/program/audioarchiv/?page=3489&rss=podcast-google cs-CZ RADIO PROGLAS s.r.o. Pozvání do pořadu Na stole je téma přijala končící ředitelka Hospice na Svatém Kopečku Marta Šťastná. Před devíti lety sem přišla z přerovské Charity a svou práci označuje za náročnou, ale zároveň krásnou službu. V rozhovoru s redaktorkou Adélou Šimoníkovou přiblíží nejen principy hospicové paliativní péče, ale také každodenní realitu své profese i zkušenosti, které během let nasbírala. 2026-05-20 09:00:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-20-09-00-00/ „Poslouchej, co myslíš, které sólo je lepší?“ tak zní celkem častá otázka mého muže. Pak mi pustí nebo zahraje dvě verze nějakého kousku skladby, na které pracuje. Upřímně přiznávám, často v tom neslyším žádný rozdíl. Prostě na to nemám ten cit. Přesto mě můj drahý často žádá o názor. Asi to pro něj něco znamená.Stává se mi, že se na poslech dokonale nesoustředím, protože mi na plotně vře polévka, zrovna doprala pračka nebo zalívám kytky a uvažuju o novém fejetonu, který večer napíšu. On ale na můj názor čeká a já tak nerada zklamávám lidi. Jak se zachovat? Co říci? Za ta mnohá společná léta jsem si už vypracovala určitý postup. V první řadě jsem se rozhodla pokusit se opravdu soustředit. Požádám, aby mi to zahrál nebo přehrál ještě jednou a zkusím dávat pozor. Třeba mě něco napadne. Zhluboka dýchám a nutím se nemyslet na polévku, pračku, fejeton, telefon nebo cokoli rušivého. Tedy cokoli jiného. Když pořád neslyším žádný rozdíl, zkusím se zeptat. A co je jinak? Většinou mi odpoví. Ne že by mi to vždycky pomohlo, jsem stále bezradná jako předtím, ale aspoň vím, o co se jedná. Vybídnu, abychom si spolu poslechli tu první verzi. Většinou ty první bývají nejlepší. Pokud se můj drahý rozpovídá, je vyhráno. Mohu se chytit i jiných kritérií, než jen těch poslechových, která často neposoudím. Zkusím zkoumat, co tím chce říct, jak to jeho sólo zapadá do kontextu skladby, jakého efektu by chtěl dosáhnout, co bude po jeho kytarovém sólu následovat a ono se něco ukáže. Trochu něco pochopím a mohu mít názor. V duchu se modlím, abych porozuměla, co potřebuje můj milý slyšet, co si Bůh o tom sólu myslí, protože já fakt nevím. Často mi najednou něco přijde, napadne mne argument nebo úhel pohledu, nějaká souvislost se skladbou, kterou jsem už někdy slyšela, nebo něco takového a já náhle vím, co bych mohla říct.Když to ale fakt nejde a nic mě nenapadá, řeknu: Miláčku promiň, já se teď nemůžu soustředit. Pustíš mi to pak, jo? 2026-05-20 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-20-05-57-00/ Hosty pořadu Jak se vám líbí budou hudebník Roman Dragoun a publicista Petr Gratias, kteří představí novou knihu Rockový apoštol Roman Dragoun. V rozhovoru s Josefem Javůrkem zavzpomínají na Dragounovy hudební začátky, působení ve skupinách Progress 2, Futurum nebo Stromboli i na jeho sólovou tvorbu a muzikálové role. Pořad doplní ukázky z Dragounových skladeb a vyprávění o vzniku knihy, která mapuje více než padesát let jedné z výrazných osobností české rockové scény.  2026-05-19 19:15:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-19-19-15-00/ Základní umělecká škola Liberec poskytuje vzdělání v hudebním, literárně dramatickém, tanečním a výtvarném oboru. Připravuje své žáky k profesionálnímu studiu i pro amatérskou uměleckou činnost. Její motto, historii, současnost i úspěchy školy přiblížíme v Barvínku společně s ředitelem škola Tomášem Kolafou. 2026-05-19 17:10:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-19-17-10-00/ Nanebevzetí vypovídá o živém poutu, které nás táhne do Boží slávySvatopetrské náměstí, 7. velikonoční neděle, 17. května 2026Drazí bratři a sestry, přeji vám krásný den!Dnes se v mnoha zemích světa slaví svátek Nanebevstoupení Páně. Obraz Ježíše, který se – jak říká biblický text – vznesl ze země a vystoupil na nebesa, může vyvolat dojem, že vnímáme toto tajemství jako vzdálenou událost. Ve skutečnosti tomu tak není. Jsme totiž spojeni s Ježíšem jako končetiny s hlavou v jednom Těle, a jeho nanebevstoupení nás také vtahuje spolu s ním do plného společenství s Otcem. Svatý Augustin k tomu řekl: „Skutečnost, že Hlava nás předchází, je nadějí pro končetiny" .Celý Kristův život je