/program/audioarchiv/?cycle=112&page=492&rss=podcast-google cs-CZ RADIO PROGLAS s.r.o. Lev XIV.: Nenechte si ukrást radost a pokojBratři a sestry, dobrý a krásný den!Na naší cestě velikonočním obdobím, po které dále kráčíme, nám Janovo evangelium přináší v desáté kapitole Ježíšova slova, v nichž se přirovnává k pastýři a poté k bráně ovčína.Ježíš staví pastýře do protikladu ke zloději. Říká totiž: „Kdo nevchází do ovčína dveřmi, ale vniká tam jinudy, to je zloděj a lupič“. A dále ještě jasněji: „Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a aby ho měly v hojnosti“. Rozdíl je jasný: pastýř má se svými ovcemi zvláštní vztah, a proto může vstoupit branou ovčína; pokud však někdo musí přelézt ohradu, pak je to jistě zloděj, který chce ovce ukrást.Ježíš nám říká, že je s námi spojen přátelským vztahem: On nás zná, volá nás jménem, vede nás a, stejně jako pastýř se svými ovcemi, nás hledá, když se ztratíme, a obvazuje naše rány, když jsme nemocní. Ježíš nepřichází jako zloděj, aby nám ukradl život a svobodu, ale aby nás vedl po správných cestách. Nepřichází, aby nám vzal nebo oklamal naše svědomí, ale aby je osvětlil světlem své moudrosti. Nepřichází, aby kazil naše pozemské radosti, ale aby je otevřel plnějšímu a trvalejšímu štěstí. Kdo se svěřuje Jemu, nemá se čeho bát: On náš život neznehodnocuje, ale přichází, aby nám jej dal v hojnosti.Bratři a sestry, jsme vyzváni k zamyšlení a především k bdělosti nad ohradou našeho srdce a našeho života, protože ten, kdo do ní vstoupí, může radost znásobit, nebo ji, jako zloděj, může ukrást. „Zloději“ mohou mít mnoho podob: Jsou to ti, kdo navzdory vnějšímu zdání dusí naši svobodu nebo nerespektují naši důstojnost; jsou to přesvědčení a předsudky, které nám brání v poklidném pohledu na druhé a na život; jsou to mylné představy, které nás mohou vést k negativním rozhodnutím; jsou to povrchní nebo konzumní životní styly, které nás vnitřně vyprazdňují a nutí nás žít stále mimo sebe. A nezapomínejme ani na ty „zloděje“, kteří drancováním zdrojů země, vedením krvavých válek nebo podporováním zla v jakékoli formě nedělají nic jiného, než že nám všem kradou možnost budoucnosti v míru a pokoji.Můžeme se ptát: Kým se chceme nechat vést v našem životě? Kdo jsou ti „zloději“, kteří se pokusili vniknout do naší ohrady? Podařilo se jim to, nebo jsme je dokázali odmítnout?Ať nás Panna Maria vždy doprovází na naší cestě a přimlouvá se za nás i za celý svět.https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2026-04/lev-xiv-nenechte-si-ukrast-radost-a-pokoj.html Přeložila česká redakce vatikánských médií, jb, upravil Martin Holík 2026-04-28 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-04-28-05-57-00/ Myšlenku na den připravila koučka a mentorka Martina Špinková. 2026-04-27 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-04-27-05-57-00/ Nerada brečím na veřejnosti. Rozmažou se mi oči a vůbec, cítím se tak nějak nepatřičně odhalená, když jsou vidět mé emoce. Jenomže někdy to neumím zastavit. A zjistila jsem, že to hodnotím úplně špatně. Představte si, já jsem zjistila, že i slzami se mohu modlit.To jsem tak dneska hovořila s jednou neznámou paní u mne v knihkupectví a ona mi vyprávěla o svých bolestech, o svých bojích a o odpuštění, ke kterému se dopracovala. Nevím, proč mi to vyprávěla, ale už se tomu vlastně ani moc nedivím. Lidi mi to tak dělávají. Slzy mi vytryskly, stékaly po tvářích a nemohla jsem proti tomu vůbec nic udělat. Hlas se mi ztratil někde ve staženém krku, takže jsem nedokázala ani říctnic útěšného. Asi bych se rozvzlykala a to by nám tak ještě scházelo. Prostě trapas. Tu paní jsem viděla poprvé v životě, přišla si koupit nějakou knihu a vysypala přede mnou celý svůj život. Co na to chcete říct? Omluvila jsem se jí gestem za slzy, zabalila její knihu a rozloučila jsem se. Vysmrkala jsem se, až odešla. Prožívala jsem totální pocit selhání. Možná jsem jí mohla nabídnout modlitbu. Možná jsem měla něco moudrého říct. Možná jsem ji mohla pozvat na naše setkání… no prostě jsem ve svých očích naprosto selhala, protože jsem jí neposkytla žádnou útěchu.Před chvilkou mi přišel mail. Napsala mi ta paní. Našla si mé knihkupectví na internetu a napsala mi, že mé slzy pro ni byly silným vyjádřením soucitu, že by je nazvala pro sebe požehnáním a že zase přijde. 