/program/audioarchiv/?cycle=112&rss=podcast-google cs-CZ RADIO PROGLAS s.r.o. Kdysi jsem se přátelila s jednou americkou misionářkou. Byla to skvělá holka, maminka čtyř dětí, schopná, operativní, energická ženská. Moc jsme si rozuměly. Pravidelně jsme spolu procvičovaly češtinu a za tím účelem jsme pravidelně chodily na kafe. Byly to skvostné hodiny.Jednou jsme spolu seděly v malé kavárničce, popíjely kávu a mlsaly hořické trubičky se šlehačkou, křehké jako dech. Řešily jsme školu, školní docházku, školní výuku, školní zkamenělost a nepružnost, nesmyslný školní systém a naše děti v něm. Tedy moje děti v tom systému nebyly, já jsem si je učila sama doma, ale jako učitelka jsem ten systém znala, a právě proto naše rozhovory byly tak zajímavé. Mohly jsme dobře porovnávat. Smály jsme se a rozhořčovaly se, povídaly jsme si o svých rodinách a bylo nám spolu hezky. Během našeho hovoru vstoupila do kavárny dívka, kterou jsme obě znaly. Přizvaly jsme ji k našemu stolečku a přibraly ji do naší konverzace. Za chvíli z ní vypadlo, že má dnes narozeniny.„Kde jsou balónky a zmrzlina?“ položila řečnickou otázku má americká kamarádka. Nechápaly jsme. „No, když máš narozeniny, musí být balónky a zmrzlina,“ byla si jistá. Tak jsme si objednaly všechny tři vanilkovou zmrzlinu s polevou z hořké čokolády, místní specialitu. Balónky jsme si mohly leda tak představovat, ale zmrzlina byla velmi skutečná. Naše česká kamarádka byla viditelně dojatá, že někdo vzal tak vážně oslavu jejích narozenin, které chtěla sama ignorovat.Byla jsem vděčná za rázný a konstruktivní přístup ke slavení. Je to jednoduché. Máš narozeniny, něco to chce. A je fajn, když má člověk představu, co to má být. Od té doby si při každých narozeninách vzpomenu na společnou zmrzlinu a neexistující balónky. Hledám, jak jednoduchým způsobem dát najevo, že narozeniny nejsou bezvýznamná událost, že si oslavu zaslouží, protože oslavenec za to stojí. 2026-07-06 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-07-06-05-57-00/ Už se mi to stalo mockrát, než jsem našla řešení. Chtěla jsem dát kamarádce malý dárek. Vybrala jsem hezkou knížku nebo hořkou čokoládu nebo voňavé mýdlo. Zdálo se mi to fajn. Ale jako by to nějak nebylo úplně ono. Chce to zabalit, řekla jsem si a zabalila jsem knížku nebo čokoládu nebo voňavé mýdlo do balicího papíru. Už to bylo lepší. Jen to pořád vypadalo tak nějak nanicovatě. Chápejte, nebylo nic špatného na knížce, čokoládě nebo voňavém mýdle, nešlo o obsah toho dárku. Zdálo se mi, že ta věc jako dárek tak úplně nevypadá. Byl to jen předmět zabalený v papíru. Soudím podle sebe, že o hodně víc potěší, když dárek jako dárek i vypadá. Pak jsem na to přišla. Řešením byla červená mašle. Cokoli převážete červenou mašlí, okamžitě začne vypadat jako dárek. Když jsem do krásné mašle zavázala na balíčku červenou stuhu, hned to bylo ono. Prostě dárek musí mít mašli.Je to podobné šlehačce. Když na cokoli dáte šlehačku, je to automaticky lepší. Zvýrazní se chuť, zjemní se kombinace a také to lépe vypadá. Ať už jde o svíčkovou, palačinky nebo zmrzlinový pohár, se šlehačkou se pozdvihují na vyšší kulinářský zážitek.Nebo jako verše! Jak říká jedna postava v Cimrmanově hře: Je to blbost, ale když to dáte do veršů, tak to hned lépe zní. 2026-07-04 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-07-04-05-57-00/ 2026-07-03 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-07-03-05-57-00/ V druhé půli června si připomínáme výročí spojená s bezprávím a utrpením, které působily oba předchozí zločinné režimy.A sotva začne červenec, a s ním spojené léto, prázdniny a dovolené, jsou tady další dvě výročí. A tak se to rok po roce opakuje.Když už ta výročí počátkem léta máme, je dobré se jimi inspirovat. Pokouší se o to i Myšlenka na den od Daniela Ženatého. 2026-07-02 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-07-02-05-57-00/ Život je plodný pouze tehdy, když se dáváBratři a sestry, přeji vám krásný den!V nedělním Matoušově evangeliu slyšíme Ježíšova slova povzbuzení, abychom ho následovali a byli svědky jeho Království. Nejde o žádný vnější čin, ale o to, abychom cele vstoupili do vztahu lásky k Němu. A aby láska mohla přinášet plody, potřebuje alespoň tři věci: odloučení, ztrátu a přijetí.Především odloučení. Ježíš říká: „Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mě hoden.