/program/audioarchiv/?cycle=112&page=3&rss=podcast-google cs-CZ RADIO PROGLAS s.r.o. Začátek prázdnin, léto končí, podzim už začíná kdesi v dáli vonět.Školní rok už je tady. Zase. Kolikrát už jsme to zažili. Kdysi jsme také šli kdysi poprvé do školy, vzpomínám na ten divný pocit, když prázdniny končily a dlouhá doba vsávání a učení a školního života byla před námi.I o tom je Myšlenka na den autora Daniela Ženatého 2026-09-03 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-09-03-05-57-00/ Buďme před Pánem upřímní a pokorníMilí bratři a sestry, krásný den!Matoušovo evangelium k nám v 16. kapitole promlouvá o Ježíši, který odkrývá svým učedníkům své nadcházející velikonoční tajemství: Mesiáš, jak sám říká, „bude muset jít do Jeruzaléma, mnoho trpět od starších, velekněží a učitelů Zákona, bude zabit, a třetího dne že bude vzkříšen“.To, co prohlašuje, je na hony vzdáleno od jejich představ Mesiáše mocného a triumfujícího, s jehož pomocí porazí nepřátele. Už několikrát zažili po dobu strávenou spolu s ním úžas nad tolika jeho skutky i slovy. Toto poslední poselství však překonává veškerá očekávání. Zvláště Petr dává průchod svému nesouhlasu a Ježíšovi vyčítá: „Bůh uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!“Krátce předtím v něm Petr poznal „Mesiáše, Syna živého Boha“. Nyní však – překvapený, a možná i zklamaný tím, co slyší – v kontrastu se svým překrásným vyznáním víry, které nedávno pronesl, mu dělá výčitky. Jako by mu říkal: „Ano, věřím, že ty jsi Mesiáš, ale takhle se spása světa nedělá.“Ani pro nás není jednoduché pochopit a přijmout Boží cesty, zvláště když jsou příliš vzdálené od těch našich. Je zde pokušení myslet si – navzdory vší logice víry – že se Pán mýlí, nebo ještě hůře – že nám nenaslouchá nebo že se o nás nezajímá. Tváří v tvář této nejistotě nás Petr učí dvěma důležitým věcem: Za prvé: nikdy, ani v těchto okamžicích, nepřerušovat rozhovor s Pánem, zvláště pak když mu s důvěrou svěřujeme i své těžkosti s pochopením toho, co od nás žádá. Za druhé: nikdy nesoudit Boží způsob jednání, nýbrž především pokorně naslouchat v modlitbě, co nám chce právě zjevit prostřednictvím svého jednání, i když neodpovídá našemu očekávání.Velikost prvního mezi apoštoly se pak ukazuje také v tomto: Ježíš mu odpovídá: „Jdi za mne, satane!“ a vysvětluje jemu i ostatním učedníkům, že chtějí-li jít v jeho stopách, budou muset zapřít sami sebe, vzít na sebe svůj kříž a následovat ho. Petr to udělá: když ho vyslechne, přijme výzvu - a zůstane věrný slovům Krista, v němž poznal svého Vykupitele, celým svým bytím až k mučednictví.Prosme tedy Pána, abychom také my měli ve svém životě víry a ve své modlitbě stejnou upřímnost jako Petr, abychom mu v pokoře řekli, co skutečně cítíme, i když je srdce ve zmatku, a zároveň abychom dokázali pěstovat stejnou učenlivost v přijímání toho, co od nás žádá, navzdory našim očekáváním.Ať nám v tom pomáhá Maria, která zůstala poslušnou vůči Božím plánům i pod křížem svého Syna Ježíše.překlad - zd -, úprava - mh -https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2026-08/papez-lev-budme-pred-panem-uprimni-a-pokorni.html 2026-09-01 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-09-01-05-57-00/ Dnes je poslední den prázdnin, poslední den léta. Já vím, že astronomický podzim začíná až třetí týden v září, ale zdá se mi, že jak začne škola, začne taky podzim. Nemáte taky ten pocit? Samozřejmě taky vím, že dnes má svátek Pavlína. Ona má funkci Silvestra prázdnin. Navrhuju na večer připravit obložené chlebíčky, jednohubky, pro děti rychlé špunty a pro rodiče dát chladit lahev sektu nebo Prosecca. Oslavit konec prázdnin a osladit tak trochu zahájení nového školního roku by se mohlo ve velkém stylu.Stejně je zajímavé, jak podle toho, jaké jídlo máme na stole, nebo jaké potraviny nakupujeme, poznáme, jaké je datum, nebo jaký svátek slavíme. Kdy jindy, než před Silvestrem všichni kupují veky, vlašák a bublinky k pití, kdy je největší spotřeba špenátu a prodává se zelené pivo, nebo kdy máme na talíři smaženého kapra s bramborovým salátem? Když uvidíte na stole dort se zapíchnutými svíčkami, hned víte, co jediné to může znamenat. Pokud vstoupíte do domácnosti a tam se pečou malinké kynuté koláčky s náplní, logickyse ptáte, kdo se vdává? A když jsem dneska viděla v samoobsluze před sebou ve frontě u pokladny pána, který měl v košíku pár piv a brambůrky, napadlo mě, že to na výlet nevypadá. Nejspíš tento večer bude trávit u televize.Jistě, že existují výjimky. Jistě, že se můžeme nechat oklamat. Někdo to dělá schválně. Moje kamarádka Simona peče svému manželovi k svátku vanilkové rohlíčky a on má svátek osmnáctého června. I když to dělá skoro pravidelně, vždycky ho překvapí. No, kdo by v červnu čekal vanilkové rohlíčky? Legrační je, že vlastně i stravovací tradice jsou v podstatě biblická záležitost. Podle Božích nařízení se měly k určitým svátkům připravovat určité pokrmy a nápoje, aby slavnosti byly dostatečně slavnostní. Baví mě, že to děláme taky. 2026-08-31 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-08-31-05-57-00/ 2026-08-28 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-08-28-05-57-00/ Potrestat, ponížit, oslabit, fyzicky i psychicky udolat, to jsou důsledky nedostatečného stravování ve vězeňských zařízeních. Nemluvím ani o tom, že trestaný člověk musí jíst to, co mu dají a nemůže mít ani pomyšlení, že by si mohl dát k jídlu to, na co by měl zrovna chuť. Jednoznačně je omezování v jídle ať už v jeho rozmanitosti nebo v jeho množství formou trestu. Dokonce i já jsem kdysi potrestala své vzpouzející se dítě, které nechtělo jíst k večeři ani jedno ani druhé, pouhým suchým krajícem chleba.   