Křižovatka Evropy a Popeleční středa

Aktuální Komentář týdne připravil pro Radio Proglas bývalý spolupracovník prezidenta Václava Havla a český velvyslanec ve Francii Pavel Fischer. Uvažuje o aktuálních výzvách, kterým čelí současná Evropa stojící podle něj na křižovatce. Komentář vysíláme v sobotu 18. března 2017 v 7.30 a 18.20, opakujeme v neděli v 1.45 a v pondělí v 10 hodin.

Křižovatka Evropy a Popeleční středa
Na Popelečení středu přišel do Evropského parlamentu předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Představil pět scénářů dalšího vývoje Evropské unie. Jakoby přinesl rozcestník, postavil ho před poslance a upozornil, že se blížíme ke křižovatce, na níž se bude rozhodovat, kudy dál.

Ten rozcestník postavil i před nás. Kulisy, které mu vytvořila Amerika Donalda Trumpa, Brexit, Putinovo Rusko nebo složitá situace na severu Afriky, ve východní Evropě a nyní - jak slyšíme - dokonce i na Balkáně, to vše podbarvuje rostoucí apetit komunistické Číny.

Kam chceme patřit? Chceme u nás opravdu mít platy jako dělníci v Číně? Chceme opravdu sociální ne-výhody zemí, kde žádné nařízení Evropské komise sice neplatí, ale kde si opravdu bohatí a mocní mohou dělat, co se jim zlíbí?

Těch pět cest, které Juncker nabízí, je tu na výběr. Ten sahá od nejméně náročné - zachovat společný trh, vše ostatní pustit k vodě - až k té nejtěžší, která předpokládá posilovat spolupráci a společné instituce, a také začít vybírat společnou daň. Máme na výběr: můžeme mít hospodářský růst za každou cenu, tedy možná na úkor slabých, starších a rodin s dětmi, anebo cestu, kde bude prostor i pro více solidarity a na níž bude třeba řeč i o tom, že bychom se v některých ohledech měli umět uskromnit.

Nedávno jsem něco hledal na internetu. Napsal jsem slovo “půst”, nabídlo mi to slova “detoxikace organismu”. Detoxikaci potřebuje nejen člověk, ale také společnost. Známý spisovatel Stefan Zweig, jemuž tolik ležel na srdci další osud kontinentu po 1. světové válce, dokonce píše o detoxikaci celé Evropy. V textu, který se jmenuje Výzva Evropanům, Zweig uvažuje o jedovatých myšlenkách, které zamořily společnosti a vyústily ve světovou válku.

Dnes žijeme v tak propojeném světě, že nemůžeme na jedné straně lacině kritizovat “Brusel”, a zároveň mu neposkytnout pravomoc na to, aby konal. Nemůžeme volit politiky, kteří sice jednání v Bruselu prolenoší nebo tam ani nedojedou, ale doma o to více dělají randál a vystupují na barikády. A pak od nich slyšíme hesla jako že “Brusel je dnes horší než Moskva v časech bývalého RVHP” a podobně.

To srovnání s dobou komunismu má ale něco do sebe: dokud totiž budeme chtít mluvit jen o hospodářství a o jeho růstu nebo o tom, že někoho chceme “dohnat a předehnat”, jak se dříve mluvilo o soutěžení zemí socialistického tábora se zeměmi západuv duchu vědeckého materialismu, pak opravdu potřebujeme pořádnou detoxikaci. Dnes už totiž víme, že zatímco se v Evropské unii přešlapuje na místě, Moskva, ani Peking dnes nesedí s rukama v klíně. Právě váhání Evropy zkoušejí využít k tomu, aby si podmanily státy v Africe nebo v Asii, aby prosazovaly globalizaci podle pekingksého vzoru. Tedy vzoru, který je založený na výhodách pro některé, zejména oligarchy nebo členy komunistické strany Číny, přičemž nějaké zvláštní ohledy na přírodu nebo práva zaměstnanců se tu neberou. O právním státě nebo o možnosti demokratické kontroly ani nemluvě.

Takže zpátky do naší dnešní Evropy: minimální varianta pro další evropskou spolupráci má být volný trh. I když to možná nevypadá na první pohled, může to být pro evropské národy také past. Neboť poměry založené pouze na vztazích zákazníků a prodávajících mohou časem ústit do neochoty se uskromnit, pro něco nebo pro někoho se obětovat, anebo ke ztrátě sounáležitosti a solidarity. Evropa dnes skutečně potřebuje mnohem víc než jen ekonomický růst. Je čas posílit spolupráci kulturní, duchovní a politickou. Tedy spolupráci založenou na setkávání a poznávání lidí, kteří už nechtějí být jenom spotřebiteli, ale kteří se stávají občany. Občan ví, že někam patří a že je k něčemu zavázán.

Na Popeleční středu nám představil jeden z čelních mužů Evropské unie rozcestník. Evropa je na křižovatce, bude se rozhodovat o budoucnosti každého z nás. A protože začala kampaň, parlamentní a prezidentské volby jsou za dveřmi, hledejme mezi politiky ty, kteří nebudou toxicky mluvit stále jen o ekonomickém růstu a o spolupráci s Čínou za každou cenu, ale naopak nám pomohou rozlišovat a hledat odpověď na výzvy doby.

Bez uskromňování a bez jisté detoxikace to určitě nepůjde. Ale to je cena za mír. A mír má svou hodnotu. To ostatně věděl už i přesvědčený Evropan, slavný spisovatel Stefan Zweig.

Pro Radio Proglas Pavel Fischer

Komentář týdne – osobnost církevního a společenského života glosuje aktuální zpravodajskou událost (sobota 7.30 a 18.20, repríza neděle 2.15 a 7.30).