“ Jakmile Pán vysílá své apoštoly na misii, chce, aby byli svobodní od jakýchkoli pout. Pro všechny však platí, že i ty nejdůležitější citové vazby nacházejí svou plnost díky lásce, kterou nám daruje Kristus. Vezměme si například manželský život. Prožít jej plně lze jen tehdy, když „opustíme“ rodný dům, abychom plně žili v manželském vztahu. Nebo výchova dětí: Pomáháme jim k seberealizaci a štěstí tím, že je učíme „stát na vlastních nohách“ a dělat vlastní rozhodnutí. Svatý Augustin říká: „Odloučení od toho, co miluješ, je bolestné. Ale i rolník dočasně ztrácí to, co zasel“. Teprve když „ztratí“ zrno, které zasel do země, uvidí, jak roste.V tomto smyslu je ztrátou také láska. Těžko se nám to chápe, zvláště ve světě, kde se ztráta jeví jako slabost a kde vládne až posedlost tím, co máme a co vlastníme. Láska však přináší plody pouze tehdy, když se dává, když jsme ochotni ztratit kousek svého já, abychom udělali místo druhému, ztratit trochu času, abychom vyslechli přítele, ztratit trochu pohodlí, abychom sdíleli situaci toho, kdo je v nouzi. Kdo si život nechává jen pro sebe – říká evangelium –, ten ho ve skutečnosti ztrácí, protože se neotevírá radosti lásky a stává se neplodným. Proto nás Ježíš vybízí, abychom na sebe vzali kříž: On se obětoval, ztratil sám sebe a právě díky tomu jsme mohli obdržet Jeho život v hojnosti. Stejně tak, pokud žijeme v logice daru, i my budeme schopni ve svých vztazích počínat nový život.A konečně přijetí. Láska se totiž projevuje v konkrétních rozhodnutích a činech, které se projevují v malých každodenních gestech, jako například nabídnout sklenici vody tomu, kdo má žízeň. Když Ježíš vysílá své učedníky před sebou, žádá je, aby si na cestu nebrali zásoby, to znamená, aby byli těmi, kdo jsou potřební, protože tak budou moci vzbudit pohostinnost u těch, s nimiž se setkají. Když tedy přijímáme toho, kdo přichází v Ježíšově jménu, přijímáme jeho, Ježíše, i nebeského Otce, který ho poslal. Láska k Pánu se vždycky vyjadřuje v přijetí bratří a sester.Drazí, modleme se k Panně Marii, která svého Syna milovala, ale uměla Jej také ztratit. Ať nám pomáhá být pokornými a radostnými svědky Kristovy lásky.Překlad - jb -https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2026-06/lev-xiv-zivot-je-plodny-pouze-tehdy-kdyz-se-dava.html 2026-06-30 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-06-30-05-57-00/ K mnoha věcem mám docela ležérní přístup. Třeba k vaření a pečení. Málokdy něco přesně vážím nebo odměřuju. Většinou už to mám v paži a všechno dělám od oka. Díky tomu často vytvářím nová jídla. Když byly moje dcery ještě doma, přiváděla jsem je svým přístupem k zoufalství. Vařily jsme spolu a jedna měla za úkol nakrájet zeleninu do polévky. „Jak to mám nakrájet?“ ptala se mě. „To je jedno, jak se ti to bude líbit,“ odpověděla jsem. „Co tam ještě mám přidat?“ ptala se za chvíli. „Já nevím, podívej se, co tam máme, a něco vymysli. Buď tvořivá,“ odbývala jsem ji, protože jsem myslela na něco jiného a protože mi skutečně nezáleželo na tom, aby polévka byla přesně podle mého. Život se mi zdá být moc krátký na to, aby se vařila stále stejná polévka.S důvěrou jsem svěřovala dcerám kuchyňské žezlo, už když byly malé. Hned na začátku jsem je naučila zacházet s ostrým nožem a horkou vodou. A ony byly blaženě tvořivé. Když jsem někam odjížděla, postaraly se o tátu, už když byly na základce. Uvařit špagety, polévku nebo palačinky – co na tom je? To jsme se učily v první třídě. Někdy se ptaly na přesný postup přípravy některého jídla. Snažila jsem se jim vysvětlit, proč se musí postupovat v určitých případech přesně, a proč jindy je to fuk. Předávala jsem trochu kuchyňské fyziky a chemie, aby chápaly principy fungování. Myslím, že někdy by raději slyšely, že se to musí dělat jediným přesným způsobem, protože to tak dělala i babička. Jenže to mi vždycky připadalo směšné. Připomínalo mi to ten vtip, kdy dcera i matka vždy před pečením ukrojily patky závinu, protože i babička to tak dělala. Jenže ona měla malý plech.Má důvěra se mi vyplatila. Obě dcery jsou ve svých domácnostech zcela samostatné, tvořivé a báječné kuchařky. 2026-06-29 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-06-29-05-57-00/ Myšlenku na den připravila koučka a mentorka Martina Špinková. 2026-06-27 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-06-27-05-57-00/ 2026-06-26 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-06-26-05-57-00/ Včera přišla do mého knihkupectví jedna sympatická paní, která u mne občas něco koupí a musí bydlet někde tady v okolí, protože se docela často potkáváme na ulici. Má dvě dospívající dcery a já si všímám, jaké z nich rostou krasavice. Dlouho si vybírala nějaké přání k narozeninám a pak při odchodu mi sdělila, že asi tak před sedmnácti lety jsem jí řekla něco, na co do smrti nezapomene. Překvapeně jsem ji vyzvala, aby mi to připomněla.Vyprávěla mi, že tehdy měla skoro roční první dítě a že celý ten rok skoro nespala. Její děťátko mělo obrácený režim. Prý se ploužila s kočárkem po ulici a vjela do mého obchodu, aby tu pořídila nějaký dárek. Cítila se zcela vyčerpaná a postěžovala si mi, že takhle si to mateřství nepředstavovala. Já jsem prý ji povzbudila, že už to nemůže dlouho trvat a ať prý důvěřuje, že to mimino taky vyroste. Zdůraznila jsem prý, aby si toto obtížné období vychutnávala, protože už to nikdy nebude stejné. Ona si prý až o něco později uvědomila, jakou pravdu jsem jí řekla. Nikdy by bez této zkušenosti tak neoceňovala své druhé mateřství a vůbec celý svůj další život. „Byla jsem vám tak vděčná, že jste mě povzbudila. Vážně jsem si myslela, že už to tak bude napořád, že to nespavé mimino nikdy nevyroste,“ usmívala se na mne. „Víte, ono to platí i pro jiné věci. Někdy to člověku připadá těžké a zdá se, že to nikdy neskončí. Ale pak najednou se to změní, ani nevíte jak a život je zase snadný a hezký. Bez těžkého období by si ale toho dobrého člověk tak nevážil. To jste tehdy pro mne měla úplně prorocké slovo. Nikdy na to nezapomenu. A kdykoli vás někde na ulici potkám, vždycky si to připomenu. Tak vám za to děkuju.