Logickou dedukcí z toho plyne, že hojnost a dostatek rozmanitého jídla je naopak formou či projevem požehnání. Nejsem si jistá, že jsem si vždycky naplno uvědomila význam té hojnosti. Brala jsem ji jako samozřejmost a nezdálo se mi, že bych měla být nějak zvlášť vděčná. Vždyť jsem to snad ani jinak nepoznala. Inu, nebyla jsem ve vězení. Až jsem jednou navštívila výstavu obrazů. Jak obrazy souvisejí s jídlem, hladem a hojností? Velmi úzce, pokud se vystavují barokní zátiší. Vstoupila jsem do galerie a byla obklopena hojností a požehnáním. Ze zlacených rámů zářily z tmavého pozadí mísy nejrůznějších druhů ovoce, stolyprostřené bohatě řasenou drapérií vzácné látky, které přetékaly jídlem všech druhů, zvěřina, ryby, ptáci, pečeně, chleba, zdobené poháry s vínem, vázy plné květin, hojnost a malebná dokonalost rozmanitosti. Stála jsem v tichu přemožená tím luxusem tak dokonale zpodobněným na plátnech po stěnách. Má mysl na tu přehlídku překypující hojnosti reagovala jediným slovem: To je požehnání. Cítila jsem hmatatelně, co to slovo také znamená. Koupila jsem si tehdy u pokladny pohlednici s reprodukcí jednoho z těch obrazů a používám ji jako záložku. Chci, aby mi ten obraz připomínal, že hojnost není samozřejmá. Je to požehnání. 2026-08-27 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-08-27-05-57-00/ Autorem Myšlenky na den je Petr Hurych, kazatel církve Československé husitské. 2026-08-26 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-08-26-05-57-00/ Ptejme se: kým je Ježíš pro mne? Milí bratři a sestry, krásný den!Matoušovo evangelium nás v 16. kapitole (Mt 16,13–20) staví před otázku, která se na cestě naší víry naléhavě obrací na každého z nás: kým je ve skutečnosti Ježíš pro mne?Z evangelního příběhu je zřejmé, že tato otázka byla rozhodující pro zkušenost učednictví. Dosud se dvanáct apoštolů příliš neúčastnilo života a působení svého Mistra; Ježíš je nechtěl zkoušet, jestli ho doopravdy znají a nakolik pochopili tajemství Božího království. A tak když se zeptá, jaké o něm mají mínění lidé, obrací se přímo na ně: „A co vy, za koho mě pokládáte?“Toto je zásadní úryvek Písma pro učedníky všech dob, pro každého z nás. Víra nám totiž nebyla dána jednou provždy; naopak – stále musíme znovu a znovu objevovat Kristovu tvář a jeho evangelium, jít do hloubky jeho poselství, obnovovat svá životní rozhodnutí, aby byla v souladu s tím, co vyznáváme, a přemáhat pokušení myslet si, že už víme všechno, a dělat z víry zvyk.Na scéně našeho života můžeme ověřit, zda je pro nás Pán Ježíš významnou osobností dějin, která řekla a udělala něco důležitého, anebo Boží Pomazaný, který byl poslán, aby nám umožnil vstoupit do Otcovy lásky a aby proměnil náš život a svět, v němž se odehrává.Milí přátelé, učme se neuzavírat ve svých přesvědčeních a zbožných jistotách a zůstávejme otevřenými pro autentický vztah s Kristem. Ježíš nás volá k osobní odpovědi, k blízkému setkání, k tomu, abychom se nechali vtáhnout do přátelství s ním ve stále novém setkání, které po nás může chtít i to, abychom se rozběhli neprošlapanou cestou a dělali rozhodnutí jiná, než jsme si představovali. To platí jak pro naši osobní cestu, tak pro cestu církve a pro rozhodování na poli pastorace, kde si často myslíme, že by mohlo stačit, budeme-li pokračovat tak, jak jsme to dělali vždycky. Je však důležité, abychom se často znovu ptali: kým je Pán pro mne? Opravdu ho znám? Co ode mě dnes žádá jeho evangelium? Jaké kroky a jaká rozhodnutí bych měl udělat?Vzývejme Pannu Marii, která ve svém srdci hledala Boží vůli prostřednictvím svého a Božího Syna, aby nás stále vedla po cestě víry.překlad - zd -https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2026-08/papez-lev-ptejme-se-stale-znovu-kym-je-jezis-pro-mne.html 2026-08-25 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-08-25-05-57-00/ Vždycky se říká, že když je něco důležité, často se o tom mluví.  Byly doby, kdy jsem si nemyslela, že by jídlo mělo být nějak zvlášť důležité. Jasně, potřebujeme jíst, abychom mohli fungovat, ale co víc? Docela mě tehdy zaujal projekt pilulek, které obsahovaly všechny potřebné živiny, minerály a vitamíny, aby nahradily běžnou denní dávku potravin. Vím, že dnes na podobné bázi existují různé prášky, které se jen rozmíchají ve vodě a máte pokoj od nakupování, ukládání, vaření, mytí nádobí a uklízení kuchyně, a ještě nevynášíte tolik odpadků. Není to skvělé? Není.Pro běžný život běžného člověka mi takový příjem potravin přijde jako rouhání. Pokud někdo dlouhodobě není ochoten se opravdovým jídlemzabývat, jako třeba naučit se vařit, a tvrdí, že na to nemá čas, pak tvrdím, že žije špatně a že se mu to vymstí.Jídlo člověka kotví nohama na zemi, když si uvědomí, kde se berou