2026-04-25 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-04-25-05-57-00/ 2026-04-24 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-04-24-05-57-00/ Neptejte se mě na komáry a vosy, nemám odpověď. Nevím, proč je Bůh stvořil, a nevím, jak to s nimi původně myslel. Přesto je příroda pro můj modlitební život moc důležitá. Teď už někdy je ráno tak nádherně, že se nemohu udržet doma a musím vyběhnout do zahrady. Máme takovou malinkou zahrádku ve vnitrobloku vysokých domů. Poskytuje mi soukromé místo v altánku porostlém břečťanem. Mám tam lavičku a stolek a ráno se tam uchyluju jako do své tajné modlitebny.Ukryta v břečťanu se cítím víc jako součást všeho stvoření, které na zahradě přebývá. Takhle zjara je tam neuvěřitelně živo. Předmětem mého pozorování jsou hlavně ptáci a hmyz. Mým původním záměrem vlastně nebylo pozorovat přírodu, chtěla jsem se tiše modlit, ale copak to lze ignorovat? Já to nedokážu. Když tak sedím se zavřenýma očima, aby mě nic nerušilo, napadne mne otázka: Proč teda chodíš ven, když nechceš, aby tě něco rušilo? A vidím, že se musím modlit jinak.V tiché kuchyni mě nikdo neruší, mohu spočívat se zavřenýma očima a těšit se z ticha a klidu. V zahradě, kde nepřetržitě něco bzučí, šustí, štěbetá a cvrliká, kde něco šustí v listí nade mnou nebo v křoví vedle, kde co chvíle něco letí kolem, tam prostě klid a ticho není. Proč mě to ale tak lákalo ven? Nechci to svádět na Boha, ale skoro bych řekla, že to on mě lákal ven. A tak já tam sedím a jen obdivuju. Žasnu nad dokonalým systémem, nemůžu se vynadívat na kolonie ploštic nebo rej mušek. Jak směšné a zároveň poučné je sledovat kosa při koupeli. Všechny ty vůně, barvy a zvuky tvoří svět, v němž žiju. Všechny ty vůně, barvy a zvuky stvořil on a beru to osobně. Vděčně ho za to obdivuju. Komáry a vosy neřeším. 2026-04-23 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-04-23-05-57-00/ Autorem Myšlenky na den je Petr Hurych, kazatel církve Československé husitské. 2026-04-22 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-04-22-05-57-00/ Slova papeže Lva XIV. před polední modlitbou na pláni Kilamba v africké AngoleDrazí bratři a sestry, spojme se nyní v modlitbě k Panně Marii Regina Coeli, Královně nebes, abychom s ní, naší Matkou a společnicí na cestě, sdíleli radost ze Vzkříšení. Tímto radostným zpěvem nechceme přehlušit ani potlačit volání těch, kdo trpí, ale spíše je obejmout a spojit se svým hlasem v nové harmonii, aby i v bolesti zůstalo živé světlo víry a s ním i naděje na lepší svět.Hluboce mě rmoutí nedávné zintenzivnění útoků proti Ukrajině, které i nadále zasahují také civilní obyvatelstvo. Vyjadřuji svou blízkost všem, kdo trpí, a ujišťuji o svých modlitbách za celý ukrajinský lid. Opakuji výzvu, aby zbraně utichly a aby se dál kráčelo cestou dialogu.Na druhé straně ohlášené příměří v Libanonu je důvodem k naději a představuje znamení útěchy pro libanonský lid a pro celý Blízký východ. Povzbuzuji ty, kdo se zasazují o nalezení diplomatického řešení, aby pokračovali v mírových rozhovorech, aby ukončení nepřátelství na celém Blízkém východě bylo trvalé.Kristus zvítězil nad smrtí a s touto jistotou se my všichni, sjednoceni s Ním a v Něm jako jedno tělo, snažíme dnes i každý den, aby kolem nás rostly plody Velikonoc, totiž láska, pravá spravedlnost a pokoj, navzdory všem překážkám a obtížím.Ať nám Matka Ježíše, Matka Srdcí, pomáhá vždy znovu, bychom pociťovali nablízku živou a silnou přítomnost jejího vzkříšeného Syna.https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2026-04/lev-xiv-nechceme-utrpeni-prehlusit-ale-obejmout-je.html Přeložila česká redakce vatikánských médií, jb, upravil Martin Holík 2026-04-21 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-04-21-05-57-00/ Myšlenku na den připravila koučka a mentorka Martina Špinková. 