vzestupným pohybem, který – skrze Jeho lidství – zahrnuje a zapojuje celou skutečnost světa, pozvedá a vykupuje člověka ze stavu hříchu, přináší světlo, odpuštění a naději tam, kde vládly tma, nespravedlnost a zoufalství, aby dosáhl konečného vítězství Paschy, v níž Boží Syn „svou smrtí naši smrt přemohl a svým vzkříšením obnovil život“, jak zní 1. velikonoční preface.Nanebevstoupení k nám tedy nepromlouvá o vzdáleném příslibu, ale o živém poutu, které i nás přitahuje k nebeské slávě, rozšiřuje a povznáší již v tomto životě náš horizont a stále více přibližuje naše myšlení, cítění a jednání kritériím Božího srdce.Víme, kde je cesta této vzestupné pouti. Nacházíme ji v Ježíši, v daru jeho života, v jeho příkladech a učení, a vidíme ji také v Panně Marii a ve svatých – jak v těch, které nám církev dává jako univerzální vzor, tak v těch, které papež František rád nazýval svatými „od sousedů“, s nimiž prožíváme své dny - otcové, matky, prarodiče, lidé každého věku, stavu, těch, kteří se s radostí a odhodláním upřímně snaží žít podle evangelia.S nimi, s jejich podporou a díky jejich modlitbám se i my můžeme učit den za dnem stoupat k nebi a zaměřovat své myšlenky – jak říká sv. Pavel v listu Filipanům – na vše, „co je pravdivé, co je spravedlivé, co je milé“, a s Boží pomocí uvádět do praxe to, co „jsme slyšeli a viděli“, a tak v nás i kolem nás rozvíjet Boží život, který jsme přijali při křtu a který nás neustále táhne vzhůru, k Otci, a šíří ve světě vzácné plody společenství a pokoje.Ať nám pomáhá Maria, Královna nebes, která v každém okamžiku osvětluje naši cestu a vede nás po ní.překlad - jb - , upravil omhhttps://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2026-05/nanebevzeti-vypovida-o-zivem-poutu-ktere-nas-tahne-do-bozi-slavy.html 2026-05-19 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-19-05-57-00/ Hostem pořadu Jak se vám líbí bude zpěvák Ondřej Ruml, který představí své nové album Vždycky to tu bylo. V rozhovoru s Janisem Morasem bude hovořit o spolupráci s různými textaři, o vzniku nových písní i o tom, proč při natáčení záměrně nepoužil umělou inteligenci. Vedle ukázek z alba zazní také povídání o divadle, koncertní kapele a o hledání osobního a autentického výrazu v současné hudbě. 2026-05-18 19:15:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-18-19-15-00/ 2026-05-18 17:10:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-18-17-10-00/ Pet Sounds je jedenácté studiové album americké skupiny The Beach Boys, vydané v roce 1966. Jeho hlavním autorem a producentem byl Brian Wilson (*1942), který se po osobní krizi stáhl z koncertování a soustředil se výhradně na studiovou práci. Album představuje zásadní zlom v tvorbě kapely – od bezstarostných surfových písní k hluboce introspektivní výpovědi o lásce, nejistotě a hledání vlastního místa ve světě.Hudebně je Pet Sounds průkopnickým dílem, které posunulo hranice studiové produkce: využívá netradiční nástroje, vrstevnaté vokální harmonie i práci se zvukem jako samostatným výrazovým prostředkem. Na textech se podílel především Tony Asher, který dokázal Wilsonovy osobní výpovědi přetavit do civilních, ale působivých písňových obrazů. Album obsahuje dnes již klasické skladby jako „Wouldn’t It Be Nice“, „God Only Knows“ nebo „Caroline, No“.Přestože při svém vydání nezaznamenalo v USA jednoznačný komerční úspěch, v Británii vyvolalo nadšení a zásadně ovlivnilo další vývoj populární hudby. Silně zapůsobilo i na skupinu The Beatles a inspirovalo vznik alba Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band.V pořadu Čaj do páté si jej připomínáme při příležitosti 60 let od vydání – jako mimořádně osobní hudební výpověď, která i po desetiletích oslovuje svou křehkostí, upřímností a odvahou nahlédnout do nitra lidské duše. Albem Pet Sounds, jenž je považováno za jedno z nejvýznamnějších alb všech dob, vás provede Roman Kabelka. 2026-05-18 16:00:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-18-16-00-00/ V pořadu Před kostelem přiblížíme Sdružení salesiánů spolupracovníků, které si letos připomíná 150 let od svého vzniku z iniciativy Dona Boska jako třetí větev salesiánské rodiny. Redaktorka Adéla Šimoníková společně s koordinátorem sdružení Petrem Janžurou přiblíží poslání i současnou podobu tohoto celosvětového společenství věřících, kteří žijí své povolání v každodenním životě. Součástí rozhovoru bude také pozvání na oslavu výročí, která se uskuteční koncem května v Praze. 