brambory, nebo co je potřeba různých operací ke vzniku těstovin. Může se dotknout něčeho, co skutečně vyrostlo z hlíny, co by bez slunce a deště nebylo. Sezónní potraviny ukazují, jestli je jaro, léto, podzim nebo zima. Jsme v kontaktu s opravdovým životem. Tím nás nutí pozvedat oči k nebi, nebo tam někam a být vděčni, Bohu, přírodě nebo vesmíru za život. S jídlem sytíme hned několik smyslů – hmat, čich a chuť. Tohle pilulky ani roztoky nedokážou. Možná zaženou fyziologický hlad, ale smysly? Ty zůstávají hladové. Může být smyslově nenasycený člověk šťastný? Jak, když je vlastně hladový… 2026-08-24 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-08-24-05-57-00/ Miluju meruňky. Vždycky jsme měli doma na zahradě několik stromů a sklízeli z nich spoustu plodů. Nepamatuju si, že bych se jich někdy dokázala přejíst. A to jsem jich snědla určitě tunu. Přesto na jednu meruňku si budu vždycky pamatovat. Nebyl to plod z naší zahrady, nebylo to doma, bylo to na návštěvě u kamaráda, který bydlel na podnájmu v přízemí rodinného domu se zahradou. Taky tam rostla meruňka, bylo léto a na větvích stromu se slibně vybarvovaly krásné velké plody.Seděli jsme s pár přáteli na lavičce na zahradě a probírali jsme nějaké strašně vážné a zásadní problémy. Nevím už, o čem jsme mluvili, možná o vlivu individuálního stravování na stav planety obecně, ale zřetelně si pamatuju, jak za námi přišel pan domácí a donesl nám misku s meruňkami, pro každého jednu. Náš kamarád s díky misku převzal a všichni jsme čekali, že nám nabídne. Těšila jsem se na čerstvě utrženou meruňku, jak ji rozpůlím, vyndám z ní pecku a jednu polovinu si hned nacpu do pusy. Ta druhá půjde rychle za první a peckou se pak pokusím trefit do sudu na dešťovou vodu, co stál u nedaleké kůlny. Ovšem nestalo se to. Kamarád přidržel misku s meruňkami a řekl, že si je sníme později a že to bude krásné. Obratem se vrátil k původnímu tématu hovoru a nedal nám šanci protestovat. Čekala jsem, co s těmi meruňkami podnikne, mně by byly přišly luxusní k jídlu už tak, jak byly. Dočkala jsem se.Skoro navečer po zdlouhavé disputaci jsme se přesunuli do kamarádova pokoje, který byl pohroužen v šero. Jednak to bylo staženými roletami, jednak určitou pochmurností jeho zařízení. Řekl nám, ať se posadíme, že to za chvíli bude. Popsal nám, co s tím ovocem udělá a znělo to jako kdyby mluvil o sexu. Posuďte sami. Na malinkém talířku každý z nás dostal svou meruňku rozpůlenou a ozdobenou našlehanou smetánkou a poprášenou několika zrnky mleté skořice. K tomu byl přistaven šálek s trochou hutné temné silné kávy. Na stole hořela svíčka my jsme nábožně hleděli na ten výpravný proces. Velebnější konzumaci meruňky jsem nikdy předtím a zatím ani potom nezažila. Bylo to magické a nezapomenutelné. Myslím, že jsme společně vzdávali díky vesmíru za dokonalé plody země, za naše přátelství, a tak vůbec. Nikdy nečekám ráda na nic, zvlášť na jídlo ne, ale tady se to vyplatilo. 2026-08-22 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-08-22-05-57-00/ 2026-08-21 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-08-21-05-57-00/ Možná jste o prázdninách a dovolených navštívili jednu nebo více zemí, v Evropě i ve světě. A možná jste si všimli, že oblečení především mužské populace se smrsklo na minimum. Kalhoty a tričko. Přímá reakce na děsné vedro. Jsme v mnohém stejní a přesto nejsme stejní.I o tom je Myšlenka na den autora Daniela Ženatého. 2026-08-20 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-08-20-05-57-00/ Dnes byl volný den. Nemusela jsem do práce. Mohla jsem dělat, co se mi jen zachtělo. A mně se zachtělo vařit. Spokojeně jsem obhlédla zásoby v ledničce a ve spíži. Ano, mám k dispozici materiál, který dokážu přetvořit ve skvělé jídlo. Někdy v běžném provozu vařím jen tak mechanicky. Prostě připravuju nějaké jídlo, které si můj milý v poledne ohřeje nebo sní studené. Nic zvláštního do přípravy nevkládám, jen svou péči a zodpovědnost. Když ale vařím v dostatku času a mohu se plně soustředit, je to svého druhu obřad.Každou surovinu jsem brala do ruky s láskou a promýšlela, jakým způsobem ji upravím, aby co nejlépe vynikla její kvalita. Představovala jsem si, jak budou jednotlivé pokrmy ladit dohromady. Komponovala jsem estetické dílo podobné symfonii. Plánovala jsem, že bude obsahovat předehru – studenou polévku, hlavní věty vařené nové brambory s máslem a zelenou petrželkou, opékané kousky kuřecího masa, cukety a zelené fazolky. K tomu salát z rajčat, papriky a okurky, ochucený solí, olivovým olejem a pár kapkami balsamica. Možná přidám i codu, tedy nějaký lehký dezert. Vděčně jsem čistila zeleninu koupenou na trhu a myslela jsem na to, že vyrostla z hlíny, v paprscích slunce a v kapkách deště. Oceňovala jsem zralost, vůni a barvu rajských jablíček, salátových okurek a světle zelených paprik. Když jsem je krájela, připadala jsem si, jako bych tvořila umělecké dílo. Když to takhle popisuju, vypadá to praštěně, já vím, ale ve své prosluněné kuchyni jsem měla při přípravě oběda skutečně pocit, jako bych chystala posvátnou oběť. Každá dílčí operace musela probíhat s pozornou péčí, nesměly ji zakalit žádné negativní myšlenky, naopak vše muselo být doprovázeno láskou.Nejsem bláznivá ezoterička a nevznáším se v oblaku emocí pravidelně, ale při tomto konkrétním vaření jsem prožila výjimečnou zkušenost. Příprava jídla může být bohoslužbou, pokud k tomu zaujmu takový postoj. Chystám jídlo pro ty, které nejvíce miluji. V nich chci uctít i samého Krista. Byl to povznášející zážitek už jen při té přípravě, co teprve, když jsme to společně jedli! 