2026-04-20 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-04-20-05-57-00/ Při umývání nádobí vždycky myslím na jednu svou kamarádku a připomínám si, že jí chci požehnat. Vzniklo to už dávno, před mnoha a mnoha lety. Byly jsme si spolu blízko a ona statečně překonávala životní obtíže jako malý plat, nepříjemnou panovačnou tchyni a nemožnost přijít do jiného stavu. Byla mi sympatická její nezdolně dobrá nálada. Moc jsem si vážila toho, jak na mne nechce přenášet své starosti a vždycky se zajímá o to, jak se mám já. Tehdy jsem se za ni vždycky modlila při umývání nádobí. Nemám pro to žádné vysvětlení, nikdy jsem nevybádala žádnou souvislost, prostě jsem si vždycky u dřezu vzpomněla na Moniku a požehnala jsem jí.Od té doby se mnoho změnilo. Přestěhovali se, porodila dvě děti, změnila zaměstnání, přestaly jsme se vídat a já mám myčku nádobí. Po léta jsem si na ni nevzpomněla, až včera se něco stalo. Oplachovala jsem u dřezu pár hrnečků, které nestálo za to strkat do myčky. Jak jsem tak stála u dřezu, najednou mi vytanula na mysli Monika. Copak asi dělá? A automaticky jsem začala prosit Boha o požehnání pro ni a její rodinu. Samu mě to překvapilo. Co to je za vzorec? Kde se to bere? Proč tak najednou? Děje se něco? Nechtěla jsem plašit ani sebe ani ji, ale pro jistotu jsem poprosila o její ochranu, kdyby náhodou něco.Došlo mi pak, že někdy při krájení zeleniny do polévky si vzpomínám na jednu paní, o níž nevím, jak se jmenuje, ale prodávala v jednom knihkupectví, které zrušili. Tehdy jsem si dělala starosti, kam půjde, kde sežene nové místo. Je to už pár let, neviděla jsem ji od té doby, ale při té zelenině si na ni občas vzpomenu. Tak nějak vnitřně se usměju a přeju jí dobrý život. Je to divné, že? Ale hezké. 2026-04-18 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-04-18-05-57-00/ 2026-04-17 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-04-17-05-57-00/ Jak reagujete na to, milí posluchači, když někdo naříká – milá paní, co byste tak asi chtěla, v dnešní době?Mě to vždycky trochu naštve. Zdá se mi, že není fér vymlouvat se, že jsme na tom hůře než se měli ti před námi, protože holt – my žijeme v dnešní době.Ale existují texty, které ukazují, že takové nářky na – dnešní dobu – byly i dříve. A zdá se, že i budou.I o tom je dnešní Myšlenka na den. 2026-04-16 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-04-16-05-57-00/ Myšlenku na den připravila koučka a mentorka Martina Špinková. 2026-04-15 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-04-15-05-57-00/ Nemůžeme žít bez neděle - eucharistie sytí a podpírá víruDrazí bratři a sestry, přeji vám krásný den a ještě jednou radostné Velikonoce!Druhou neděli velikonoční svatý Jan Pavel II. zasvětil Božímu milosrdenství; v evangeliu čteme o zjevení vzkříšeného Ježíše apoštolu Tomášovi. K této události dochází osm dní po Vzkříšení, ve chvíli, kdy je společenství pospolu; právě tehdy Tomáš potkává Mistra, který ho vybízí, aby pohlédl na stopy po hřebech, vložil ruku do rány v Jeho boku a uvěřil. Je to scéna, která nás vede k zamyšlení nad naším setkáním se vzkříšeným Ježíšem. Kde jej najít? Jak ho poznat? Jak uvěřit? Svatý Jan, který o této události vypráví, indikuje přesně – Tomáš se setkává s Ježíšem osmého dne, ve shromážděném společenství a poznává Jej podle znamení Jeho oběti. Z této zkušenosti pramení Tomášovo vyznání víry, nejmocnější v celém čtvrtém evangeliu: „Pán můj a Bůh můj!“.Ano, věřit není vždycky snadné. Nebylo to snadné pro Tomáše a není to snadné ani pro nás. Víra musí být živena a podporována. Proto „osmého dne“, tedy každou neděli, nás Církev vybízí, abychom dělali to, co dělali první učedníci – abychom se scházeli a společně slavili eucharistii. Během ní nasloucháme Ježíšovým slovům, modlíme se, vyznáváme svou víru, v lásce se dělíme o Boží dary, odevzdáváme svůj život sjednoceni s Kristovou obětí, přijímáme Jeho Tělo a Jeho Krev, abychom pak sami mohli být svědky Jeho vzkříšení, jak naznačuje slovo „mše“ , tedy „poslání“, „mise“ .Nedělní eucharistie je pro křesťanský život nezbytná. Vydávám se na apoštolskou cestu do Afriky, a právě někteří mučedníci africké církve z prvních století – mučedníci z Abitény – nám o tom zanechali krásné svědectví. Když jim