcí je vepsaná touha po lásce, kterou je třeba sdílet, chválit i komentovat. Jen osobním kontaktem s Bohem i s lidmi ji můžeme udržovat v živém růstu. 

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.