2026-08-19 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-08-19-05-57-00/ Kananejská žena nás učí pokoře a rozhodnostiLev XIV. vedl polední modlitbu na náměstí Svobody v Castel Gandolfu.Drazí bratři a sestry, krásný den!V sobotu jsme rozjímali nad Pannou Marií a jejím nerozlučným vztahem k Synu: ani smrt nemohla přerušit toto společenství duše i těla, kterým je život věčný. Každá neděle nám připomíná, že táž plnost je připravena pro toho, kdo následuje Ježíše. Jeho zmrtvýchvstání není událost z minulosti, nýbrž nový život, který se týká právě nás.Důkazem je kananejská žena, klíčová postava úryvku Matoušova evangelia (Mt 15,21–28). Nepatří k jeho lidu a žije v cizím kraji, přesto však naléhavě usiluje o to, aby mohla mluvit s Ježíšem. Následuje ho jako učednice, kterou s ním již pojí určité pouto. Nemohli se nikdy předtím potkat, ale víra v ní už jakýmsi tajemným způsobem zakořenila. Sama pro sebe netouží po ničem; hledá pokoj pro svou těžce zkoušenou dceru. Důvěřuje v Ježíše, v němž poznává Mesiáše z Davidova rodu.Evangelista neskrývá překážky, které tato žena musí překonávat. Učedníci ji vidí jako člověka na obtíž a sám Ježíš odolává jejím požadavkům. Mistr se ve skutečnosti do tohoto kraje uchýlil najít opuštěné místo, aby se tam modlil a formoval své učedníky. V tomto okamžiku se však stane něco neočekávaného.Když nad tím rozjímáme, můžeme poznat Ježíšovu poslušnost, s níž naplňuje své poslání a nechává se zasáhnout tím, co vidí a slyší. Na konci oné ženě říká: „Ženo, jak veliká je tvá víra! Staň se ti, jak si přeješ.“Také dnes se církev může dát překvapit Božím působením a šířit Kristův pokoj i za vytyčené hranice. Jejímu poslání předchází Boží milost, která působí ve skrytosti svědomí, takže v každém setkání, dokonce i v tom, které ruší naše plány, je třeba nastražit sluch, otevřít oči i srdce tomu, co nám chce říci Bůh.Od oné kananejské ženy se učíme pokoře a rozhodnosti. Díky její víře se dozvídáme, že Boží stůl je připraven pro všechny a že nikdo není odkázán jen na drobky, protože každý má u Otce vlastní místo. Ve světle této víry vidíme jako nesnesitelné všechny nerovnosti, diskriminace a překážky, které narušují důstojnost příliš mnoha Božích synů a dcer.Drazí bratři a sestry: jsme církví Ježíše Krista ve zmučeném světě, ve světě, který usiluje o mír a pokoj. Prosme Marii, naši Matku, aby se za nás přimlouvala. „Z jejích rtů vytryskl nejsilnější a nejobjevnější hymnus, který kdy zazněl: Magnificat.“ Je to chvalozpěv toho, kdo se již dívá na realitu Božíma očima, a proto neztrácí naději a úsilí o lásku.překlad - zd -https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2026-08/papez-lev-kananejska-zena-nas-uci-pokore-a-rozhodnosti.html 2026-08-18 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-08-18-05-57-00/ Mám kamarádku, mladou krásnou ženskou, která je druhým rokem vdaná. Je ještě pořád tak trochu novomanželkou, ale už zkušenou. Manželský stav jí nesmírně svědčí. Vypadá čím dál líp. Asi to je tím, že je milovaná.Nedávno jsem si chvíli povídala s jejím manželem. Bavili jsme se o rozdílných biorytmech u partnerů v manželských párech a jak je to někdy problematické sladit dohromady. Shodli jsme se, že my oba jsme ve vztahu k našim manželským partnerům ti ranní, ti skřivani. On se lehce usmíval a říkal, že vstává z nich obou první. Sice chodí do práce na pozdější hodinu než jeho manželka, ale vyhovuje mu vstát si a prožít klidné pomalé ráno. Říkal, že Bára chodí na dřívější čas, ale vstává později. Prozradil, že si jeho manželka dává na vypravení do práce půlhodinu. S jiskřičkou v oku podotkl, že z té půlhodiny asi dvacet minut leze z postele. No a za deset minut stihne všechno ostatní. Velmi skromně a skoro jakoby nerad mi sdělil, že jí chystá s sebou do práce snídani. Doma by se najíst přece nestihla.Ach. Úplně mě to dojalo. Skoro jsem té Báře začala závidět. To je přece taková krása. Znám spoustu žen, které pravidelně ráno chystají svačiny do práce svým manželům a libovolnému počtu dětí. Znám pár žen, kterým jejich manželé nosí ráno kávu do postele. Ale asi neznám žádnou další ženu, která by dostávala snídani připravenou manželem s sebou na cestu do práce. Není divu, že tak kvete. Je evidentní, že je milovaná. Je živoucím důkazem pravdivosti rčení, že láska prochází žaludkem. 2026-08-15 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-08-15-05-57-00/ 2026-08-14 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-08-14-05-57-00/ 2026-08-12 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-08-12-05-57-00/ Kristův pokoj přichází do rozbouřených vodDrazí bratři a sestry, krásný den!Matoušovo evangelium k nám ve 14 kapitole hovoří o Ježíši, který na Galilejském moři přichází po vodě a přidává se ke svým učedníkům uprostřed bouře.Po zázraku s chleby a rybami přiměje Mistr své společníky, aby nasedli do lodi a odpluli na hlubinu, zatímco on se uchyluje na horu do samoty k modlitbě. Daleko od břehu se však ocitnou vydaní napospas vichru a jen s obtížemi pokračují v plavbě. Mají za sebou zkušenost úspěchu, když se stali protagonisty zázračného znamení, nyní však zjišťují, že jsou bezmocní a vyděšení tváří v tvář hrozbě vln a protivětru.Na sklonku noci k nim Ježíš přichází po rozbouřené hladině, oni jsou však vyděšení. On jim však říká: „Odvahu, to jsem já, nebojte se!