navrhovali dohodu, která by jim zachránila život, pokud se vzdají slavení eucharistie, odpověděli, že nemohou žít bez slavení Pánova dne, kdy je víra živena a roste. Díky ní se naše snahy, byť omezené, s pomocí Boží milosti spojují jako součinnost údů jediného těla – Těla Kristova – na uskutečňování velkého plánu spásy, který zahrnuje celé lidstvo. Právě skrze eucharistii se i naše ruce stávají „rukama Vzkříšeného“, svědectvím Jeho přítomnosti, Jeho milosrdenství, Jeho pokoje, ve znameních práce, obětavosti, nemoci, plynoucího času, která jsou v nich často vryta, stejně jako v laskavosti pohlazení, objetí či projevu lásky.Drazí bratři a sestry, ve světě, který tak velmi potřebuje pokoj, nás toto všechno více než kdy jindy zavazuje k vytrvalosti a věrnosti našemu eucharistickému setkání se Vzkříšeným, abychom z něho vycházeli jako svědkové lásky a zvěstovatelé smíření. Ať nám v tom pomáhá Panna Maria – blahoslavená, protože jako první uvěřila, ačkoli neviděla.https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2026-04/lev-xiv-nemuzeme-zit-bez-nedele-eucharistie-syti-a-podpira-viru.html Přeložila česká redakce vatikánských médií, jb, krátil a upravil Martin Holík 2026-04-14 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-04-14-05-57-00/ Tu větu často používáme, když chceme někoho ujistit, že se za něj budeme modlit. Je to taková šifra. Jsou chvíle, kdy možná v myšlenkách na někoho může spočívat celá modlitba. Nevíme, jak a za co konkrétně se modlit. Jen na někoho myslíme. Vzpomínáme na hezké chvíle, které jsme s ním strávili. Pociťujeme vděčnost za jeho dobrotu, připomínáme si, co konkrétně pro nás kdy udělal, jak reagoval ve chvílích našich potíží a potřeb.Jsou chvíle, kdy se mi obtížně za někoho přimlouvá. Jsem přesvědčená, že si za své potíže může sám. Případně jsem ho varovala, ale neposlechl. A Bůh mé srdce pro něj nezlomil, abych se modlila stůj co stůj. Přiznávám, trochu mě ten člověk štve. Říkám si, že si to vlastně zasloužil, tak ať se teď poučí. Má, co chtěl. Stejně tak dobře vím, že Bůh se na to tak nedívá. A tak se motivuju k pozitivnímu přístupu těmi vzpomínkami, těmi myšlenkami. Snažím se vidět ho, jako Bůh ho vidí. Všímat si jeho rodinného zázemí, uvědomit si, co on dostal do života jako základní výbavu. Jaká byla jeho startovní čára? Byl milovaným dítětem a vyrůstal v náruči kompletní bezpečné rodiny? Jací byli jeho rodiče? Byli vůbec přítomní? Obdržel všechnu možnou podporu pro svůj rozvoj a vzdělání? Nebo je zázrakem už to, co z něho vyrostlo a čeho v životě dosáhl? Většinou se stydím a úplně klidně se můžu modlit. Nebo ne a pak říkám Bohu, jak nesmírné je jeho milosrdenství a jak moc ještě musí proměnit mne. 2026-04-13 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-04-13-05-57-00/ Myšlenku na den připravila koučka a mentorka Martina Špinková. 2026-04-11 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-04-11-05-57-00/ 2026-04-10 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-04-10-05-57-00/ Lidi mě často žádají, abych se za ně modlila. Vážím si té důvěry, ale někdy se toho bojím. Čeho se může člověk bát při modlitbě? Toho, že bude vyslyšena a Bůh udělá, oč ho poprosím. Může to totiž třeba i dost bolet.Jednou mě žádala jedna kamarádka, abych se modlila za ni a za jejího manžela, aby se tolik nedívali na televizi a byli víc spolu nějakým smysluplným způsobem. Trochu jsem se ošívala, protože moje představivost rozjížděla různé scénáře, podle kterých by mohlo dojít k naplnění této prosby. Ujistila jsem se, že to myslí vážně a že fakt za tohle mám pomodlit. Chtěla to. Požádala jsem tedy Boha, aby s tím něco udělal. Do týdne bylo po klidném vysedávání u televize. Maminka jednoho z nich skončila v nemocnici a péče o tatínka, starého Alzheimerem postiženého pána, byla na nich. Krom toho, že navštěvovali maminku v nemocnici, jezdili za tatínkem, když zatelefonoval, že nemůže najít kapesník nebo kam mu dali ovladač od televize. Zařizovali nákupy, jídlo, hygienu, léky. Kamarádka mi volala celá vyplašená, co se to děje a mě polilo horko.Jiná hezká ukázka vyslyšené modlitby byla modlitba za syna jiné mé kamarádky. Měl vážné potíže s ranním vstáváním. Prostě nedokázal vylézt včas z postele a chodil do školy neustále pozdě. Moc jsem se těšila na to, jakým způsobem Bůh vyslyší tuhle prosbu. Dostal se na brigádu do firmy, v níž by chtěl jednou pracovat. Moc o to stál. Práce mu začínala ráno v šest. Najednou byl zachráněn. Nezaspal ani jednou. Inu Bůh má kromě jiného i smysl pro humor.Na jaké nečekané vyslyšení modliteb byste si vzpomněli vy? 2026-04-09 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-04-09-05-57-00/ Autorem Myšlenky na den je Pavel Pechanec, biskup Církve československé husitské. 