/program/audioarchiv/?cycle=112&page=1&rss=podcast-google cs-CZ RADIO PROGLAS s.r.o. Potkaly jsme se nedávno s mou kamarádkou. Ona je o trochu starší než já a chystá se už brzy odejít do důchodu. Připadalo mi to zábavné. Musím se přiznat, že si uvnitř pořád připadám jako holka a tak až půjdu do důchodu já, budu se asi trochu cítit jako podvodnice, která na odchod do důchodu rozhodně nemůže mít ještě nárok. Majka to tak ovšem necítila. Byla skleslá. Mně se nedařilo chápat důvod její skleslosti, vždyť nemuset chodit do práce, ale přesto dostávat nějaké peníze a mít čas na všechno, co mě baví, to je přece fajn? Když jsem tohle souvětí vyslovila, podívala se na mne s tak bolestným výrazem, že jsem se až lekla.„Tak prosím tě, co máš za problém?“ zeptala jsem se přímo. Majka se rozplakala. Mezi vzlyky mi vyprávěla, že má pocit, že ještě v životě nic nedokázala a už vlastně skoro končí. A že neví, kde promarnila ten čas, že se pořád jen věnovala práci a rodině a najednou jde do důchodu a kde je nějaké dílo? Nevěřila jsem vlastním uším. Tahle Marie nevidí svůj život jako vrchovatě naplněný? Tak to je asi jediná na světě. Až budu psát knihu o obětavosti, bude to o ní. Jak skvěle vychovala své tři děti, to je zřetelně vidět na jejich životech a na jejich rodinách. Jak laskavě dochovala své i manželovy rodiče, to viděl Bůh. Věrně se modlila vždycky, kdykoli to bylo zapotřebí a já věřím, že spousta viditelných skutků se stala jen díky jejím neviditelným modlitbám.„Ach, Majko, čiň pokání,“ zcela vážně jsem jí nařídila. Ona myslela, že z promarněného života, já trvala na tom, že musí změnit svůj pohled na hodnotu svého života. Před Bohem je přece jedno, jestli někdo píše knihy, operuje nemocné nebo řídí stát. Je to stejně cenné jako dobře vychovat děti, věrně se postarat o staré rodiče nebo se vytrvale modlit. Copak Bůh s námi nedělá všechno, co čeho se pustíme? 2026-10-26 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-10-26-05-57-00/ Návštěvník Božího krámu chce v prvotním nadšení koupit Boží království. Co si ale skutečně odnese, je otázkou.  2026-10-24 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-10-24-05-57-00/ 2026-10-23 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-10-23-05-57-00/ Nevím, kde jsem to vzala, že musím každý strach překonat. Jsou přece tak různé druhy strachu. Můžu se bát na základě děsivých zážitků něčeho, co jinému člověku vůbec nepřijde jako něco strašného. Strach si můžu dokonce hezky vypěstovat. Navymýšlela jsem si strašidelné historky o zelené příšeře, která žije v bujné hromadě výhonků rostliny přísavníku uprostřed našeho dvora. Ta ohavná bytost žere hlavně kolíčky na prádlo, které do té zelené hromady padají, a vůbec sežere všechno, co se jí vyskytne na dosah. S vykulenýma očima jsem to vykládala dětem, aby po té zeleni nedupaly a byla jsem fakt přesvědčivá. Dokonce do té míry, že když mi tam spadne míček, s nímž přes tu hromadu hrajeme badminton, vůbec se mi tam nechce sahat. Živě si představuju, že po mé ruce šátrající mezi zeleným lupením něco chňapne. Manžel a dcery se mi smějí, ale musím přiznat, že tento strach mě vlastně baví.Nejčastěji se ale bojím vážných věcí. Můj osvědčený strach se týká přijetí. Opravdu se někdy bojím, že mě lidi nepřijmou, že mě odmítnou, že mě nebudou mít rádi. Když se to navíc občas opravdu stane, bojuje se mi hůře. Zápasit se strachem tohoto druhu se dá jedině pokáním. Změna smýšlení o sobě samé je jediným způsobem, kterým se něco pořídí. Bůh říká, že „si mě zamiloval a vyryl si mě do dlaní“. To si opakuju, když přichází známý pocit staženého žaludku a začínají se mi potit ruce. Připomínám si, že „kdyby mě otec i matka opustili, Bůh si mě k sobě přivine“. Někdy také pomáhá, když ve skrytu vypláznu jazyk na pomyslné nepřátele a řeknu: Můj tatínek mě má rád, heč. A pak si troufnu říci nebo udělat věci, které se mohou někoho dotknout, nebo se nebudou každému líbit.Zaujalo mě, co říká zpěvačka Girli: „Když se líbíte každému, znamená to, že jste neškodní“. 