“ Jeho přítomnost všechno mění: Petr dokonce zvládne udělat několik kroků po vlnách směrem k Němu; pak se ale vyděsí, začne tonout a Ježíš ho zachraňuje. Když pak Mistr nastupuje do lodi, bouře se utišuje; tehdy spontánně vytryskne ze srdcí učedníků vyznání víry: „Ty jsi opravdu Boží Syn!“Aby dospěli až sem, k tomu jim nestačilo být spoluúčastníky zázraku ani mít úspěch před lidmi; museli projít zkušeností vlastní slabosti a až v ní rozeznat Boží přítomnost. Jedině tak mohli opravdu otevřít oči a srdce jeho blízkosti a najít pokoj i uprostřed bouře.Tento zázrak nás tedy učí něčemu důležitému: na prvním místě nevyvyšovat se při úspěchu a nemít o sobě přílišné představy; a zároveň si nezoufat ani ve chvílích temnoty, když se cítíme bezmocní vůči trápením a když se navzdory všemu úsilí zdá, že spíše ustupujeme, než postupujeme. Za žádných okolností nás Ježíš neopouští; když ho pokorně přijmeme na palubu lodi svého života – v modlitbě, ve svátostech, v naslouchání jeho slovu – najdeme v něm pokoj, najdeme světlo a sílu pro naši cestu.Ať nám Maria pomůže žít takto, v důvěrném odevzdání Bohu – ta, která byla nazvána blahoslavenou, protože uvěřila.překlad – zd –, úprava -mh-https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2026-08/lev-xiv-kristuv-pokoj-prichazi-i-doprostred-rozbourenych-vod.html 2026-08-11 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-08-11-05-57-00/ Některé události v lidském životě nerozlučně doprovází jídlo. Vítání i loučení, začátky a konce životních etap, co vše má být doprovázeno jídlem. Pamatuju si hezký zvyk nosit novopečené mamince nějaké jídlo, aby nemusela mezi kojením a přebalováním vařit, ale mohla odpočívat. Mně přinesly sousedky slepičí vývar a bábovku. Jen tak mi to předaly mezi dveřmi, popřály k miminku a šly. Byla jsem tak dojatá!Svatební obřad bez hostiny? To přece vůbec nejde. A pohřeb? No to taky ne. Maturitní komisi se nosí chlebíčky a zákusky, aby byla dobře naladěná. Kdo ví, jak přísná by byla, kdyby její členové měli hlad. Oslavy narozenin jsou vlastně taky koncem jednoho roku života a zahájením dalšího. Moc se mi líbí zvyk, který někde dodržují. Když se do obce, ulice, domu, prostě někam do sousedství nastěhuje někdo nový, vítají ho starousedlíci přinesením nějakého jídla. Je to dobrá příležitost k seznámení a pomoc do začátku, než se nová domácnost zabydlí. V prostředí, kde žiju, se to nedělá. Ani já sama to nedělám. Líbí se mi to ale tak moc, že jednou s tím určitě začnu. Dovedu se vžít do situace.Představte si, jaké to musí být. Stěhovací vozy odjely a noví obyvatelé bytu stojí uprostřed všech krabic, tašek, skříní, stolů a židlí. Je večer a oni stačili orientačně rozmístit nábytek tam, kde se domnívají, že ho budou chtít mít. Našli už peřiny, ale zubní kartáčky ještě ne. V krabici nadepsané nádobí ale není nádobí, ale složený křišťálový lustr po babičce. Nápis totiž pochází ze stěhování úplně jiné rodiny, která ale poskytla krabice. Noví obyvatelé jsou špinaví, unavení a hladoví. Vtom zazvoní sousedka a jen tak mezi dveřmi se představí, podá talíř s bábovkou a řekne, ve kterém patře bydlí, kdyby něco potřebovali. Popřeje hezké bydlení a zmizí. Cítili byste se vítaní?Nic na tom není, a přesto to neděláme. Pojďme se rozhodnout pro podobná gesta. Na světě bude lépe. 2026-08-10 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-08-10-05-57-00/ Malé děti pijí mlíčko a papají kašičku. Hutnější jídlo by jim neprospělo. Nemají ještě zoubky, nepokousaly by nic tužšího. Apoštol Pavel píše ve svém prvním listu do Korintu, že nově obrácení musejí jako duchovní stravu dostávat také jen mlíčko. Hutnější pokrm je vyhrazen těm, kdo už mají nějaké duchovní zkušenosti a kašičce navykli. On tam těm svým učedníkům tak trochu vytýká, že pořád jen papají kašičku a živí se tím lehkým, povzbuzujícím a snadným, co následování Krista nabízí. Jsou tu však i další disciplíny, v nichž se potřebujeme zdokonalit a obstát v nich. Popisuje své dílo jako stavbu chrámu.On položil v jejich srdcích základ víry a odešel. Jiní kazatelé a učitelé vyučovali tyto nově obrácené lidi dalším pravdám a obrazně stavěli na Pavlově základě z obrácených lidí osobní chrámy, jejichž kvalitu Bůh časem prověří. Považuje za samozřejmost, že každé dítě vyroste a dospěje, na každé základové desce se zaskví budova chrámu. Někteří z obrácených však dospět netoužili. Chtěli zůstat dětmi věčně a živit se jen mlíčkem a kašičkou. Pavel to označuje za něco zcela nepřirozeného. Píše o jejich tělech jako o chrámech Ducha. V takových prostorách se dějí jen bohulibé věci. V chrámu Ducha svatého, našem těle, uctíváme Boha, obětujeme a přimlouváme se, sytíme hladové, těšíme smutné a poskytujeme útočiště