2026-05-18 09:00:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-18-09-00-00/ Dne 18. listopadu 1965 (v předvečer celonárodních oslav Tisíciletí křtu Polska 966–1966) se během II. vatikánského koncilu v Římě polští biskupové obrátili na své německé spolubratry otevřeným listem, v němž (poté co podrobně vylíčili jednotlivé kapitoly doslova hrůzné situace Polska pod nacistickou nadvládou za druhé světové války) napsali: „Přes téměř beznadějně minulostí zatíženou situaci … v křesťanském, ale též velmi lidském duchu k vám napřahujeme své ruce … odpouštíme vám a  prosíme za odpuštění.“Poslední tři slova vyvolala doslova zběsilou reakci komunistického režimu. Byly organizovány „spontánní“ demonstrace, školní děti musely povinně opisovat protestní petice, média napřela všechnu sílu do kampaně vyvolávající nenávist a zlobu vůči církvi. Její součástí bylo i zveřejnění článku, v němž dělníci kamenolomu Solvay svému válečnému spoluzaměstnanci, tehdy nuceně nasazenému studentu Karolu Wojtylovi, adresovali větu: „My neodpouštíme!“Krakovský arcibiskup jim odpověděl dopisem, ve kterém nejprve zdůraznil, že list polských biskupů byl podložen „nejhlubšími zásadami křesťanské etiky obsažené v evangeliu“; a svým bývalým spoludělníkům nakonec adresoval tato slova: „Když jsme spolu pracovali během okupace, spojovala nás řada věcí, především ale úcta k lidské bytosti, k svědomí, k individualitě a společenské důstojnosti. Z velké části jsem se těmto věcem přiučil od dělníků ve fabrice Solvay; teď ale tento základní princip ve vašem dopisu nenacházím…“V těchto dnech jsme aktuálně svědky výmluvného kontrastu mezi uzdravující mocí odpuštění, vysloveného přes bolest mučednictví, a zvrhlostí, pro kterou je bolest minulých ran a jejich obětí pouhým palivem v ďábelsky rozdmýchávaném požáru nenávisti. Chci na přímluvu sv. Jana Pavla II. prosit Boha, aby ti, kteří se hlásí ke křesťanství, stáli jednoznačně na straně smíření a odpuštění. Petr Vrbacký, farář u sv. Augustina v Brně 2026-05-18 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-18-05-57-00/ Poselství Svatého otce u příležitosti 60. světového dne sdělovacích prostředkůStřežit lidské hlasy a tvářeDrazí bratři a sestry,  tvář a hlas jsou jedinečné charakteristické rysy každého člověka; vyjadřují jeho vlastní neopakovatelnou identitu a jsou základním prvkem každého setkání. Ve starověku to dobře věděli. Pro definici lidské osoby používali staří Řekové slovo „tvář“ (prósōpon), které etymologicky označuje to, co je před našima očima, místo přítomnosti a vztahu. Latinský termín persona (odvozen od per-sonare) zahrnuje zvuk: ne jakýkoli zvuk, ale nezaměnitelný hlas někoho.     Tvář a hlas jsou posvátné. Byly nám darovány Bohem, který nás stvořil ke svému obrazu a Slovem, které nám sám adresoval, nás povolal k životu; Slovem, jež nejprve po staletí zaznívalo  v hlasech proroků a poté se v plnosti času stalo tělem. Toto Slovo – toto sdělení, které Bůh dává  o sobě samém – jsme také mohli přímo slyšet a vidět (srov. 1 Jan 1, 1–3), protože se dalo poznat  v hlasu a tváři Ježíše, Syna Božího.   Bůh si od okamžiku stvoření přál člověka jako svého partnera v dialogu, a jak říká svatý Řehoř  z Nyssy1, vtiskl do jeho tváře odraz božské lásky, aby skrze lásku mohl plně prožívat své lidství. Střežit lidské tváře a hlasy tedy znamená chránit tuto pečeť, tento nesmazatelný odraz Boží lásky. Nejsme druhem, který by byl tvořen předem definovanými biochemickými algoritmy. Každý z nás má nenahraditelné a nenapodobitelné povolání, jež vyplývá ze života a projevuje se právě v komunikaci  s ostatními.   Pokud tuto ochranu opustíme, digitální technologie můžou radikálně proměnit některé ze základních pilířů lidské civilizace, které někdy považujeme za samozřejmé. Skrze simulaci lidských hlasů a tváří, moudrosti a poznání, vědomí a odpovědnosti, empatie a přátelství systémy známé jako umělá inteligence nejen zasahují do informačních ekosystémů, ale také vnikají do nejhlubší úrovně komunikace, tedy do vztahů mezi lidmi.   