2026-04-08 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-04-08-05-57-00/ Dnes jsem ráno nedokázala v klidu usednout ke stolu, abych se modlila. Cítila jsem nějaký neklid, ačkoli všechno bylo jako jindy. Co s tím? Nemělo by cenu se přinutit? Vůbec se mi nechtělo se nutit k sezení. Hodila jsem na sebe domácí šaty a kabát, obula si boty a vyrazila jsem ven. Snad mě nikdo nepotká, normálně ven nenalíčená nechodím. Vyšla jsem před dům a chvilku jsem se rozmýšlela, kam zamířit. Kolik mám času? Odhadla jsem si, že asi tak hodinu. To je víc než dost. Rychlou chůzí jsem se pustila k nejbližšímu parku.Vzduch byl chladný, byla bych unesla čepici i rukavice, ale vracet jsem se nechtěla. Půjdu rychle a zahřeju se. Když jsem ustálila rytmus chůze a dechu, zeptala jsem se: Co to má znamenat, Bože? Ranní procházka v téhle zimě? Neříkal nic, ale mně bylo dobře. Možná se lišácky pousmál. Nemodlila jsem se za nic konkrétního, jen jsem ho tak trochu ujišťovala, že ho mám ráda, že se mi líbí, jak vede můj život a kdyby náhodou chtěl něco jinak, ať je jenom se mnou trpělivý, protože dobře ví, jak jsem nechápavá. Pak jsem samozřejmě oceňovala, jak krásně dělá to jaro, protože když jde člověk parkem a mluví přitom s Bohem, musí se k tomu tématu nevyhnutelně dostat.Rázovala jsem po venku něco přes půl hodiny. Bylo to skvělé. Vůbec mi nebyla zima, cítila jsem se svěží a silná a měla jsem obrovský hlad na snídani. Když jsem se vracela domů, tak na stejném místě, kde jsem položila tu úvodní otázku, mě napadla odpověď. Chtěl jsem se s tebou projít. 2026-04-06 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-04-06-05-57-00/ 2026-04-03 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-04-03-05-57-00/ V evangeliích čteme události, které předcházely Ježíšově popravě na kříži. A zdánlivě neladně je v nich umístěn příběh ženy, které se neptá, zda může, vejde do cizího domu, a pomaže Ježíšovo tělo k pohřbu.Jak nás může tento příběh inspirovat nejen na Zelený čtvrtek roku 2026?I o tom je Myšlenka na den.   2026-04-02 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-04-02-05-57-00/ Může být modlitba nudná? Ano, může. I ten nejzábavnější člověk může být někdy nudný, když si nedá pozor. Mám na sebe názor, že jsem docela tvořivá a nebývám nudná. Ovšem jsou doby v mém modlitebním životě, kdy nudím sama sebe. Je to pořád stejné. Sedím na tomtéž místě nebo chodím stejnou ulicí. Říkávám tatáž slova dokonce nejspíš i ve stejnou dobu. Ach jo. Jestli Bůh je tvořivost sama, a to on je, jak se musí nudit on! Ještě, že mě tak miluje.Proč jsem ve všech možných disciplínách plná tvořivých nápadů a v modlitbách nudím? Nechci to svádět na nedostatečné vyučování. V tom to není. Ani si nemyslím, že jsem líná. Jen prostě mě to nikdy nenapadlo. Až teď. Když můžu tvořivě vařit nebo se oblékat, proč bych neměla svou tvořivost uplatnit i v modlitbách? Tento měsíc vyhrazuju zkoumání tvořivého přístupu k modlitbě. Jak na to? Co vyzkoumám? Nevím, ale těším se, že to bude hezké, možná i dobrodružné. Těším se, že Bůh bude potěšen a že mi to, jak je jeho dobrým zvykem, oplatí.Dnes mě napadlo, jaké by to bylo modlit se v úplné tmě. Jak jinak bych procítila, kdybych Bohu říkala, že je světlo světa a že já chci zářit jeho odlesky jako to město, co postavili na hoře a zdálky je patrná jeho zář. Nevím přesně, kde se zavřu, aby tam skutečně naprostá tma byla, ale něco vymyslím. Můžete to zkusit taky, nebo si vymyslete něco svého. 