pronásledovaným. Rozvazujeme pouta vězněným a ošetřujeme zraněné. Takové činnosti nevykonávají děti na mlíčku a kašičce. Takové poslání náleží dospělým věřícím, těm, kteří už vyrostli a konzumují hutnější pokrm. Někteří se mu brání. Nechtějí být velcí. Možná je jim namáhavé kousat, možná neovládají příbor. Ve dvou letech to je přirozené, ve dvaceti už je to ostuda. Dospívat je čestný úkol. Toužím po tom stát se krásným chrámem. Ušlechtilou stavbou, kde uctívání půjde samo, příjemným prostorem, kde každý najde potravu, pokoj a uzdravení. Jíst věčně kašičku netoužím. A vy? 2026-08-08 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-08-08-05-57-00/ 2026-08-07 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-08-07-05-57-00/ Už se vám někdy stalo, že jste chtěli odpovědět, ale nešlo to? Ne že byste snad zapomněli mluvit, ale proto, že člověk, s kterým jste mluvili, vám to jednoduše nedovolil. Vůbec ne proto, že by snad byl zlý a nezdvořilý. Naopak, proto, že byl ochotný, no až moc. I o tom je myšlenka na den, autora Daniele Ženatého. 2026-08-06 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-08-06-05-57-00/ Kristus sytí hlad po pravdě a životěDrazí bratři a sestry, přeji vám krásný den!Když posloucháme evangelium, často slyšíme vyprávění o zázracích, které Ježíš vykonal: jsou to skutky, které projevují jeho mimořádnou oddanost nám, tedy spásu, kterou přináší do světa. Pán je připomínán jako Ten, kdo dává životu smysl a osvobozuje jej od zla a hříchu.Když dává zrak slepým a sluch hluchým, Kristus neprovádí pouze zázračné skutky, ale všem zvěstuje, že Boží království je blízko. Proto Matoušovo evangelium ve 14. kapitole svědčí o tom, že Ježíš se neomezuje pouze na to, aby dal smysly těm, kteří o ně přišli, ale dává procitnout i našim smyslům. Hluchému, který opět slyší, Pán zvěstuje Dobrou zprávu, kterou má vyslechnout; slepému, který opět vidí, ukazuje nádherné dílo vykoupení, které se pro něj uskutečňuje. Stejně tak Ježíš dává hladovým jídlo: příhoda o rozmnožení chlebů znamená, že setkání s Pánem je naplňujícím zážitkem. Na poušti, tedy na místě naší nouze, je Kristus chlebem života. S ním je toho podstatného nadbytek: „Všichni se nasytili“ a zbylo „dvanáct plných košů“. Toto číslo zdůrazňuje, že Pánův dar je univerzální a že jeho prozřetelnost vůči nám nikdy neselže.Milí bratři a sestry, Kristus skutečně nasytí hlad lidstva, náš hlad po pravdě a životě. Zároveň nás jeho gesto učí, že nic se neztrácí, když se o to podělíme. Hromadění a plýtvání jsou naopak dvěma stranami téhož zla: chamtivosti. Tato nemoc duše způsobuje ztrátu rozumu, protože nás opájí bohatstvím do té míry, že zapomínáme na ty, kteří pláčou hladem a volají žízní. A tak před hojností věcí, které hnijí, stojí natažené ruce těch, kteří nemají co jíst, a spálené domy těch, kteří nemají mír.V poušti války a arogance se podívejme, s jakou laskavostí Pán „pozvedl oči k nebi“, „pronesl požehnání“, „rozlomil chleby a dal je“ svým učedníkům, aby je rozdali zástupu. V tomto zázraku lásky rozpoznáváme typické skutky Ježíše, které se výsostně ukazují při Poslední večeři. Tehdy nám totiž Boží Syn jako náš bratr v lidskosti daruje svůj vlastní život. Zatímco vychutnáváme milost eucharistie, zavazujme se svědčit o její kráse v našich každodenních gestech, počínaje požehnáním stolu, když sdílíme chléb v rodině a mezi přáteli. Ve společnosti Ježíše se i dovolená může stát časem bratrského klidu, do kterého zapojíme i ty, kteří vedle nás trpí nouzí.Prosme tedy Pannu Marii, starostlivou matku, aby nás vedla k růstu v lásce, aby nikomu nechyběl chléb vezdejší.https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2026-08/podcast-lev-xiv-kristus-nasyti-nas-hlad-po-pravde-a-zivote.html překlad -dv-, úprava -mh- 2026-08-04 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-08-04-05-57-00/ Budete mít zcela jistě stejné zkušenosti jako já. Na návštěvě v bohaté domácnosti jste se necítili bohatě pohoštěni, i když všechno, co vám tam nabídli, bylo jistě drahé a luxusní. Ale nějak to nebylo ono. Jako by tomu něco chybělo. Možná vlastnoruční podíl někoho z domácnosti, který by dokládal osobní péči. Snad trocha tvořivosti? A možná stejně jako já nikdy nezapomenete na topinky s česnekem nebo brambory na loupačku, které vám hostitelé podali jako to nejlepší, co zrovna doma měli, a vám to chutnalo jako ještě nikdy nic jiného na světě. Nějak jste cítili, že toto jídlo bohatě kořenila láska.Já moc ráda vařím. Baví mě chystat pohoštění pro návštěvy. Beru to trochu jako uměleckou disciplínu. Nehodila by se k tomu ještě omáčka? Co tak ještě nastrouhat trochu sýra? Bude se to pohodlně jíst, když to takhle nakrájím? Ráda používám čerstvé bylinky, protože ty dávají jídlu neopakovatelnou chuť. Příprava jídla pro mne znamená zamýšlet se nad surovinami a hledat jejich nejlepší využití. Jako bych u toho spolupracovala se Stvořitelem. Jak jsi to jenom myslel s tou dýní? Co bych já s ní provedla, aby co nejlépe vyzněla její původní chuť? Spekuluji, jaké druhy listových salátů natrhat do mísy, aby si vizuálně ani chuťově neodporovaly, ale hezky spolu barevně ladily. Vždyť já si s tím vlastně hraju!Dlouho jsem nerozuměla, co mí hosté na mém vaření