“Odešla a já jsem zůstala stát za pultem v takovém milém dojetí. Rozsévání důvěry a povzbuzení se vážně vyplatí. 2026-06-25 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-06-25-05-57-00/ Autorem Myšlenky na den je Petr Hurych, kazatel církve Československé husitské. 2026-06-24 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-06-24-05-57-00/ Všichni jsme schopni kontemplaceDrazí bratři a sestry, přeji vám krásný den!V Matoušově evangeliu nedělní liturgie posílá Ježíš své učedníky na misi a mimo jiné jim klade na srdce: „Co vám říkám ve tmě, povězte na světle, a co se vám šeptá do ucha, hlásejte ze střech!“ Spojuje to, co slyšíme „do ucha“, totiž v tajnosti srdce, s tím, co jsme povoláni hlásat všem, a připomíná nám, že hlásat evangelium znamená především dělit se o osobní setkání s Ním, které je pro každého jedinečné.Síla apoštolátu je ve skutečnosti v něčem jiném než v technice a nástrojích — spočívá v působení Svatého Ducha v nás a v autenticitě naší odpovědi. Není důvod myslet si, že „kontemplace“ je nějakou výjimečnou zkušeností, vyhrazenou jen některým světcům, mnichům, poustevníkům. Všichni jsme jí schopni, najdeme-li síly uchovat si mezi všemi svými denními povinnostmi tiché okamžiky, v nichž se ztišíme před Bohem, abychom naslouchali jeho hlasu, svěřili mu své radosti i své starosti a zpětně se podívali na svůj život. To z nás bude dělat stále více lidi pevné a vědomé si své víry, tudíž i věrohodné a svobodné apoštoly, muže a ženy schopné odrážet světlo evangelia na každém místě a za všech životních okolností, vydávat svědectví dokonce i tam, kde jeho hodnota není přítomna nebo přijímána.Evangelista Matouš psal pro komunity, které neměly snadný život. Musely čelit nepřátelství a pronásledování, jak se to děje i dnes tolika křesťanům na mnoha místech ve světě, a pokušení ztrácet odvahu nebo se nechat přemáhat únavou či strachem bylo veliké.Dnes jako tenkrát je nezbytné zůstat věrnými Ježíšovu učení a hlásat jeho Slovo: odpovídat na nenávist láskou, na zpupnost pokorou, na zastrašování vytrvalostí. Proto je nezbytné, abychom nechali svou víru zakořenit v intenzivním vztahu s Ním. To nám dá sílu, abychom si nezoufali a abychom dále předávali všem a za všech okolností jeho poselství naděje, lásky a pokoje. Světu je ho tolik zapotřebí!Panna Maria ať nám pomáhá být misionářskými žáky Pána Ježíše, každý podle svého vlastního povolání.překlad - zd - https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2026-06/lev-xiv-k-poledni-modlitbe-vsichni-jsme-schopni-kontemplace.html 2026-06-23 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-06-23-05-57-00/ Jak jsme různí! Některý člověk je podobný mohutnému stromu s košatou korunou. Stojí tak pevně a jistě po mnoho let na svém místě, slouží k orientaci pocestným. V pravidelných obdobích poskytuje stín jako ochranu před slunečním úpalem, nabízí prostor pro stavění ptačích hnízd. Změny se dějí pomalu a postupně organickým růstem. Větve rostou, pnou se do výšky a sílí, listí pučí, rozvíjí se, tančí ve větru, žloutne a opadává. Můžete přesně vědět, co se kdy stane a jaké to bude. Jeho kořeny musí být za ta léta tak hluboko a široko v zemi, že by nebylo možné jej přesadit kamkoli jinam. Smysl a role stromu je pevně spojen s místem, kde vyrostl, a všichni se spoléhají, že tu bude stát za rok, za deset nebo třeba i za sto let.Jiní lidé se podobají spíše ptákům. Poletují, čiřikají, honí se. Každý rok hnízdí někde jinde. Přelétavost, která působí tak lehce a hravě, způsobuje, že málokdy máte možnost je opravdu poznat. Málokdy posedí na jednom místě delší dobu. Chvilku tu prozpěvují, ale než se nadějete, už odletěli jinam. Ptačím zpěvem zkrásní každá chvíle. Hnízda ve větvích jsou jako ozdoby každého stromu nebo keře, který si ptáci vyberou. Člověk se musí vybavit dalekohledem a velkou trpělivostí, chce-li ptáky pozorovat. Nebývá to snadné. Nikdy nevíte, přiletí-li tam, kde je vyhlížíte.Ptáci si se stromy dobře rozumí. Navzájem se potřebují. Ačkoli nebo právě proto, že jsou tak odlišní. My lidi míváme podobné vlastnosti. Buď jsme tak stálí a stabilní, že jsme až trochu nudní v té předvídatelnosti. Nebo jsme tak přelétaví a nestálí, že jsme buď nepředvídatelní, nebo jen těžko předvídatelní. Možná si to i navzájem vyčítáme. Proč nejsem víc jako ty? Proč nejsi víc jako já?  