Není to tedy výzva technologická, ale antropologická. Chránit tváře a hlasy v konečném důsledku znamená chránit nás samotné. Přijímat s odvahou, odhodláním a rozvahou příležitosti, které nabízí digitální technologie a umělá inteligence, neznamená skrývat před sebou kritické body, nejasnosti a rizika.Nevzdávat se svého vlastního myšlení    Již delší dobu existuje řada důkazů o tom, že algoritmy navržené tak, aby maximalizovaly sledovanost sociálních médií – což je pro platformy ziskové –, odměňují rychlé emoce a naopak penalizují lidské projevy, které vyžadují více času, jako je snaha o porozumění a reflexe. Tím, že tyto algoritmy uzavírají skupiny lidí do bublin snadného souhlasu a snadného rozhořčení, oslabují schopnost naslouchat a kriticky myslet a zvyšují polarizaci společnosti.   K tomu se pak přidala naivní a nekritická důvěra v umělou inteligenci jako vševědoucího „přítele“, poskytovatele veškerých informací, archivu všech pamětí, „věštírny“ všech rad. To vše může dále oslabit naši schopnost analytického a kreativního myšlení, porozumění významům, rozlišování mezi skladebnými a významovými prvky.   Ačkoli umělá inteligence může poskytovat podporu a pomoc při zvládání komunikačních úkolů, vyhýbání se úsilí vlastního myšlení a spokojení se s umělým statistickým výčtem však z dlouhodobého hlediska hrozí oslabením našich kognitivních, emocionálních a komunikačních schopností.   Systémy umělé inteligence v posledních letech stále více přebírají kontrolu také nad produkcí textů, hudby a videí. Velká část tvůrčího průmyslu je tak v ohrožení, že bude demontována a nahrazena štítkem „Powered by AI“, čímž se lidé stanou pouhými pasivními konzumenty nepromyšlených idejí, anonymních produktů bez autorství a bez lásky. Tím budou mistrovská díla lidského génia v oblasti hudby, umění a literatury redukována na pouhá pole pro trénink strojů.   Otázka, která nám leží na srdci, však není, co dokáže nebo bude schopen dokázat stroj, ale co můžeme a budeme schopni dokázat my, když budeme růst v lidskosti a poznání a budeme moudře využívat tak mocné nástroje, které jsou k našim službám. Člověk byl vždy v pokušení přivlastňovat si plody poznání bez námahy spojené s nasazením, výzkumem a osobní odpovědností. Vzdát se tvůrčího procesu a přenechat stroji své mentální funkce a svou představivost však znamená pohřbít talenty, které jsme dostali, abychom mohli růst jako lidé ve vztahu k Bohu a ostatním. Znamená to skrýt svou tvář a umlčet svůj hlas.Být nebo předstírat: simulace vztahů a reality Jak procházíme informační toky (feedy), je stále obtížnější rozpoznat, zda komunikujeme  s jinými lidmi nebo s „boty“ či „virtuálními influencery“. Netransparentní zásahy těchto automatizovaných agentů ovlivňují veřejné debaty a rozhodování lidí. Zejména chatboti založení na velkých jazykových modelech (LLM) se ukazují jako překvapivě efektivní ve skryté manipulaci díky neustálé optimalizaci personalizovaných interakcí. Dialogická a adaptivní mimetická struktura těchto jazykových modelů je schopna napodobovat lidské city a tak simulovat vztah. Tato antropomorfizace, která může být dokonce zábavná, je zároveň klamná, zejména pro nejzranitelnější osoby. Chatboty, které jsou přehnaně „laskavé“ a navíc vždy přítomné a dostupné, se proto mohou stát skrytými architekty našich emocionálních stavů a tímto způsobem narušovat a okupovat sféru lidské intimity.   Technologie, která využívá naši potřebu vztahů, může mít nejen bolestivé důsledky pro osud jednotlivců, ale může také poškodit sociální, kulturní a politickou strukturu společnosti. K tomu dochází, když zaměňujeme vztahy s ostatními za vztahy s umělou inteligencí, která je trénována katalogizovat naše myšlenky a vytvářet kolem nás svět zrcadel, kde je vše vytvořeno „k našemu obrazu a podobě“. Tímto způsobem se necháváme okrádat o možnost setkat se s druhým, který je od nás vždy odlišný a  s nímž se můžeme a musíme naučit konfrontovat. Bez přijetí jinakosti nemůže existovat ani vztah, ani přátelství.   