vidí. Vždyť často to bývaly jen obyčejné topinky nebo něco podobně prostého. Dnes už vím, v čem spočívá tajemství toho, že o mně říkají, že jsem dobrá kuchařka. Není to v mimořádných surovinách, ani ve speciálně rafinovaných postupech. Vařím nejspíš docela obyčejně, ale já prostě k Boží lásce přidám ještě kapku té své. 2026-08-03 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-08-03-05-57-00/ Každý má s jídlem osobní zkušenosti, tak tomu bude každý rozumět. Zároveň je jídlo velice duchovní záležitost a v bibli je opravdu hodně zmínek o potravinách, jídlech, vaření a surovinách. Například mnoho zázraků se točilo kolem jídla, vzpomeňte jen na různé nádoby, v nichž neubývalo oleje, připomeňte si rozmnožené ryby a chleby z pár kousků na tisíce, nemůžu zapomenout na bohaté opulentní hostiny, které se staly ženskou přesvědčovací metodou, a které skvěle fungovaly! Obecně usuzuju, že Bůh má k jídlu dobrý vztah, protože vždycky nějak zakročil, když o jídlo byla nouze.Naše duchovní cesta se započala jako hledání zdravé stravy. Manžel měl po žloutence oslabený organismus a běžná strava mu nedělala dobře. Když jsme se dočetli o makrobiotice, zazdálo se nám, že by to mohlo být řešení. Přešli jsme k novému stravovacímu způsobu radikálně. Bílou mouku a cukr jsme jednoho dne spláchli do záchodu a od té doby jsme konzumovali pouze povolené zdravé potraviny. Bylo to nesmyslné, ale vášnivé. Studovali jsme každou dostupnou zmínku a sháněli potraviny a recepty. Bylo to v polovině osmdesátých let, takže vůbec nebylo možné běžně sehnat celozrnnou mouku a další suroviny. To nás ovšem nemohlo zastavit. Seznámili jsme se s lidmi, kteří měli pro zdravou stravu podobnou vášeň jako my, a byli už daleko zkušenější. Učili jsme se od nich nejen o jídle. Přes jógu jsme se dostávali stále blíže duchovním disciplínám. Byli jsme prostě na cestě. Jídlo postupně přestávalo mít tu důležitost, věci ducha začaly převažovat, až jsme vběhli do náruče Kristu.Po nějakém čase jsme pochopili, že on o nás dávno věděl a že nás k sobě lákal. Jídlo toho bylo součástí a my jsme na ně zareagovali. Dnes jsme dospěli v otázkách zdravé stravy k určitému kompromisu. Není nám jedno, co jíme a přemýšlíme o tom ať už ve vztahu k místu, kde žijeme, k ročnímu období, ke svému věku nebo fyzické kondici a zdravotnímu stavu. Jídlo je nám potěšením. Je pro nás důvodem k vděčnosti. Když si vzpomenu na naše první makrobiotické pokusy, jsem opravdu vděčná, že nás z toho období Bůh vyvedl.Má pro vás jídlo duchovní dimenzi? 2026-08-01 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-08-01-05-57-00/ 2026-07-31 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-07-31-05-57-00/ Někdy musíme udělat něco tak jednoduchého, že nás ani nenapadne uvažovat o tom, že se to nemusí povést. Začneme, a ejhle, ono to nejde tak, jak jsme si představovali. Začneme hledat, kudy z toho ven, jak pokračovat. A náhle jsme v úplně jiné situaci, než jsme chtěli být. Zvládneme to? Nezvládneme?I o tom je Myšlenka na den autora Daniela Ženatého 2026-07-30 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-07-30-05-57-00/ Drazí bratři a sestry, přeji vám pěkný den!Jádrem Ježíšova učení je tajemství Božího království, které dnešní evangelium přirovnává k perle a pokladu (srov. Mt 13,44–52). Podobenství nám dávají vytušit, jak velké je překvapení toho, kdo nachází to, v co nemohl ani doufat, a to do té míry, že prodat či opustit všechno se mu nejeví jako ztráta, nýbrž jako zisk. Evangelisté skutečně již od prvopočátku popisují povolání k následování Ježíše jako neodolatelné: svobodné, jistě, ale naléhavé a schopné vyvolat okamžitou, touhou poháněnou odpověď. To je první důležitý aspekt toho, jak je Bůh blízko a jak se dává najít. Setkání s jeho Královstvím je přelomem, který život neomezuje, ale rozšiřuje. Pokud je pak něco nutné změnit, děje se to, protože se otevírá více možností, nikoli kvůli jejich omezení.Pak je tu aspekt, kterému Ježíš – jak se zdá – přikládá velký význam: tím, kdo nachází poklad ukrytý v poli, je pravděpodobně rolník; perlu naopak rozpoznává jako velmi cennou obchodník. Následují další dvě podobenství, v nichž jsou hlavními postavami rybáři a učitel Písma, znalec starých i nových věcí. A pak jsou tu další, v nichž se Království zjevuje v ženě, která hněte mouku, v jiné, která uklízí dům, v králi, který plánuje válku, v muži, který plánuje stavbu věže, ve správcích, kteří spravují platby či investice, v pastýřích a zemědělcích. Zkrátka, Boží království odhaluje svou nezměrnou krásu různými způsoby, ale všechny – muže i ženy, mladé i staré, chudé i bohaté – volá k hluboké proměně. Každý jej může pochopit a je jím přitahován.Také dnes je církev společenstvím lidí různých původů, kultur, schopností a úrovní odpovědnosti, ale všichni jsou povoláni, aby se stali „jedním“ v Ježíši Kristu: On je ten skrytý poklad, ona drahocenná perla, síť, která shromažďuje ty, kdo jsou rozptýleni. Od počátku totiž Ježíš povolával a shromažďoval kolem sebe lidi, kteří by se jinak nikdy nesetkali. Právě tak ukázal, že Bůh nedělá rozdíly mezi lidmi a že jeho vyvolení je zalíbením zejména v těch, kdo jsou nepatrní a zavrhovaní.Bratři a sestry, nezbývá nám než prosit o dar, o