Naše domluva by pak byla daleko snazší. Jenže to Bůh stvořil stromy i ptáky a chtěl je mít takovými, jací jsou. Zřejmě se mu líbilo vytvářet co nejodlišnější stvoření, aby se co nejvýhodněji doplňovala. Aby si byla nápomocná. Aby se navzájem těšila. Možná je to i s námi tak. 2026-06-22 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-06-22-05-57-00/ Myšlenku na den připravila koučka a mentorka Martina Špinková. 2026-06-20 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-06-20-05-57-00/ 2026-06-19 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-06-19-05-57-00/ Stalo se vám někdy, že jste jen tak něco otevřeli, nic jste nečekali, a ono ejhle, něco moc zajímavého nebo důležitého jste objevili?Můžeme otevřít skříň, šuplík, nádobu, a v současnosti také počítač, a v něm nějaký soubor, který jsme tam uložili a vůbec netušíme proč, a co v něm je. A objevíme něco, co nás potěší, co vyvolá mnoho vzpomínek a emocí. I o tom je tahle Myšlenka na den od Daniela Ženatého. 2026-06-18 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-06-18-05-57-00/ Když jsem byla maminkou na plný úvazek, čímž myslím, že péče o děti byla mým hlavním zaměstnáním, koníčkem i službou, bylo mi mé životní určení jasné. Starám se o děti a domácnost. Bylo toho docela dost. Spousta drobných úkolů od rána do večera, neustále jsem věnovala plnou pozornost otázkám, požadavkům, nárokům, úkolům a potřebám dětí. Připadala jsem si často jako plavec, který plave kraulem. Má většinou hlavu pod vodou a moc nedokáže kontrolovat svůj směr. S důvěrou plave a plave a možná ani přesně neví, kam. Čas od času jsem potřebovala zvednout hlavu nad hladinu a zkontrolovat, kde je cíl? Kam vlastně plavu? Co je za tím souhrnem všech úkolů a činností za smysl?Člověk jako maminka pořád něco dělá. Češe culíčky, hledá dudlík, vaří kakao, obléká panenku, věší prádlo, tahá kočárek, balí svačinu, dělá bábovky na písku, recituje říkadla a zpívá písničky, rozsuzuje spory, vysvětluje, proč se něco musí a proč se něco nesmí, vytírá podlahu a nakupuje zdravé potraviny. Pofouká odřené kolínko, převleče pobryndané tričko, zaváže mašli, přebalí mimino, vyleje nočník. Pak vodí děti do školky a učí je přecházet ulici, hrát si s ostatními, čte pohádky, kreslí princezny a vlaky. Ukazuje, jak se jezdí na koloběžce a jak na kole. Vysvětluje písmenka a noty. Co to vlastně dělám, ptá se sama sebe? Kam plavu? Co je cílem toho všeho, co pořád dělám? A tak dojde k poznání, že cílem výchovy je samostatnost. Naučit děti všemu, co považuju za podstatné, aby mě nepotřebovaly. To je cíl. Plavu k němu? Držím směr?Teď jsem v období mezi maminkou a babičkou. Děti už odešly z domova, ale vnoučata ještě nemáme. Jinak je to stejné. Plavu a občas musím vystrčit hlavu nad hladinu, abych zkontrolovala, jestli držím směr. Kam plavu? Co je teď mým cílem? Proti stárnutí nic neudělám, ale dozrávání mohu ovlivnit.Kam plavete vy? Víte to? 2026-06-17 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-06-17-05-57-00/ Ježíš miluje a trpí – za nás i s námiPromluva papeže Lva XIV. před modlitbou Anděl Páně Svatopetrské náměstí, neděle 14. června 2026Drazí bratři a sestry, přeji vám krásný den! Matoušovo evangelium nám v deváté a desáté kapitole přináší velký dar, protože umožňuje všem, kdo jej poslouchají, dívat se na svět Ježíšovýma očima – je to vyprávění, které svědčí o Jeho pozorném pohledu a také nám říká, co Pán vidí. Čteme totiž, že Kristus „když viděl zástupy lidí, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí“. Boží Syn, který se stal naším bratrem, hledí na lidi, hledí na lidstvo – vidí útlak, který je tísní, a násilí, které jim bere síly. Vidí rány způsobené válkami a prázdnotu konzumismu. Vidí tváře zakryté maskami, rodiny rozbité zlem a mládež svedenou falešnými ideály. Ježíš vidí a miluje. Miluje a trpí za nás i s námi – jeho milosrdenství vyjadřuje nejen bratrskou blízkost, ale i vůli k vykoupení.On totiž zná naše srdce a stará se o ně – tváří v tvář tolika lidem, připomínajícím „ovce bez pastýře“, se Kristus věnuje všem jako Dobrý pastýř a jako pán žně posílá dělníky na pole světa. Jaký úkol mají splnit? Přinášet Boží útěchu trpícím – přinášet lásku tam, kde je bída, naději tam, kde vládne skleslost, víru tam, kde vládne pochybnost.Evangelium uvádí jména prvních dvanácti „dělníků“ – jsou to učedníci, ustanovení za apoštoly, tedy misionáři a kazatelé. Mezi nimi je Šimon, zvaný Petr – první z dvanácti, a také Jidáš Iškariotský – ten poslední, aby nám připomněl, že je možné jít za Ježíšem a zároveň ho zradit; evangelium však zůstává pro všechny živým a pravdivým slovem. Radostná zvěst je po staletí stále stejná, stále mladá, svěží a osvobozující: „Přiblížilo se království nebeské“! Ano, je blízko, neboť v Ježíši Kristu se Bůh stává blízkým každému muži a každé ženě, každému lidu a národu. Když je toto evangelium hlásáno a uváděno do života, zlo se hroutí jako nemoc, která se chýlí ke konci, jako noc ustupující před úsvitem, jako smrt, nad níž zvítězil Vzkříšený.A tak Ježíšův pohled proměňuje realitu. Jeho iniciativa, plná lásky, dává život novému lidu – církvi, povolané pokračovat v misii apoštolů: „Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte“. Ano, Ježíšův dar je dávám zcela gratis, neboť jeho hodnota převyšuje veškerá měřítka – nelze si jej zasloužit ani „koupit“. Tato milost je nádherným jménem Božího milosrdenství, které k nám přichází kdekoli právě jsme, aby nás přivedlo k sobě. „Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň“!Drazí přátelé, úkol evangelizace vychází z Božího daru – daru, který se v Kristu stává odpuštěním pro svět, službou těm nejmenším a nejchudším, nasazením ve prospěch spravedlnosti.Prosme o pomoc Pannu Marii, plnou milosti, abychom s radostí a odvahou odpovídali na poslání, ke kterému nás Ježíš povolává.Překlad - jb -  https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2026-06/lev-xiv-jezis-miluje-a-trpi-za-nas-i-s-nami.html 2026-06-16 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-06-16-05-57-00/ V obchodě s knihami nikdy nevíte. Přijde někdo a vybere si něco? Budu mít ty správné tituly, po nichž se budou lidé ptát? Co když mě nenapadne, jakou knihu bych mohla doporučit určitému zákazníkovi, a kvůli tomu on odejde bez knihy a já nic neprodám. Objednala jsem toho dost nebo příliš mnoho? Ach samé otázky, na něž nikdo z lidí nezná odpověď.Dřív mne vždycky deprimovalo, když třeba za celý den do obchodu skoro nikdo nevstoupil. Prožívala jsem návaly strachu z toho, jak zaplatím nájem a všechny ty nezbytné provozní platby, co si počnu s tou hromádkou nezaplacených faktur za knihy, co leží v deskách pod pultem. V noci jsem se budila hrůzou a zuřivě přemýšlela, co bych tak ještě mohla podniknout, aby se o mně dozvěděli noví zákazníci, nebo jak přilákat ty stávající zákazníky, aby si koupili další knihy. Postupně, jak léta jdou, si zvykám. Někdy jsou dny, kdy neprodám skoro nic. Jsou ovšem i dny, kdy tržby šplhají do hezkých čísel. Dělám, co můžu. Posílám knižní tipy, představuju novinky, často proměňuju výlohy. Když v obchodě nikdo není, mám čas psát. Někdy ještě musím dýchat zhluboka, ale zlepšuje se to rok za rokem. Asi jsem se naučila důvěřovat.Zatím nikdy mě v tom Bůh nenechal. Vždycky to nějak šlo. Vždycky, když někdo udělá pořádný nákup a odchází se spoustou knih, děkuju Bohu. Myslím, že ten obchod vedeme spolu. Snažím se mu naslouchat, když vybírám novinky. Pokouším se zachytit jeho vedení, když pro někoho vybírám knížku podle zadaných kritérií. Prosím o moudrost v rozhovorech s lidmi, kteří mi u pultu nebo u police s knížkami o vztazích vyklopí svůj bolestný životní příběh. Spoléhám na to, že mi Duch ukáže, co je třeba. Důvěřuju, že hubené dny vyváží těmi tučnými. Stále se to učím, pořád mám kam růst. Bez důvěry by to nešlo. 2026-06-15 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-06-15-05-57-00/ „Vy máte v poslední době tak smutná kázání,“ řekla mi paní u pokladny v mém knihkupectví, když platila za knížku o vztazích. Překvapeně jsem na ni pohlédla. Občas u mne nakupuje, ale nemyslela jsem si o ní, že je křesťanka a netipovala bych, že právě ona bude poslouchat záznamy mých kázání. „Jak to myslíte?“ zeptala jsem se. Nemohla jsem si vybavit, co bylo na mém posledním kázání tak smutného. Mluvila jsem o manželství a vztazích, které k němu vedou. Neměla jsem dojem, že by to bylo nějak smutné.A ona se rozvyprávěla o mnoha zkrachovalých vztazích ze svého okolí. O záplavě rozvodů, jimiž je obklopena. O zmatku a bolesti, které kvůli tomu prožívá. „Proč se to děje?“ ptala se. Popisovala mi, jak spousta jejích mužských přátel ve středním a starším věku vyměňuje své manželky za ženy o dvacet let mladší, šéfové si berou své asistentky a zbývají opuštěné manželky. Byla tím viditelně otřesená. A myslím, že se také bála. Protože její muž je jedním z šéfů a ona je manželka, která už dávno ztratila pel mládí, odchovala syny, těší se z vnoučat. Vypadá výborně, má styl a je vtipná. Jenže její věk jí nikdo neodpáře. Nezeptala jsem se, jakou má její muž asistentku. Nepátrala jsem, jestli je s manželem baví něco společně podnikat a jestli si pořád mají o čem povídat. Nějak to nešlo. Ukazovala mi v mobilu fotky vnoučat a byla z nich nadšená. Proto jsem se jí ani neptala, jestli si umí představit svůj život, jak by pokračoval, co by bylo jiné a co by zůstalo, kdyby ji muž opustil. Přišel další zákazník a přerušil náš rozhovor. Paní se rozloučila a odešla.Pamatuju si, jak před několika lety mne úplně zmrazila zpráva, že jednu mou kamarádku, kterou jsem považovala za krásnou, něžnou, schopnou a mírnou osobu, opustil manžel pro jinou ženu. Brečela jsem lítostí a hrůzou. Když i ona, která mi připadá skoro dokonalá, je opuštěná, která z nás ostatních je v bezpečí? Nikdo nemůže ručit ani sám za sebe, že nikdy neudělá blbost. Nikdo nemůže mít jistotu, že ho jeho partner neopustí. Nevíme. Můžeme jedině důvěřovat Bohu, že nás bezpečně provede vším, co nás v životě potká. Vztah s ním je jediná jistota, která se nemůže otřást. On nikdy neumře, neodejde, neopustí.Příště to té paní asi řeknu. 