Další velkou výzvou, kterou tyto nové systémy představují, je zkreslení (v angličtině bias), které vede k získávání a předávání překrouceného vnímání skutečnosti. Modely umělé inteligence jsou utvářeny světovým názorem těch, kdo je budují, a samy mohou vnucovat způsoby uvažování tím, že replikují stereotypy a předsudky přítomné v datech, z nichž čerpají. Nedostatek transparentnosti při navrhování algoritmů spolu s nedostatečnou sociální reprezentací dat má tendenci ponechávat nás uvíznuté v sítích, které manipulují našimi myšlenkami a udržují a prohlubují již existující sociální nerovnosti a nespravedlnosti.   Riziko je velké. Síla simulace je taková, že nás umělá inteligence může dokonce oklamat vytvořením paralelních „realit“, ve kterých si přivlastní naše tváře a hlasy. Jsme ponořeni do vícerozměrnosti, kde je stále obtížnější rozlišit realitu od fikce.     K tomu se přidává problém nedostatečné přesnosti. Systémy, jež vydávají statistickou pravděpodobnost za znalost, nám ve skutečnosti nabízejí informace v nejlepším případě přibližné, které jsou někdy doslova „halucinacemi“. Nedostatečná kontrola zdrojů spolu s krizí novinářské práce  v terénu, jež zahrnuje neustálé shromažďování a ověřování informací v místech, kde se události odehrávají, může vytvářet ještě úrodnější půdu pro dezinformace, což vyvolává rostoucí pocit nedůvěry, zmatení a nejistoty.Možnost spojenectví  Za touto obrovskou neviditelnou silou, která nás všechny zasahuje, stojí jen hrstka firem, jejichž zakladatelé byli nedávno představeni jako „osobnosti roku 2025“, tedy architekti umělé inteligence. To vyvolává značné obavy ohledně oligopolní kontroly algoritmických systémů a umělé inteligence, které jsou schopny nenápadně ovlivňovat chování, a dokonce přepisovat dějiny lidstva – včetně dějin církve –, často aniž bychom si toho byli skutečně vědomi.   Výzva, která před námi stojí, nespočívá v zastavení digitální inovace, ale v jejím řízení  a uvědomění si její ambivalentní povahy. Je na každém z nás, abychom pozvedli hlas na obranu lidských bytostí, aby tyto nástroje mohly být skutečně přijaty jako naši spojenci.     Toto spojenectví je možné, ale musí být založeno na třech pilířích: odpovědnost, spolupráce  a vzdělávání.   Především odpovědnost. Ta se může podle jednotlivých rolí projevovat jako poctivost, transparentnost, odvaha, schopnost vize, povinnost sdílet znalosti, právo být informován. Nicméně  v obecné rovině se nikdo nemůže vyhnout své odpovědnosti za budoucnost, kterou vytváříme.   Pro ty, kdo stojí v čele online platforem, to znamená zajistit, aby jejich obchodní strategie nebyly vedeny pouze kritériem maximalizace zisku, ale také prozíravou vizí, která bere v úvahu společné dobro, právě tak jako každý z nich má na srdci blaho svých dětí.  Tvůrci a vývojáři modelů umělé inteligence musí být transparentní a společensky odpovědní, pokud jde o principy návrhů a systémy moderování, na nichž jsou založeny jejich algoritmy a vyvinuté modely, tak aby se prosazoval informovaný souhlas ze strany uživatelů.   Stejná odpovědnost se vyžaduje také od národních zákonodárců a nadnárodních regulačních orgánů, které jsou povinny dohlížet na ochranu lidské důstojnosti. Vhodná regulace může chránit lidi před emocionální připoutaností k chatbotům a omezit šíření falešných, manipulativních nebo zavádějících obsahů, čímž se zachová integrita informací oproti jejich klamavé simulaci.  Samotné mediální a komunikační společnosti rovněž nemohou dovolit, aby algoritmy zaměřené na bezohledné vítězství v boji o několik sekund pozornosti převážily nad věrností jejich profesním hodnotám, které směřují k hledání pravdy. Důvěru veřejnosti si lze získat přesností a transparentností, nikoli honbou za sledovaností za každou cenu. Obsah generovaný nebo manipulovaný umělou inteligencí musí být jasně označen a odlišen od obsahu vytvořeného lidmi.  Je třeba chránit autorství a svrchované vlastnictví práce novinářů a dalších tvůrců obsahu. Informace jsou veřejným statkem. Konstruktivní a smysluplná veřejná služba není založena na neprůhlednosti, ale na transparentnosti zdrojů, na zapojení zúčastněných subjektů a na vysokém kvalitativním standardu.   Všichni jsme povoláni ke spolupráci. Žádný sektor nemůže samostatně čelit výzvě, kterou představuje řízení digitálních inovací a správy umělé inteligence. Je proto nutné vytvořit ochranné mechanismy. Všechny zainteresované strany – od technologického průmyslu po zákonodárce, od kreativních společností po akademickou sféru, od umělců po novináře a vychovatele – musí být zapojeny do budování a prosazování informovaného a odpovědného digitálního občanství.  