tentýž dar, o jaký žádal mladý král Šalomoun. Je to dar rozpoznat perlu velké hodnoty, umět poznat poklad, kvůli kterému stojí za to prodat všechno. Zatímco spotřební průmysl mění náš vkus, vyvolává stále nové potřeby, aby nám pak prodával věci, které nás neuspokojují a někdy dokonce vnášejí jed do srdce, musíme se naučit vnímat to, na čem opravdu záleží: poklad, jímž je vztah s Bohem, který nám otevírá cestu k radosti a pomáhá nám co nejlépe prožívat vztahy mezi sebou.Ať přímluva Panny Marie, Trůnu Moudrosti, nasměruje k Ježíši naši touhu po životě, aby se mohl uskutečnit v plnosti.https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2026-07/lev-xiv-jezis-je-tim-pokladem-ktery-dava-smysl-zivotu.html 2026-07-28 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-07-28-05-57-00/ Když na jaře slaví své narozeniny můj muž, snaží se vždycky, aby se oslavy nepřeháněly. Nemá to rád. Jenže dostal jako rodinu nás tři. Mne a dvě dcery, které jsou v oblasti slavení naprosto po mně. Dokonce bych řekla, že mou vášeň pro oslavy všeho druhu ještě rozvinuly. Tak to má být.Když byly ještě malé holčičky a žili jsme z tatínkova platu, neměly jsme nikdy dost peněz na pořádný dárek pro tátu. On je totiž z rozpočtu neuvolnil. Buď tam opravdu nebyly, nebo dárek pro sebe nepovažoval za rozumnou investici. Jenže to nás nikdy nezastavilo. Pořádaly jsme na jeho počest ty nejokázalejší zábavy a události, jaké nás jen napadly. Samozřejmě koncerty a divadelní představení, tím jsme začínaly. Hostiny, ty nemohly nikdy chybět. Jednou, to jsme fakt už nevěděly, co bychom mohly ještě vymyslet, některá z nás, tuším to byla Adélka, vykřikla: „Ples!“ A tak jsme uspořádaly k příležitosti tatínkových narozenin slavnostní ples na jeho počest. Manžel odmítá tančit zejména na veřejnosti. Ale s oběma dceruškami pravidelně v kuchyni tančíval mazurku. Tanec schválně pletl, ale to holkám nevadilo. Byl to jen důvod pro divoké chichotání a nové a nové opakování tance. Bylo tedy jisté, že alespoň jeden tanec na plese bude umět zatančit.Největšímu zájmu samozřejmě byla vystavena otázka, co si kdo vezme na sebe, protože to je pro plesy otázka zásadní. Pak jsme vymýšlely výzdobu pokoje, občerstvení a hudbu. S oficiální královskou pozvánkou jsme si vyhrály opravdu do sytosti. Protože dcerušky byly ve věku, kdy viděly mnoho pohádkových plesů ve filmech nebo v televizi, perfektně tomu všemu rozuměly. Když ještě na oslavu přislíbila přijet i babička, byly dokonale spokojené. Nevím, jestli si oslavenec svou oslavu jaksepatří užil, my ano. Chtěly jsme mu tím říct, že je pro nás neskonale důležitý a že ho máme tak rády, že jen to nejbombastičtější a nejslavnostnější, co si umíme představit, je pro něj dost dobré.Od té doby už plesy nepořádáme. Pochopily jsme, že dárek musí těšit především oslavence. Pokud netančí nebo tančí nerad, oslavovat ho plesem je riskantní. A tak raději plánujeme výlety do lesů anebo na hrady a zámky spojené s dobrým obědem. Táta dostává lístky pro celou rodinu na koncerty svých oblíbených kapel. Takový způsob slavení nám vyhovuje všem. Nikdo se nemusí přemáhat a jsme spolu rádi. (Na ten dávný slavnostní bál však nikdy nezapomeneme.) 2026-07-27 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-07-27-05-57-00/ 2026-07-24 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-07-24-05-57-00/ Setkala jsem se s dívkou, která mě něčím štvala. Byla dost upovídaná, na všechno měla rychlou odpověď, do všeho se hrozně hrnula a všechno věděla nejlíp. Působila na mne agresivně a nežensky. Myslím, že mi připomínala mne samu v podobném věku. Nezdálo se mi možné, že bychom si mohly porozumět. Naštěstí to ani nebylo nutné. Potkávaly jsme se jen společensky a jinak jsme neměly mnoho společného. Netoužila jsem ji nějak víc poznat.Jenže za čas se začaly naše dráhy nenápadně protínat. Tu jsme se někde daly do řeči, onde jsme seděly vedle sebe. Jednoho dne se mě zeptala, jestli by se mnou mohla někdy mluvit. „To je nejmenší problém,“ řekla jsem, „bývám v knihkupectví každý den kromě pátku od deseti do pěti. Zastav se.“ Souhlasila, že se zastaví. Ale nezastavovala se. Bylo mi to divné, protože podle toho, jak se mi jevila, by správně měla přiběhnout hned druhý den. Nepřišla celý týden, dokonce ani ten další. Hm, třeba je nemocná, možná má karanténu, přemýšlela jsem. Začala jsem se za ni modlit. Pak jsme se v neděli zase potkaly.„Tak co, kdy přijdeš?“ připomněla jsem se. Byla jsem opravdu zvědavá, co by tak se mnou chtěla probírat. Omluvila se, že toho měla moc a že se opravdu zastaví. Uplynul týden a pak ještě jeden a nepřicházela. Malinko mě to znepokojovalo, protože když jsme se naposledy viděly, vypadala trochu schlíple. Nejiskřila tak jako obvykle. Něco se děje, to je jasné. Bylo to ještě trochu komplikované, než jsme se potkaly, ale nakonec k tomu došlo. Byla za tím přepracovanost a nešťastná láska. Najednou si sama se sebou nevěděla rady. Ztratila chuť do života, nic jí najednou nedávalo smysl. „Víš co, dám ti dárek,“ nabídla jsem jí. „Každý druhý týden ve středu ráno u mě v knihkupectví, než otevřu, pro tebe budu mít hodinu času. Chceš?“Chtěla. 2026-07-23 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-07-23-05-57-00/