Boží láska a její příběh

Křesťanský život je především příběhem Boží lásky, lásky Boha, který vyvíjí inciativu zcela zdarma; příběhem, ve kterém se nikdo z nás nemůže chlubit exkluzivním pozváním. Nejsme nijak upřednostňováni jeden před druhým, protože u Boha má prostě přednost každý z nás. Z této nezištné a citlivé lásky se stále a stále rodí a obrozuje křesťanský život.

Měli bychom se alespoň jednou za den ptát, zda jsme Pánu vyjádřili lásku a zda si kromě spousty jiných slov na Něho vzpomeneme taky proto, abychom Mu třeba řekli: „Mám Tě rád, Pane. To Ty jsi můj život.“ Vytratí-li se totiž láska, stane se křesťanský život tělem bez duše, neuskutečnitelnou morálkou, pouhou soustavou principů a zákonů, jež jsou řazeny bez ohledu na celkový smysl. Živý Bůh však očekává živou odpověď; laskavý Pán očekává odpověď plnou lásky. Nebezpečím je naopak rutina křesťanského života, ve kterém zavládne spokojenost s „normalitou“ bez jakéhokoli rozletu a nadšení .Oživme proto paměť naší první lásky: jsme to my, kdo jsme milováni. To my jsme svatebčany z nedělního evangelia  my jsme svatebčany a náš život je darem, neboť každý den je velkolepá příležitost, jak na toto pozvání odpovědět.

Evangelium nás však zároveň varuje: toto pozvání je možné odmítnout. Mnozí pozvaní odmítli, protože měli svoje zájmy. Vrací se tu jedno slovo: svůj. To je klíč pro pochopení důvodů tohoto odmítnutí. Pozvaní se nedomnívali, že svatba bude smutná nebo nudná, ale jednoduše o ni „nedbali“. Odrazovaly je jejich vlastní zájmy, raději chtěli něco mít než se dát všanc, jak to vyžaduje láska. V takovém případě se totiž i my sami uvelebíme na pohovce zisků, výtěžků či nějakého jiného životně důležitého zájmu, který nás sice navenek těší, ale stárne se takto brzo a špatně, protože se stárne uvnitř. Když se srdce neotvírá, uzavírá se. A když všechno závisí na mém „já“ – na tom, co mně vyhovuje, co potřebuji a co chci, ustrnu na místě a začínám konat zlo pro nic za nic, tak, jako ti pozvaní
z evangelia, kteří dokonce začali týrat a zabíjet doručitele svatebního oznámení jen proto, že je prostě obtěžovali.

Evangelium nám tedy klade na prvním místě otázku: na čí straně stojím?
Na straně svého „já“ anebo na straně Boha?

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.