2026-04-01 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-04-01-05-57-00/ Kristus, Král pokoje, z kříže prosí o slitování s trpícímiKvětná neděle, Svatopetrské náměstí, neděle, 29. března 2026Drazí bratři a sestry!Ježíš kráčí křížovou cestou a my jdeme za Ním, následujeme Jeho kroky. Rozjímáme při tom o Jeho utrpení za lidstvo, o Jeho zarmouceném srdci, o Jeho životě, který se stává darem lásky. Pohleďme na Ježíše, který se představuje jako Král pokoje, zatímco kolem něj probíhají přípravy na válku. Na Ježíše, který zůstává neochvějný ve své mírnosti, zatímco ostatní zuří násilím. Pohleďme na Toho, který se obětuje, aby byl útěchou pro lidstvo, zatímco ostatní sahají po mečích a holích na Toho, který je světlem světa, zatímco zemi brzy pohltí temnota. Na Ježíše, který přišel, aby přinesl život, zatímco se naplňuje plán jeho odsouzení k smrti. * Jako Král pokoje touží Ježíš smířit svět v Otcově náručí a zbořit všechny zdi, které nás oddělují od Boha a od bližního, protože „On je náš pokoj“. * Jako Král pokoje vjíždí do Jeruzaléma na oslátku, nikoli na koni, a naplňuje tak starodávné proroctví, které vyzývalo k radosti z příchodu Mesiáše: „Hle, tvůj Král k tobě přichází, / je spravedlivý a přináší spásu, / je pokorný a jede na oslu, na oslátku / osličím mláděti. Jako Král pokoje, ve chvíli, kdy z Jeho učedníků tasí meč, aby Ho bránil, a udeří veleknězova služebníka, okamžitě ho zastavuje slovy: „Zastrč svůj meč. Každý, kdo sahá po meči, mečem zahyne.“ * Jako Král pokoje, ve chvíli, kdy byl obtížen naším utrpením a proboden za naše hříchy, „neotevřel svá ústa. Jako beránek vedený na porážku a jako ovce, která mlčí před stříhači“. Nechopil se zbraně, nebránil se, nevedl žádnou válku. Zjevil mírnou tvář Boha, který vždycky odmítá násilí, a místo aby zachránil sám sebe, nechal se přibít na kříž, aby přijal všechny kříže postavené v každém čase a místě v dějinách lidstva. Bratři a sestry, to je náš Bůh: Ježíš, Král pokoje. Je to Bůh, který odmítá válku, Bůh, kterého nikdo nemůže využít k ospravedlnění války, ten, který nevyslyší modlitby těch, kdo válku vedou, a odmítá ji slovy: „I když se ještě víc modlíte, ani neposlouchám. Vaše ruce jsou plné krve“. Když hledíme na Toho, který byl za nás ukřižován, vidíme kříže celého lidského rodu. V Jeho ranách vidíme zranění mnoha dnešních žen a mužů. V Jeho posledním volání k Otci slyšíme pláč těch, kdo jsou zdrcení, zbavení naděje, nemocní a osamělí. Především však slyšíme sténání bolesti všech těch, kdo jsou utlačováni násilím, a všech obětí války. Kristus, Král pokoje, stále volá ze svého kříže: Bůh je láska! Mějte slitování! Složte zbraně, pamatujte, že jste bratři! Slovy Božího služebníka, biskupa Tonina Bella, bych chtěl svěřit tento výkřik Panně Marii, která stojí pod křížem svého Syna a pláče také u paty dnešních křížů:„Svatá Maria, Ženo třetího dne, dej nám jistotu, že navzdory všemu nad námi smrt již nebude vládnout; že dny nespravedlnosti jsou již sečteny; že válečné plameny se změní ve světlo soumraku; že utrpení chudých bude mít svůj konec. (…) Dej nám víru, že slzy bolesti všech obětí násilí budou nakonec osušeny, jako když jarní slunce vysuší rosu.“https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2026-03/lev-xiv-kristus-kral-pokoje-prosi-o-slitovani-s-trpicimi.html Přeložila česká redakce vatikánských médií, jb, krátil a upravil Martin Holík 2026-03-31 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-03-31-05-57-00/ Moje kamarádka se učí na státnice na právech. Je to velice disciplinovaná studentka, a tak začala s přípravami a studiem dost zavčasu. Všechno si pečlivě naplánovala, dala si určitou časovou rezervu pro nepředvídatelné okolnosti a pustila se do toho. Jak to tak bývá, přepálila začátek. K tomu se přidala únava z lehké virózy. Jedna denní dávka jí nelezla do hlavy tak, jak čekala. Prostě se dostala do skluzu a ten se ze všech sil snažila dohnat. Byla ve strašném tlaku, který si sama působila, a zaťaté odhodlání všechno stihnout podle plánu ji ještě pohánělo. Vstávala ráno časně, studovala bez oddechu, chodila spát teprve tehdy, až splnila denní limit. Pokud musela dělat ještě něco jiného, co se studiem