2026-10-22 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-10-22-05-57-00/ O eutanáziiXavier Normand z francouzského časopisu Le Pèlerin: Svatý otče, dobrý večer. Nejprve bych vám chtěl poděkovat za vaši apoštolskou cestu do Francie. Po čtyři dny žila naše země v rytmu všeobecného nadšení, které vyvolala vaše návštěva. Což je ve Francii opravdový úspěch. Děkujeme! Motto vaší apoštolské cesty znělo: „Aby svět měl život“. Téma péče o umírající se ve vašich projevech opakovaně objevovalo. Vlastně si myslím, že jste se o něm zmínil ve více než polovině svých promluv ve Francii. Mám na mysli zejména projev v Elysejském paláci a včerejší v Lurdech, kdy jste řekl, že to, co je legální, nemusí být nutně morální, což byla jasná narážka na nedávnou legalizaci eutanázie ve Francii. Ve Francii také máme princip „laicité“, tedy oddělení náboženství od politiky. Myslíte si, že když jde o důležité věci, když je v sázce mnoho, měla by být tato hranice překročena ve jménu prvenství svědomí? A pokud ano, překročil jste ji? Děkuji za vaši otázku. Řekl bych, že pokud jde o to, jak chápat oddělení církve od politiky, respektive církve od státu, jak jej vnímá církev, tuto hranici jsem nepřekročil. A rád bych vás vyzval, abyste si přečetli nebo znovu přečetli encykliku Magnifica Humanitas, kde v první části, v prvních několika kapitolách, hovořím o sociální nauce církve a říkám, že když církev mluví o obraně života, když mluví o otázkách sociální nauky, nevstupujeme do politiky, ale aplikuje evangelium na životy lidí. A mohou to být politici, chcete-li, z levice či z pravice, kteří v jistých situacích řeknou:  „Náboženství by mělo být výhradně v soukromé sféře.“ Ať si lidé dělají, co chtějí, ale jako stát musíme být odděleni. Právě proto jsem přijel do Francie především kázat evangelium, hlásat Radostnou zprávu, znovu potvrdit to, co potvrzuje sám Ježíš Kristus, když říká: „Já jsem cesta, pravda a život“, tedy hlásat pravdu, kterou nám Ježíš nabízí. Ochrana života je něco, co, jak všichni víte, církev učí a v co velmi hluboce věří. A tak na jedné straně samozřejmě vím, že ve Francii byl nedávno schválen určitý zákon, a také v jiných zemích Evropy i v jiných částech světa probíhá mnoho debat o otázkách souvisejících s koncem života. Ale zejména na místě, jako jsou Lurdy, kde lidé hledají něco mnohem hlubšího a chápou, že jejich život, i uprostřed nemoci, postižení nebo různých druhů bolesti, má smysl, církev, díky Ježíši samému, chce být těmto lidem nablízku a potvrzovat hodnoty, které myslím život sám o sobě pro nás všechny představuje. Řekl bych tedy, že je-li toto politika, vstoupil jsem do ní, ale nešlo o to vměšovat se do francouzské politiky. Šlo o to učit to, čemu církev skutečně věří.Přeložila JB, upravil MHhttps://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2026-10/podcast-slova-papezu-kdo-je-muj-blizni.html 2026-10-21 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-10-21-05-57-00/ Dávat Bohu, co je Boží, znamená pravdivost a svoboduMilí bratři a sestry, krásný den!Nedělní evangelium nás konfrontuje s jedním z nejslavnějších Ježíšových výroků: „Dejte císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží.“ Je tedy důležité, abychom jej zasadili do kontextu, v němž původně zazněl.Evangelista Matouš popisuje situaci, která je vůči Ježíši nepřátelská: farizeové se shromáždili, aby se ho pokusili zaplést svými rozpravami do léčky. Rozhodují se, že pošlou několik lidí, aby mu položili kontroverzní otázku: „Je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?“ Mistrova odpověď je chytrá, jelikož ho ochrání před pádem do pasti a odhaluje pokrytectví těch, kdo ho chtěli k pádu přimět. Vyžádá si od nich peníz daně, tedy denár. Oni mu jej dají a Ježíš se ptá: „Čí je tento obraz a tento nápis?“ Oni odpovědí: „Císařův.“ Pročež Ježíš odvětí: „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží.“V Ježíši spatřujeme Boha, který se nebojí dějin, nýbrž přichází, aby v nich zaujal místo. Jeho království nezbavuje člověka jeho povinností ani odpovědnosti. Žádá však život bez kompromisů, ve svobodě od špatných ambicí a nespravedlivých zájmů, život, v němž má naprostou přednost Boží království a jeho spravedlnost. V tomto smyslu je pravdivá ona chvalořeč, s níž se na Ježíše dotyční lidé obracejí, byť nejsou jejich pohnutky a motivy dobré: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je.“A právě to je, milí přátelé, charakteristika člověka, který „dává císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží“: totiž pravdivost bez ostychu a bez pokrytectví, svoboda pro dobro. Prosme Pána, aby nám pomohl být takovými lidmi. A svěřme se přímluvě Panny Marie.překlad – zd –https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2026-10/lev-xiv-davat-bohu-co-je-bozi-znamena-pravdivost-a-svobodu.htmlupravil - mh 2026-10-20 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-10-20-05-57-00/ Znám jednu holčičku. Nechodí ještě do školy, protože má odklad. Není právě komunikativní, ačkoli se mi zdá, že se dokáže domluvit, když chce. V jejím věku bývají holčičky ještě tak nějak přirozeně roztomilé a půvabné, ale to ona není. Pohybuje se jako klátivý dospívající. Možná je trochu rozmazlená, ale kdoví, jaká je doopravdy. Nedaří se mi to zjistit. Chtěla bych s ní navázat vztah, nějak se jí přiblížit, ale ona mě ignoruje. Maximálně mě pozdraví, ale nestane se to vždycky. Mám ráda její rodiče, a tak je to pro mne nepříjemná a nepohodlná situace.Dnes se mi o ní zdálo. Viděla jsem ji, jak se snaží těmi svými kymácivými pohyby nejistě tančit. Nebylo to ladné, nestíhala rytmus hudby a na její tvářičce se dalo číst, že si je toho vědoma. Ráda by tančila krásně, ale nešlo jí to. Chtěla svým pohybem něco vyjádřit, něco krásného, hlubokého, nad čím by se ostatním zatajil dech, avšak cítila, že to nikdo nevidí. Možná se i trochu bála, že se jí lidé vysmějí. Snad i přemýšlela o tom, že ji lidé nebudou mít rádi, když ona neumí hezky tančit. Bylo mi jí líto, ale nevěděla jsem, co dělat. Pak se mi zazdálo, že vidím ještě něco. Jako by uvnitř té holčičky žil pták podobný plameňáku. Byl s ní jedna bytost. Pohyboval křídly, když ona mávala rukama, poskakoval jejíma nohama. Ještě nebyl plně opeřený, ale zdálo se, že až bude, zabarví se do sytě kobaltově modré. Možná to byl její potenciál.Až vyroste, mohla by být v něčem výjimečně dobrá. Třeba z ní bude vědkyně, která objeví řešení nějaké záhady, spočítá tajemství vzdálené hvězdy nebo pojmenuje nový dosud neznámý druh exotického motýla. Třeba vynikne ve sportu a bude nejlepší široko daleko. Není v ní ukrytá malířka, sochařka nebo básnířka? Ještě to není vidět, ale něco v ní dřímá, něco tam žije, a to ji možná činí neklidnou. Cítí, že by chtěla vzlétnout, ale její perutě jsou zatím slabé, nejde to. V tom snovém obrazu mi připadala nesmírně křehká a silná zároveň, jen to ještě zvenku není pořádně rozpoznatelné. Teprve až jsem uviděla toho krásného plachého ptáka, co se postupně odívá modrým peřím, pochopila jsem. Musím být opatrná, abych ho nevyplašila. 