K tomu směřuje vzdělávání; má posilovat naše osobní schopnosti kriticky uvažovat, hodnotit spolehlivost zdrojů a možné zájmy skrývající se za výběrem informací, které se k nám dostávají, porozumět psychologickým mechanismům, které je aktivují, umožnit našim rodinám, komunitám  a asociacím vypracovat praktická kritéria pro zdravější a odpovědnější kulturu komunikace.   Právě proto je stále naléhavější začít do vzdělávacích systémů na všech úrovních zavádět také mediální gramotnost, informační gramotnost a gramotnost v oblasti umělé inteligence, což již některé občanské instituce prosazují. Jako katolíci můžeme a musíme přispět k tomu, aby lidé – zejména mladí – získali schopnost kritického myšlení a rostli ve svobodě ducha. Tato gramotnost by měla být navíc začleněna do širších iniciativ celoživotního vzdělávání, které se týkají i starších a marginalizovaných členů společnosti, jež se často cítí vyloučeni a bezmocní tváří v tvář rychlým technologickým změnám.  Gramotnost v oblasti médií, informací a umělé inteligence pomůže všem, aby se nepřizpůsobovali antropomorfizačnímu posunu těchto systémů, ale aby je považovali za nástroje; aby vždy používali externí ověření zdrojů – které mohou být nepřesné nebo nesprávné – poskytovaných systémy umělé inteligence, chránili své soukromí a svá data pochopením bezpečnostních parametrů a možností podání námitky. Je důležité vzdělávat se a učit se používat umělou inteligenci záměrně a  v tomto kontextu chránit svůj obraz (foto i audio), svou tvář a svůj hlas, aby se zabránilo jejich použití při vytváření škodlivého obsahu a chování, jako jsou digitální podvody, kyberšikana a deepfake, které porušují soukromí a intimitu lidí bez jejich souhlasu. Stejně jako průmyslová revoluce vyžadovala základní gramotnost, aby lidé mohli reagovat na novinky, tak i digitální revoluce vyžaduje digitální gramotnost (spolu s humanitním a kulturním vzděláním), aby bylo možné pochopit, jak algoritmy formují naše vnímání reality, jak působí nebezpečí umělé inteligence, jaké mechanismy určují výskyt určitých obsahů v našich informačních tocích (feedech), jaké jsou předpoklady a ekonomické modely ekonomiky umělé inteligence a jak se mohou měnit.   Potřebujeme, aby tvář a hlas opět vyjadřovaly osobnost člověka. Musíme chránit dar komunikace jako nejhlubší pravdu o člověku, na kterou by se měla orientovat i každá technologická inovace.  Při předkládání těchto úvah děkuji všem, kteří se zasazují o dosažení zde uvedených cílů, a srdečně žehnám všem, kdo pracují pro společné dobro prostřednictvím sdělovacích prostředků.Ve Vatikánu, 24. ledna 2026, památka svatého Františka SaleskéhoLev XIV., papež 2026-05-17 09:55:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-17-09-55-00/ Hudební týdeník Slyšte, lidé! vám nabídne třetí díl volného cyklu s novinkami z oblasti vokální hudby s podtitulem K čemu nástroje? Představíme třináct skladeb z různých koutů světa, v nichž lidský hlas vystupuje jako hlavní výrazový prostředek – od čistě a cappella projektů až po nahrávky s minimalistickým doprovodem. Uslyšíte mimo jiné Beatu Bocek, finskou skupinu Tuuletar, Estonian Voices nebo mongolskou zpěvačku Urnu Chahar-Tugchi.   2026-05-16 19:15:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-16-19-15-00/ Když se máma s dcerou setkají jako studentky téže vysoké školy, je to neobvyklé. Když je tou školou navíc slavná pražská DAMU, je o čem vyprávět. Zuzana a Anežka Burdovy o své práci a rodině. 2026-05-16 16:55:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-16-16-55-00/ Filmana Talks - pořad o filmech, které má smysl vidět. Tentokrát o dětském obsahu na Filmaně. 2026-05-16 13:45:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-16-13-45-00/ Jaké zlozvyky jako národ skrýváme? Autorka Kateřina Šedá ve své knize Národní sbírka zlozvyků shromáždila na téměř tisíci stranách více než devět tisíc zlozvyků a bohatý grafický materiál. V rozhovoru s ní redaktorka Nikola Samcová knihu představila a rozebrala právě zlozvyky českého národa. Poslechněte si ji v Knihovničce Proglasu. 