2026-06-13 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-06-13-05-57-00/ 2026-06-12 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-06-12-05-57-00/ Jako Myšlenku na den zařazujeme část kázání, které v neděli 7. června 2026 pronesl emeritní biskup Vojtěch Cikrle během děkovné mše za blahořečení Jana Buly a Václava Drboly v Lukově u Moravských Budějovic.  2026-06-11 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-06-11-05-57-00/ 2026-06-10 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-06-10-05-57-00/ Myšlenka na den je úryvkem dialogu papeže Lva s mladými Španěly o sobotní Vigilii.Naše svaté vzory.   6. června 2026Otázky mladých lidí a papežovy odpovědi1. Svatý otče, děkujeme, že jste s námi. Děkujeme za tento okamžik dialogu s  mladými lidmi Španělska. Jmenuji se Marina Cabrero García a pocházím z farnosti Ježíše a Marie v Madridu. Před tímto setkáním jsme se ptali v našich skupinách a společenstvích, jaké otázky nebo obavy by mladí chtěli vyjádřit. První otázky jsou osobní, abychom Vás lépe poznali. První se týká vzorů, které jste měl v mládí. Víme, že svatý Augustin je pro Vás velmi důležitý, ale kteří další svatí a vzory Vám pomohli ve Vašem křesťanském růstu? 2. Drahý Lve, jmenuji se Maria José Secada. Jsem imigrantka z Peru; přišla jsem sem před 3 lety a žiji svou víru ve farnosti v Madridu. Ve Španělsku jsem našla opravdový domov. Ráda bych se Vás nyní zeptala na Vaše léta misionářského působení v Peru. Která vzpomínka nebo zážitek z oněch let jsou pro Vás cenné?Nuže, v prvé řadě vás všechny zdravím. Děkuji vám, že jste zde, a děkuji vám, že sdílíte víru s celým Madridem a celým Španělskem. Pokud jde o první otázku ohledně svatých, kteří pro mě byli vzorem během mého růstu, mého mládí, ale také jako biskupa a papeže: už jste zmínili svatého Augustina a všichni víme, že svatý Augustin je velmi významnou postavou pro celou církev. Myslel jsem však také na jednoho z otců východní církve, který se jmenoval svatý Jan Chrysostomos, Zlatoústý.Během let formace a kněžské služby jsem měl příležitost poznat mnoho svatých osobností, které mě na mé cestě provázejí. Zvláště si vybavuji tři svaté.První z nich je svatý Jan „Zlatoústý“ – titul, který si tento církevní otec zasloužil díky své výmluvnosti. Před svým křtem, který se konal v roce 368 po Kristu, studoval filozofii. Poté se spolu s dalšími mladými lidmi ze svého rodného města Antiochie věnoval exegezi Písma svatého. Nejprve měl zkušenost poustevníka, poté sloužil církvi jako kněz a posléze jako biskup. A zde chci využít příležitosti a říci vám všem: nikdy se nebojte uvažovat o povolání ke kněžskému životu, k řeholnímu životu nebo k jiným službám v církvi! Jan si nesl v srdci tuto lásku k Božímu slovu, a poté, co se stal knězem a biskupem, vydal obrovské svědectví především autenticitou svého života. Jestliže kázal, bylo to proto, že toto poselství sám žil. Nabízel je všem a s naprostou integritou svědčil o pravdě evangelia uprostřed herezí oné doby. Na mě osobně udělaly velký dojem zvláště jeho nádherné katecheze, jeho kázání, homilie a spisy, které spojují lásku k pravdě a přímost jeho života. Měl však také velkou odvahu – nebál se promlouvat před císařem a říkat věci, které byly ve prospěch spravedlnosti, a ne jen proto, aby se zalíbil druhým. Byl to muž, který stál za svým slovem a vždy říkal pravdu.Druhým světcem, na kterého jsem myslel, je Tomáš z Villanuevy, augustinián, Španěl, který byl povolán, aby se stal pastýřem církve. Studoval na univerzitě v Alcalá a díky své moudrosti si získal úctu císaře Karla V. Jako biskup ve Valencii se pustil do velkého díla intenzivní reformy církve, zejména duchovenstva, a nabádal své bratry k vytrvalosti v modlitbě, v čistém životě a v poslušnosti. Jeho vroucí láska – dodnes je znám jako „biskup chudých“ – mě osobně povzbuzovala ve chvílích zkoušky a ve chvílích služby.Třetím společníkem na cestě je svatý Turibius de Mogrovejo, rovněž Španěl. V 16. století působil jako misionář v Peru, kde se s velkou horlivostí věnoval evangelizaci indiánů a studoval místní jazyky. Svatý Turibius spojoval intenzivní modlitební život s úsilím o spravedlnost, zejména v prostředí zneužívání a korupce své doby. Proto je pro mě vzorem oddanosti lidu, zejména těm nejchudším, v Kristově jménu.Při rozjímání nad životem těchto tří svatých, jsem si spolu se svatým Augustinem řekl: jestliže oni toho byli schopni, proč ne já? (srov. Vyznání, VIII, 27). Je to otázka, kterou s radostí předávám i vám a zvu vás, abyste si vybrali vzory dobrého života, které budou přitažlivé jak pro vás, tak pro ostatní. https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2026-06/lev-xiv-k-mladym-budte-si-jisti-ze-buh-vas-hlas-zna.html   2026-06-09 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-06-09-05-57-00/ „Mami, nesu ti ty řízky!