2026-10-19 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-10-19-05-57-00/ Setkala jsem se s jednou paní. Stěžovala si mi na velké potíže se svým manželem. Usilovně se modlila za vyřešení těch potíží, ale nic se nedělo. Ptala se mne, jak se má modlit? Co z duchovní zbroje může použít, aby jej získala zpět? Připadalo mi to jako moc těžká otázka.Z našeho rozhovoru vyplynulo, že ona sama netouží být nějak zvlášť Bohu blízko. Nezdálo se, že by o tom přemýšlela. Chtěla jen zpátky svého vzdalujícího se manžela. Když jsem jí vyprávěla něco o tom, že se mohou znovu setkat, když se oba budou přibližovat k Bohu, kroutila hlavou. To její manžel určitě nebude chtít. Sama za sebe si tím také nebyla jistá. Opravdu jsem nevěděla, co jí poradit. Neměla jsem v rukávu žádná kouzla, která by přitáhla odcházejícího manžela. Neměla jsem ani žádnou naději pro jejich vztah, i kdyby se nakrásně vrátil. Co jí zaručí, že neodejde někdy příště? Já moc nevěřím ve stabilitu vztahů, které nestojí na Bohu. Ne že by nemohly existovat, jistě, že jsou. A také ne že by se nemohly hroutit vztahy, které na Bohu někdy založeny byly. Jen většinou se ten rozklad děje právě od toho základu. Ochladne ten první, nejzákladnější vztah, ten s Otcem nebeským a pak postupně zvětrává i ten druhý, manželský vztah. Tak to kolem sebe pozoruju.Když nechcete být blíž Bohu, jak můžete být blíž k sobě navzájem? 2026-10-17 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-10-17-05-57-00/ 2026-10-16 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-10-16-05-57-00/ Je dnešní doba horší, než byly doby předchozí? Častokrát totiž můžeme slyšet lehké povzdechnutí právě nad dnešní dobou. Tím povzdechem se vyjadřuje jakýsi pech, smůla, zrovna my jsme to slízli – ano, ale copak chcete dělat v dnešní době?Můžeme si v Myšlence poslechnout, co o své dnešní době říkal před 131 lety T.G.Masaryk. 2026-10-15 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-10-15-05-57-00/ Autorem Myšlenky na den je Pavel Pechanec, biskup Církve československé husitské. 2026-10-14 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-10-14-05-57-00/ Námi hlásaná radost je hluboká, konkrétní a krásná Milí bratři a sestry, krásnou neděli!V nedělním evangeliu Ježíš mluví o svatební oslavě, kterou chystá král pro svého syna (Mt 22,1–14) Svatba dítěte je mimořádná událost pro každou rodinu; tento šťastný otec se chce o svou radost podělit se všemi. Pořádá hostinu a zve velké množství lidí. Svatý Tomáš Akvinský říká, že dobro má ze své podstaty tendenci se šířit: „Bonum dicitur diffusivum sui“ (Dobro se šíří samo sebou). O této skutečnosti také hovoří obraz z našeho příběhu ve zvláštním kontextu aktuálního života. Přihodí-li se něco dobrého, zažehne se světlo, které vtahuje ostatní do účasti na vlastním štěstí.Tváří v tvář tak krásné nabídce se ale pozvaní nepřipojují k oslavě; naopak – stahují se a raději se dál věnují vlastním záležitostem. Někteří jsou dokonce tak znechucení, že napadnou, ba přímo zabijí královy posly. Někdy se i tohle může stát: dobro, které nabízíme, nedojde pokaždé pochopení, uznání a ocenění; někdy se setká s nepochopením a odmítnutím. To nás však nesmí odradit. Tváří v tvář odmítnutí král neodvolá svatbu a nezruší oslavy – naopak, rozšíří své pozvání na ještě větší zástup lidí a pošle své služebníky, aby je svolali z cest, protože radost novomanželů má být darem pro všechny.V tuto chvíli se ptejme: koho představují protagonisté tohoto příběhu? Sv. Jeroným identifikuje krále jako Nebeského Otce, ženicha jako Ježíše a nevěstu jako církev (srov. Komentář k Matoušovu evangeliu, kniha III, kap. 2). Mezi „účinkující“ ovšem patříme také my, které si Pán vyvolil, abychom s ním sdíleli své bytí a abychom spolu s ním přinášeli život. Tato svatební oslava je naší oslavou, hodovní síň jsou naše kostely, naše domy, místa, kde žijeme a kam se každý den vrací Syn Krále, Ježíš Kristus, hlásat svou lásku a očekávat naše „ano“. Tam se s ním setkáváme, oděni jako nevěsta v bílých šatech křtu a ozdobeni šperky dobrých skutků, které nás sbližují s Bohem a mezi sebou navzájem.Radost, kterou hlásáme, tedy není strojená, nýbrž hluboká, konkrétní, skutečná, krásná jako tváře lidí, které potkáváme, pravdivá jako práce, úsměvy, slzy, stisky rukou, gesta dobra našich dnů. A je to Boží dar pro spásu světa.Prosme tedy Pannu Marii, Matku Páně, ať nám pomáhá růst v této radosti a hlásat ji vždy a všude, dokonce i tam, kde se nesetkává s pochopením, hlásejme ji velkodušně, odvážně a s vírou.https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2026-10/lev-xiv-radost-kterou-hlasame-je-hluboka-konkretni-a-krasna.htmlupravil - mh - překlad - zd - 2026-10-13 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-10-13-05-57-00/ Je možné, že o této nemoci mluví v bibli prorok Habakuk před 2 tisíci a šesti sty roky, když praví „kostižer mi vniká do kostí“.  Co je mnohočetný myelom? Je to zhoubné nádorové onemocnění, u kterého se množí změněné plazmatické buňky v kostní dřeni. Plazmocyty jsou specializované bílé krvinky, které produkují protilátky proti cizorodým částicím (např. bakteriím), jsou tak součástí našeho imunitního systému. Nedostatek zdravých plazmocytů snižuje imunitu, zbytečné vadné plazmocyty se hromadí v těle a způsobují řadu problémů: např. poškozují ledviny a dělají v kostech dutiny, aby měly prostor pro sebe. Tyto buňky jsou věčné, protože - na rozdíl od jiných - neumírají.  Podobně jako naše tělo tvoří lidská společnost systém s řadou požadavků na řádné zacházení. Ve společnosti musí být imunitní mechanismy, které potlačují cizorodé skutečnosti. Takovými jsou dnes dezinformace, které se množí přes elektronická média a oslabují imunitní systém společnosti. Zdravá společnost má dostatek lidí, kteří považují hledání pravdy za samozřejmost. Jakmile začne těchto lidí ubývat, dezinformace získávají větší prostor. Dezinformace putují společností a rozkládají její skelet. Ten převážně tvoří uznání důstojnosti každého člověka. Když jsou někteří lidé nebo skupiny prohlášeny za méněcenné, jako by se rozpadla část naší kostry. Jako jsou myelomové buňky nezničitelné a zůstávají v těle, jsou dezinformace schopné usazovat se ve společnosti a zůstávají nevratně v mysli lidí.  Jak se mnohočetný myelom léčí? Myelomové buňky se v těle maskují tak, že je imunitní systém nerozezná od zdravých bílých krvinek. Současné metody spoléhají na umělé molekuly vpravené do těla pacienta, které dokáží rozpoznat myelomovou buňku, označí ji a předají imunitnímu systému k likvidaci. Podobně je třeba dezinformace označit a rozeznat, v čem je její závadnost. Jako je cílem imunitního systému zachování lidského života, ve společnosti se jedná o zachování důstojnosti každého člověka. Skeletem společnosti je totiž důstojné místo pro každého člověka. Dezinformace vytvářejí narativy, které se zahlodávají do paměti jejich konzumentů a vedou k nenávisti vůči druhým lidem.  