2026-05-16 13:30:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-16-13-30-00/ 2026-05-16 07:00:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-16-07-00-00/ Skladatelka, klavíristka a zpěvačka Beata Hlavenková představí v rozhovoru s Jannisem Morasem hned tři alba, která vydala během podzimu 2025 – od experimentální spolupráce s hráčem na modulární syntezátor přes orchestrální koncertní záznam až po písňový cyklus na básnické texty. Vysvětluje, jak se stalo, že se tyto náročné projekty sešly v krátkém čase, a přibližuje jejich vznik i myšlenkové pozadí. Řeč je také o prolínání žánrů, práci s poezií i o tom, proč dnes hudbu vnímá spíš jako svobodný prostor než jako něco, co je třeba zařazovat do kategorií. 2026-05-15 19:15:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-15-19-15-00/ 2026-05-15 18:00:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-15-18-00-00/ Od 27. května do 7. července 2026 se v Brně uskuteční již 46. ročník Brněnského varhanního festivalu. S jeho programem seznámí v Oktávě jeho ředitelka Hana Bartošová, V pořadu se budeme věnovat také letošní soutěži Základních uměleckých škol v oboru hra na varhany, která se koncem dubna konala v Brně. O tom, jaké bylo ústřední kolo soutěže si popovídáme s předsedou odborné poroty Petrem Kolařem, který bude také letos účinkovat na závěrečném koncertě Brněnského varhanního festivalu. Představíme také festival Varhanní léto na Petrově. 2026-05-15 16:00:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-15-16-00-00/ 2026-05-15 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-15-05-57-00/ Něco si přej je kapela v čele se zpěvákem a kytaristou a moderátorem Proglasu Josefem Javůrkem. Skupina se zaměřuje na staré rokenroly a hudbu, která z nich vychází. Inspiruje se kapelami jako Beatles, Rolling Stones nebo Beach Boys. Zpočátku dávala přednost anglickým textům, v poslední době však zpívá hlavně česky. V roce 2023 kapela vydala své první album Karneval s patnácti autorskými skladbami, propojenými konceptem „rockového karnevalu“ v duchu 60. let. Skupina Něco si přej zahraje v našem Koncertním studiu živě.    2026-05-14 19:15:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-14-19-15-00/ 2026-05-14 18:00:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-14-18-00-00/ 2026-05-14 16:00:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-14-16-00-00/ Kdo získal cenu Magnesia Litera za rok 2025? To se veřejnost dozvěděla v polovině dubna v přímém přenosu ČT art. Svoji nominaci v této soutěži v kategorii Nakladatelský čin proměnil v sobotu večer 18. 4. 2026  Nadační fond 8smička z Humpolce a historička umění, kritička a pedagožka PhDr. Pavla Pečinková za čtyřdílný soupis výtvarného díla Josefa Čapka.Kdo další byl oceněn a jaké měli dojmy vítězové se dozvíte v našem pořadu Na stole je téma, který připravila redaktorka Iva Horká. 2026-05-14 09:00:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-14-09-00-00/ V poslední době se v Česku znovu otevírá otázka vztahu státu a církve. Diskuse o možné smlouvě se Svatým stolcem naráží na staré obavy: že by církev získala privilegia stojící mimo dosah moderního práva. Jedním z nejčastěji zmiňovaných bodů je zpovědní tajemství – institut, který se svou absolutností vymyká logice současného právního myšlení. Není náhodou, že právě zde se vede spor. Zpovědní tajemství totiž představuje hranici, na kterou stát naráží – a kterou není schopen snadno překročit, aniž by změnil svou vlastní povahu. V době, kdy roste tlak na transparentnost, kontrolu a odpovědnost, působí existence prostoru absolutního mlčení téměř provokativně. A přesto právě tato „provokace“ odhaluje něco podstatného: ne všechno v lidském životě je určeno k regulaci. Tradice je souhrnem zkušenosti generací – něčím, co vznikalo pomalu, často bez velkých teorií, ale s hlubokým pochopením lidské povahy. Zpovědní tajemství je právě takovou institucí. Po staletí vytvářelo prostor, kde člověk mohl mluvit pravdu o sobě samém – bez obav, bez kalkulu, bez právní obrany. Pokud tento prostor narušíme, nezískáme více pravdy. Získáme jen více ticha. Lidé nebudou otevřenější – budou opatrnější.Moderní stát má nepochybně legitimní ambici