“ hlásila dceruška ve dveřích. Mé srdce zaplesalo. Mňam. Řízky miluju. Sice jsem si nepamatovala, že bychom se domlouvaly, že pro mne připraví nějaké jídlo, ale co se dá dělat. Má paměť už není, co bývala. Každopádně je to takhle v pondělí po ránu milé překvapení. Vzala jsem si tašku, kterou mi podávala, a nesla ji do kuchyně. „Jdeš do práce?“ ptala se mne z předsíně, „Můžeme jít spolu. Já jdu do kanceláře,budeme mít společnou cestu.“ „Jasně, jen uložím ty řízky a můžeme vyrazit,“ volala jsem na ni zpátky do předsíně.Rozevřela jsem tašku a uvnitř byly rostliny. „To jsou ty kopřivy, co jsem ti slíbila a tady ještě čerstvý řízek něčeho, co nevím, jak se jmenuje,“ komentovala moje dcera svůj dar. „Aha,“ hlesla jsem a moc jsem se snažila, aby to nevyznělo zklamaně. Na tyhle řízky jsem se pamatovala. Včera jsme o nich spolu mluvily. Zakořeněné africké kopřivy jsem si chtěl zasadit do velkých květináčů na balkoně, protože tam budou mít hodně sluníčka. „To jsi hodná, že na mne nezapomněla,“ pochválila jsem dceru. „Já si to večer, až přijdu z práce, zasadím,“ plánovala jsem už normálním hlasem. „Chtěla jsi tyhle kopřivy, ne?“ ujišťovala se Anička, protože před ní člověk neutají ani nejmenší záchvěv hlasu. Kývala jsem hlavou, že ano, že to jsou přesně ty květiny, které jsem si od ní přála, ale pak jsem se rozhodla být úplně upřímná. Důvěřuju své dceři natolik, že jsem si jistá, že mě pochopí. „Víš, chvilku jsem si myslela, že mi neseš smažené řízky,“ přiznala jsem divný tón svého hlasu. Obě jsme se rozesmály. „Tak já ti někdy příště přinesu pořádný řízek,“ chechtala se Anička té představě, jak mamince nese v pondělí ráno cestou do práce smažený řízek. Ulevilo se mi, že to bere tak zlehka a byla mi o to milejší, že se mému chvilkovému zklamání můžeme společně zasmát. Myslím, že to mohl být další kamínek ve stavbě naší vzájemné důvěry. 2026-06-08 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-06-08-05-57-00/ Myšlenku na den připravila koučka a mentorka Martina Špinková. 2026-06-06 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-06-06-05-57-00/ 2026-06-05 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-06-05-05-57-00/ Asi to zažil každý z nás. Práce kolem domu vám šla pěkně od ruky. Jenže, příští den jste se nemohli ani pohnout. Záda. Sice jste včera něco udělali, ale s bolavými zády toho dnes moc neuděláte. Mnohé musíte odsunout. A s bolavými zády přemýšlíte, stálo to za to? Nebo nestálo?I o tom je dnešní myšlenka na den. 2026-06-04 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-06-04-05-57-00/ Všechno velké se skládá z malých částí. Velká hluboká důvěra se skládá z mnoha drobných zkušeností. Líbí se mi, že i Bůh s tím takhle počítá. Řekl, že budeme-li věrní v malých věcech, svěří nám i ty veliké. Pro mne je to uklidňující, protože mívám z velkých zodpovědností strach. Nemyslím si o sobě, že jsem kdovíjak chytrá nebo zdatná, abych zvládla velké věci. Ani nevím, jaké velké věci by to měly být. Ovšem maličkosti mám ráda. Zdá se mi, že celý můj život se skládá z maličkostí.Uklidit oblečení z židle, ustlat postele, vyleštit zrcadlo v koupelně, vyčistit si boty, umýt nádobí, otřít kuchyňskou linku, uvařit čaj, upéct bábovku, přesadit kytky a zalít truhlíky na balkóně. Přinést sousedce noviny, odnést odpad na kompost, zamést chodník před domem, pozdravit popeláře, napsat bratrovi, který nikdy neodepíše, optat se paní v obchodě na zdraví maminky. Nakoupit sladkosti pro sousedovy holčičky, obejmout smutnou kamarádku, pohladit manželapřed odchodem do práce, vyslechnout kohokoli, kdo to bude potřebovat, povzbudit sklíčeného, usmát se při každém pozdravu. Vypadá to, že je toho strašně moc, možná ano, ale jsou to jen drobnosti. To přece zvládne každý. Proč by ne? Nic na tom není.Dnes ráno jsem cestou do práce absolvovala tři drobné hovory. První s paní, co u nás v domě uklízí. Libovala jsem si, jak pěkně voňavý prostředek na mytí používá, že celý dům krásně voní. Byla ráda, že jsem si jí vůbec všimla. Mou pochvalu vzala s uzarděním. Na ulici za rohem na mne volala známá paní. Nic konkrétního nechtěla, jen se tak potřebovala ujistit, že i když se věci zdají být těžké, že to určitě dobře dopadne. Vlastně nevím, o čem přesně mluvila, ale mé povzbuzení, že z každého problému je východisko a ona je určitě najde, jí stačilo ke krásnému úsměvu. Těsně před mým obchodem jsem potkala jinou známou ženu. Moc jí to slušelo. Když jsem jí to řekla, skoro si poskočila. Řekla mi, že mě ráda potkala.Takové maličkosti! Ale kdybych je minula, svět by byl chudší o trochu lásky. Snažím se být věrná v tom, na co právě stačím. Důvěřuju Bohu, že právě tak to myslel. 