nesouviselo, chtěla ten čas nahradit. Modlila se o sílu a zdraví.Jednoho sobotního odpoledne se vydala se skupinou přátel na motokáry. Dovolila si jedno odpoledne zábavy a večer chtěla zase pilně studovat. Vesele naskákali do vozítek a závodili. Moje kamarádka je dobrá řidička a závodit s motokárou ji ohromně bavilo. Porážela i kluky, kteří řídili déle než ona, a to ji ještě povzbuzovalo. Když projížděla jednou zatáčkou toho dne asi po sté, nějak se jí nepodařilo zatočit volantem a čelně narazila do jiné motokáry. Strašlivý náraz, úlek, šok. V hlavě jí hučelo a zřetelně vnímala hluboký přísný hlas, který nakazoval: Zpomal, děvče!Věděla, že hlas nemluví o bouračce s motokárou. Byla si zcela jistá, že milosrdný Bůh musel použít až takto krajního prostředku, aby mu naslouchala, co se jí snažil předtím už mnohokrát říct. Jenže neposlouchala. Když mi ukazovala modřiny, smála se. „Když si chce člověk dělat věci po svém, riskuje, že ho Bůh zastaví, to je jisté.“ 2026-03-30 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-03-30-05-57-00/ Kam jdete, když chcete někoho potkat? Nemyslím někoho konkrétního, to by byla jiná otázka, ale mám na mysli situaci, kdy chcete, aby vám někdo popřál dobrý den, nebo si s vámi na chvilku popovídal. Je totiž jasné, že když jste doma sami, tak si s nikým nepopovídáte. Musíte na místa, kde můžete někoho aspoň trochu známého nebo komunikativního potkat. Máte takové místo?Když byla dlouhé týdny karanténa a já jsem nemohla chodit do práce, přemýšlela jsem o tom. Kam bych tak šla pro trochu toho lidského tepla? Když nic, tak obchod s potravinami je vždycky řešením, ale představovala jsem si něco trochu jiného. A přišla jsem na to. Je to park. Park s lavičkami, pískovištěm a dětskými prolézačkami, to je přesně to místo, kde někoho prostě musíte potkat. Pokud se ještě někde v blízkosti nachází cukrárna, pak je vyhráno. Vždycky tam někdo bude. Obdivovat dítě nebo pejska je celkem zaručený začátek delšího rozhovoru a ani se u toho necítím vlezle. Ráda se setkávám s lidmi. Vím, že je dokážu potěšit i povzbudit a totéž se mi dostává i od nich. Někdy se ani nemusí mluvit. Stačí úsměv, nohou zachytit zakutálený míč nebo vykulit oči na mimino v kočárku. Lidi si rádi povídají.  A já myslím, že i proto jsme na světě. Abychom byli ochotni se na sebe usmívat, povídat si, setkávat se, mávat si přes ulici a zažívat to teplo, které se rozlije kolem srdce, když se vám to povede.Máte takové místo? 2026-03-28 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-03-28-05-57-00/ 2026-03-27 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-03-27-05-57-00/ Jsou dny, kdy se mi do ničeho nechce. Všechno se mi zdá příliš obtížné. Bojím se přijímat telefonní hovory, protože by po mně mohl někdo něco chtít. Vyhýbám se lidem a připadá mi, že nejlepší by bylo bývalo ráno zůstat v posteli. Uvnitř mne přebývá smutno a život se jeví pustý. Nebývá to často, ale když už to přijde, stojí to za to.Dnes jsem se od rána cítila unavená. V práci mi byla zima. Nic mě nenapadalo, do ničeho se mi nechtělo. Takový marný den. Jenže dny člověk nemůže vymazat nebo přetočit rychloposuvem. Vzhledem k tomu, kolik mi je, bych svými dny ani nechtěla plýtvat. Kdoví, kolik jich ještě mám před sebou… Ani tohle uvědomění mi moc nepomáhalo. Nejhorší na tom celém bylo, že do obchodu moc lidí nepřišlo a nikdo mě nerozptyloval. Nemusela jsem se soustředit na dotazy či požadavky někoho jiného. Přesto jsem odcházela domů radostná. Stačila jediná zákaznice, mladá maminka s miminkem v šátku na břiše. Byla tak radostná a roztomilá, zdvořilá a slušná, že jsem za pár minut její přítomnosti úplně pookřála.Tak si říkám, že někdy skutečně stačí jen málo. Trocha zdvořilosti, pár milých slov a den se může proměnit. Jde to. 2026-03-26 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-03-26-05-57-00/ Autorem Myšlenky na den je Petr Hurych, kazatel církve Československé husitské. 