chránit spravedlnost a bezpečnost. Ale konzervativní myšlení připomíná, že ne každé dobro lze vynutit zákonem. Existují sféry, kde přílišná horlivost vede k opačnému výsledku. Zpovědnice je jedním z posledních míst, kde se člověk setkává se svým svědomím bez přítomnosti moci. Zásah do zpovědního tajemství by proto nebyl jen technickou právní úpravou. Znamenal by zásadní proměnu role kněze – z důvěrníka by se stal potenciální prostředník mezi jednotlivcem a státem. A jakmile se tato důvěra jednou poruší, nelze ji jednoduše obnovit. Právě proto mnohé státy uzavírají dohody se Svatým stolcem, tzv. konkordáty. Nejde o privilegium, ale o uznání hranic. O vědomí, že existují oblasti lidského života, které mají zůstat mimo přímý dosah státní moci. Je to výraz zdrženlivosti – a zdrženlivost je v politice často ctností vzácnější než aktivita. Obrana zpovědního tajemství tak není obranou minulosti. Je obranou prostoru, kde člověk není redukován na objekt práva, ale zůstává bytostí odpovědnou především sám sobě. A možná právě zde leží jádro celého sporu: společnost, která ztratí úctu k tajemství svědomí, dříve či později ztratí i úctu k člověku samotnému.P. S. Možná nejde jen o vztah státu a církve. Možná jde o něco hlubšího: o to, zda ještě dokážeme přijmout, že existují hranice, které nemají být překročeny – ne proto, že by to nešlo, ale proto, že by se tím ztratilo něco podstatného. V době, kdy chce moderní stát vědět o člověku téměř vše, působí zpovědní tajemství jako tiché, ale pevné „ne“. A právě taková „ne“ bývají pro svobodu často důležitější než všechna hlasitá prohlášení.Přeji klidné a hluboké velikonoční rozjímání – čas, kdy má smysl se na chvíli zastavit, ztišit a možná i bez slov naslouchat tomu, co se v běžném hluku světa snadno ztrácí.Walter Bartoš 2026-05-14 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-14-05-57-00/ V roce 1996 byl v Červeném Kostelci v královéhradecké diecézi otevřen první lůžkový hospic v České republice, který nese jméno Anežky České. Oslavil tedy nyní již 30 let své existence. Předal za svou dobu existence zkušenosti a impulzy mnoha následujícím hospicům v naší zemi. O tom všem i o současné bohaté péči a dalších plánech si budeme povídat s ředitelem Miroslavem Wajsarem, který stál u samotných počátků tohoto projektu. 2026-05-13 20:15:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-13-20-15-00/ Hostem Martina Kyšperského v pořadu Jak se vám líbí je Aleš Macenauer, který představí svůj projekt Zapomělsem a nové album Docela normální lidé. V rozhovoru mluví o své autorské tvorbě jako formě osobní terapie, o proměnách zvuku směrem k elektronice i o tom, proč se brání žánrovému škatulkování. Řeč je také o způsobu nahrávání, koncertním provedení i o fungování projektu na nezávislé scéně. 2026-05-13 19:15:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-13-19-15-00/ V dubnu letošního roku v požehnaném věku 86 let odešla na věčnost slovenská zpěvačka Hana (Anna) Hulejová, respektovaná zpěvácká osobnost z oblasti Liptova. Její zpěvácká kolegyně Alžbeta Lukáčová o ní napsala: "Legendy spomedzi nás odchádzajú. Navždy nás opustila skvelá speváčka Hanka Hulejová, ktorá liptovský folklór zviditeľnila tak, ako nikto pred ňou ani po nej. Obzvlášť jej rodné Liptovské Sliače zanechali významnú stopu v jej repertoári a spôsobe spevu, ktorý tvoril esenciu miestneho speváckeho štýlu." Malou hudební vzpomínku připravila redaktorka Helena Bretfeldová. 2026-05-13 16:00:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-13-16-00-00/ Hostem pořadu Na stole je téma bude textař, básník a spisovatel Michal Horáček, který představí svou novou sbírku Pozemský prach a Boží dech s podtitulem Slova příštích písní inspirovaná biblickými příběhy. V rozhovoru s Milanem Tesařem bude mluvit o tom, jak jej Bible provází od dětství, proč k biblickým postavám přistupuje z pohledu kulturní antropologie a jak vznikají zhudebněné verze jeho textů ve spolupráci s autory z různých hudebních žánrů. Součástí pořadu budou také dvě ukázky z připravovaného rozsáhlého hudebního projektu. 2026-05-13 09:00:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-13-09-00-00/ 2026-05-13 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-13-05-57-00/