2026-06-03 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-06-03-05-57-00/ Svatopetrské náměstí, neděle, 31. května 2026Boží život přináší pokoj lidským srdcímDrazí bratři a sestry, přeji vám krásný den!Slavností Seslání Ducha Svatého skončila doba velikonoční. Když o následující neděli oslavujeme tajemství Jediného Boha v Trojici, dostáváme příležitost znovu promýšlet cestu, kterou jsme prošli a vycházet přitom z jejího středu – ze života Boha, který se nám daroval v Ježíši Kristu. Tento život je dynamické, nevyčerpatelné a plodné společenství, které nás nyní obklopuje. Duch, který spojuje Otce a Syna, byl totiž vylit do našich srdcí, a takto se ve světě formuje církev – svátost společenství, prostor setkání, lásky a života, v němž se již nyní setkává nebe se zemí.Nedělní evangelium z Janovy 3. kapitoly před nás staví jednu z významných postav Izraele -Nikodéma, který pocítil hlubokou touhu poznat Ježíše. Přišel k Němu v noci, aby nebyl spatřen, v touze lépe poznat tohoto tajemného Učitele a položit Mu své otázky. Pán Ježíš ho přijal a vzal jeho hledání vážně. Překvapil ho, když řekl, že i dospělý člověk se může znovu narodit; dal mu vytušit, že Boží život by mohl změnit jeho život. Ježíš mluvil k Nikodémovi o Duchu Svatém a rozjasnil jeho noc pravdou, která o tomto svátku zaznívá ve všech našich kostelích: „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“. A také: „Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen“.Nejdražší, v Tajemství Boha – Otce, Syna a Ducha Svatého – jsme doma, stejně jako se Nikodém cítil jako doma u Ježíše. Boží život je nádherný a přitažlivý, přináší pokoj našemu srdci, často tak neklidnému, a způsobuje, že se setkáváme s bratry a sestrami v radosti Ducha. Nejsvětější Trojice nás vede k lásce ke všemu a ke všem. Objevujeme, že celé tvorstvo bylo stvořeno pro společenství, vztah a setkání. A naopak chápeme, proč rozdělení, polarizace a pohrdání rozmanitostí přinášejí světu zkázu, smutek a vyprahlost.Nikodém patřil k veleradě, k radě izraelských vůdců. Když ve veleradě uslyšel slova pohrdání vůči Ježíši, vyzval všechny, aby ho vyslechli, než ho odsoudí. Od Boha – skrze Krista samého – obdržel Ducha společenství, který otevírá srdce nové pravdě a skutečné novosti. Ten, kdo tohoto Ducha nepřijímá, stárne rychle a žije v neustálém reptání; zůstává osamělý a nikdy nenosí v srdci radost. Dnes však, drazí bratři a sestry, je svátek! Boží slavnost je naším svátkem. Proto svatý Pavel píše Korinťanům: „Žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání, buďte svorní, žijte v pokoji, a Bůh, dárce lásky a pokoje bude s vámi.“Prosme Marii – ať v jejím „ano“, v jejím přitakání Boží vůli rozkvétá také naše přitakávání lásce Nejsvětější Trojice.  https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2026-05/lev-xiv-bozi-zivot-prinasi-pokoj-lidskym-srdcim.html 2026-06-02 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-06-02-05-57-00/ Někdy podléhám stereotypům a představuju si určité pojmy v souvislosti s typickými vlastnostmi. Tak třeba při slově láska mne napadne růžová barva a přívlastek sladká. Nevím, proč mi to tak naskakuje. Lásku si takhle vlastně vůbec nepředstavuju a jsem přesvědčená, že taková většinou není.Vzpomínám si, jak minulý týden byla u mne v obchodě babička s vnučkou vybrat knížku. Ta holka byla příšerná. Vůbec se neuměla chovat. S babičkou jednala jako s otrokyní, neuměla nebo nebyla ochotná pozdravit, poprosit ani poděkovat. Zjevně byla zvyklá, že si to může dovolit. Babička si nechala všechno pokorně líbit a také koupila všechno, co si ta holka umanula. Při placení se tak omluvně pousmála, že by chtěla, aby ji její vnučka měla ráda. Neudržela jsem se a zeptala se, jestli je přesvědčená, že tímto způsobem si to zajistí. Nejistě se ohlédla na vnučku, která si soustředěně rozbalovala bonbón. Ten bonbón, kvůli němuž jsem trvala na prosím a děkuji. Byl to souboj, ale zvítězila jsem. Babička si povzdechla, ale neodpověděla mi nic.Bylo mi jí líto. Myslím, že takhle láska nejedná. Láska neznamená, že si člověk musí nechat všechno líbit. Láska znamená nastavit hranice sobě i milovanému. Bez hranic totiž láska snadno zmutuje v manipulaci, tyranii nebo otroctví. Láska chce pro milovaného to nejlepší, což neznamená všechno dovolit, všechno dát. Láska může znamenat kázeň i trest. Láska může znamenat žádný bonbón, žádný dárek. Protože to nejlepší je přece náš duchovní růst. Dobrý den, prosím, děkuji a na shledanou k němu zaručeně patří. 2026-05-30 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-05-30-05-57-00/