2026-03-25 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-03-25-05-57-00/ Ježíš povolává i nás ze stísněnosti egoismů a povrchnosti do plnosti života Drazí bratři a sestry, dobrý den! O páté neděli postní čteme při liturgii evangelium o vzkříšení Lazara (srov. Jan 11, 1–45).Na postní cestě je to znamení, které promlouvá o Kristově vítězství nad smrtí a o daru věčného života, který dostáváme skrze křest. Ježíš dnes říká také nám, stejně jako Martě, Lazarově sestře: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i když umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře na věky.“Liturgie nás tedy vybízí, abychom v tomto světle – v blížícím se Svatém týdnu – znovu prožívali události Pánova utrpení: vjezd do Jeruzaléma, Poslední večeři, soud, ukřižování, pohřeb – abychom uchopili jejich autentický význam a otevřeli se daru milosti, který je v nich obsažen.Ve Vzkříšeném Kristu – vítězi nad smrtí a žijícím v nás díky milosti křtu – totiž nacházejí tyto události své naplnění pro naši spásu a pro plnost života.Jeho milost osvětluje tento svět, hledající neustále novost a změnu i za cenu obětování věcí důležitých – času, sil, hodnot, citů –, jako by sláva, hmotné statky, zábava nebo pomíjivé vztahy mohly naplnit naše srdce nebo nás učinit nesmrtelnými. Je to příznak touhy po nekonečnu, kterou každý z nás nosí v sobě. Její naplnění však nelze svěřit tomu, co pomíjí. Nic, co je konečné, nedokáže uhasit naši vnitřní touhu, neboť pro Boha jsme byli stvořeni a nenajdeme pokoj, dokud nespočineme v Něm, jak říká svatý Augustin.Příběh o vzkříšení Lazara nás tedy vybízí, abychom naslouchali této hluboké potřebě a – v moci Ducha Svatého – osvobozovali svá srdce od zvyků, podmíněností a způsobů uvažování, které nás jako balvany uzavírají do hrobu egoismu, materialismu, násilí, povrchnosti. Na těchto místech není život, ale pouze zmatení, nespokojenost a osamělost.Také na nás Ježíš volá: „Vyjdi ven!“, a pobízí nás, abychom – znovuzrozeni Jeho milostí – vycházeli z těchto stísněných prostorů a kráčeli ve světle lásky jako nové ženy a noví muži, schopní žít nadějí a milovat po vzoru Jeho nekonečné lásky, bez kalkulů a bez poměřování.Panna Maria ať nám pomáhá prožít tyto svaté dny – s její vírou, s její důvěrou, s její věrností –, abychom rovněž my mohli každý den znovu zakoušet setkání s jejím vzkříšeným Synem, setkání plné světla.  https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2026-03/lev-xiv-jezis-povolava-i-nas-ze-stisnenosti-do-plnosti-zivota.html Přeložila česká redakce vatikánských médií, jb, krátil a upravil Martin Holík 2026-03-24 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-03-24-05-57-00/ Některé lidi jsem nikdy nepotkala. Buď už dávno nežijí, nebo žijí někde daleko. Přesto mám pocit, že je znám. Seznámila jsem se s jejich myšlenkami, viděla jsem jejich fotky, mohla jsem zahlédnout fotografie jejich rodiny a záběry jejich domovů. Myslím si, že kdybychom se opravdu setkali, že bychom si nejspíš rozuměli.Docela pikantní mi připadají taková setkání s lidmi, kteří jsou opravdu slavní a vlivní. Nedávno jsem dočetla knížku rozhovorů dalajlámy s arcibiskupem Desmondem Tutu. Dva staří pánové se setkali u jednoho z nich doma a z jejich rozhovorů vznikla Kniha o radosti. Je to tak milé čtení! Jeden druhého si navzájem stále dobírali a pošťuchovali se. Často se smáli. Dávali najevo vzájemný hluboký respekt, úctu a lásku. Věděli, že toto jejich setkání je nejspíš poslední, protože jeden z nich je už tak starý a nemocný, že cestování pro něj bude nepřekonatelnou překážkou. Pro toho druhého jsou nepřekonatelnou překážkou úřady, které mu neudělí vízum ke vstupu do země. Vůbec nebylo těžké si představovat, že jsem tam s nimi, sedím někde v koutečku a nespouštím z nich oči. Jsem tichoučká jako myšička, aby mi neuniklo ani slovo, ani gesto, ani kousek významného ticha, který společně sdíleli. Velkorysost v odpuštění za hrozné křivdy, k níž se oba ve svých životech proboleli a promodlili, jim dává právo vyslovovat hluboké pravdy pro život. Jejich setkání patřilo k seznamu setkání na nejvyšší úrovni. Jsem šťastná, že jsem se dostala k té knize a jejím prostřednictvím jsem mohla být aspoň takovým vzdáleným způsobem účastná jejich setkání. 2026-03-21 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-03-21-05-57-00/