Imunitním systémem společnosti je každý z nás, komu není lhostejný osud lidí. Imunitou společnosti jsou pak pravdivé informace. Rozlišit pravdu od lži je ve složité společnosti obtížné, protože se lež maskuje pravdou, jako myelomové buňky se schovávají mezi bílými krvinkami. Proto je potřeba nasazení řady lidí a institucí, aby to zvládly. Vzpomeňme na diskuze o škodlivosti očkování. Je snadné plácnout, že očkování škodí a postrašení lidé tomu uvěří. Označit takové tvrzení za lež vyžaduje práci, argumenty a přesvědčivé chování mnoha lidí, aby „postrašení“ se uklidnili. Zdravý imunitní systém společnosti je potřeba stále pěstovat, podobně jako se máme starat o své zdraví. Jiří Šenkýř, Ždár nad Sázavou 2026-10-12 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-10-12-05-57-00/ Představte si, že jste se ke konci prázdnin setkali s přáteli. Sedíte spolu na zahradě, opékáte špekáčky, kousky sýra a krajíčky chleba. Oheň praská a voní. Popíjíte pivo a limonády, které se chladí ve kbelíku se studenou vodou vedle lavičky. Povídáte si, smějete se.  O nedaleký strom se opírá kytara a vy víte, že později, až se všichni najíte, a ještě trochu víc se setmí, si společně zazpíváte. Teď jsou na řadě zážitky z dovolených. Každý něco prožil, každý něco vypráví. Jeden z přátel dává k dobrému historky z exotické ciziny. Vypráví vtipně, dobře si všímal různých odlišností a kulturních zvláštností, člověk ho poslouchá rád. Jeho žena přidává popisy jídla. Je kuchařka, takže problematice rozumí. Všichni jí rádi naslouchám, i když je nesmělá. Ale její popisy jídla jsou tak šťavnaté, že máme pocit, jako bychom s ní seděli u stolu plného různých podivných barevných a voňavých lahůdek, že se nám sbíhají sliny. Potom vypráví Pepa. Dává k lepšímu příběh, který se mu stal na dovolené před třiceti lety. Příběh je to zajímavý a Pepa je dobrý vypravěč. S napětím čekáme na pointu. Ach, dobře to dopadlo a všichni si oddechujeme. Pepa povzbuzen úspěchem svého vyprávění přidá ještě jednu podobnou historku. Znovu je to dobře vystavěný příběh s troškou napětí a hezkým poučením na závěr. Ale znovu se odehrává v době před třiceti lety. A mě napadne, že Pepovy nejlepší historky, co si vzpomínám, pocházejí vždycky ze stejné doby – před třiceti a více lety. Copak od té doby nebyl nikde na dovolené? Nikdy později nic zajímavého neprožil? Není to divné? Nevím, jestli jsem jediná, kdo si toho všiml a nechtěla bych jej nějak zahanbit. Ale pořád mi to vrtá hlavou. Jak to, že Pepa nemá nové příběhy?V noci jsem nemohla spát, možná za to mohly ty dva špekáčky, co jsem snědla, možná i ty dva Pepovy příběhy.  Strašně silně mi připomněly nedávný večer se sdílením svědectví o Božích zásazích v našem životě. Některá ta svědectví byla taky stará přes třicet let. Platí to ještě vůbec? Nemá být svědectví něco čerstvého, nového, co ještě voní životem? Sebelíp podané vyčichlé historky z dávných dob vlastně už ani za svědectví nepovažuju. Ne, že by nebyly platné, že by nemohly zvěstovat slávu Boží, ale pokud nemáte jiný důkaz kontaktu s Bohem, než příběh starý třicet let, pak ať je jakkoli dobře vystavěný, mám obavu, že máte problém. Bůh je přece Bohem dneška. Jasně je taky Bohem včerejška a zítřka. Ale o zítřku ještě nic nevíme a včerejšek už byl. Jestli si nemůžete vzpomenout na něco skvělého, zázračného, povzbuzujícího a povznášejícího, co se stalo včera nebo nejpozději před týdnem, znáte vůbec Boha? A kde teda je?Čerstvost je pro mne důležitým testem. Pokud si nemohu vzpomenout na nějaký svůj zážitek s Bohem starší maximálně týden, zdá se mi, že mám problém. Spojení se někde přerušilo. Kde je problém? Na jeho straně určitě potíže nejsou, takže já jako příjemce, musím zkontrolovat připojení. Kde jsem se minula cíle? Kde bude nutné změnit myšlení? Nutně potřebuju znovu navázat spojení s čerstvým životem. Být „blíže“. 2026-10-10 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-10-10-05-57-00/ 2026-10-09 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-10-09-05-57-00/ Kdo je můj bližní?Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu. Také jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: 'Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.' Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?“ On odpověděl: „Ten, kdo mu prokázal milosrdenství.“ A Ježíš mu řekl: „Jdi a stejně jednej i ty!“Papež Lev dodává:Podobenství, které Ježíš vypráví, se odehrává (…) na cestě, a je to cesta náročná a strmá, stejně jako život. (…) Život je však tvořen ze setkání, a v těchto setkáních se projevuje naše pravá podstata. Stojíme tváří v tvář druhému, před jeho křehkostí a slabostí, a můžeme se rozhodnout, jak se zachovat: postarat se o něj, nebo předstírat, že se nic neděje. Stejnou cestou přicházejí kněz a levita. Jsou to lidé, kteří slouží v jeruzalémském chrámu, kteří žijí v posvátném prostoru. Přesto však bohoslužba nevede automaticky k soucitu. (…) Když tu náhle přichází člověk, který je schopen se zastavit: je to Samaritán, tedy člověk náležející k opovrhovanému národu. V jeho případě text neuvádí odkud kam se ubírá, říká pouze, že byl na cestě. Náboženství zde nehraje žádnou roli. Tento Samaritán se zastaví jednoduše proto, že se ocitl před jiným člověkem, který potřebuje pomoc. Kdy budeme také my schopni přerušit svou cestu a projevit soucit? Když pochopíme, že ten zraněný muž na cestě představuje každého z nás. A tehdy nám vzpomínka na všechny ty chvíle, kdy se Ježíš zastavil, aby se o nás postaral, pomůže, abychom byli lépe schopní soucítit. (Lev XIV. – Generální audience, 28. května 2025)Přeložila JB, upravil MHhttps://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2026-10/podcast-slova-papezu-kdo-je-muj-blizni.html 2026-10-08 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-10-08-05-57-00/ František zacelil trhliny neshod a obnovil církevDrazí bratři a sestry, pěkný den!Evangelní podobenství, které se čte v nedělní liturgii, vypráví o Ježíšově životě a osvětluje smysl jeho poslání (srov. Mt 21,33–43). On je Syn Boží poslaný na svět, je však odmítnut právě těmi, kdo by ho měli přijmout s otevřenou náručí. Ten, který přišel, aby přinesl spásu, je odsouzen; ten, který chce darovat život, je usmrcen. Kristovo učení nás vede k zamyšlení nad mnoha krutostmi, které ničí svět a dějiny národů, a zároveň nám zjevuje stále větší milosrdenství Jeho Otce.Násilné odmítnutí totiž nezlomí Boží vůli, která ve své nekonečné spravedlnosti proměňuje zlo ve vykoupení: „Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním“. Ježíš sám připomíná tato slova žalmu, jenž oslavuje úžasné dílo, které vykonal Pán: právě to, co bylo odvrženo, se stává základem, na němž všechno spočívá. Takto Všemohoucí řídí dějiny a pomáhá nám ve všech našich pádech: Bůh nikdy neodvrhne náš život!Podle obrazu použitého v podobenství, onou vinicí, kterou je třeba obdělávat spravedlivě, je církev, kterou svými rozhodnutími budujeme nebo poškozujeme. V této souvislosti bych chtěl připomenout dělníka, plodně pracujícího na vinici Páně: svatého Františka z Assisi, kterého Ježíš sám požádal, aby napravil Jeho církev. Veden příkladem Ukřižovaného postavil František především svůj vlastní život na Kristově základu, sdílel s ním chudobu, radost i utrpení, až po mystické znamení stigmat. Jako muž vroucí modlitby, naplněný láskou ke všem, byl příkladem pro první bratry, kteří sdíleli jeho asketický život jako autentický předpoklad reformy církve. Svatý František ji obnovil díky víře v Pána Ježíše a zacelil trhliny neshod svědectvím bratrské lásky.Drazí, charisma svatého Františka přináší ovoce i dnes, po osmi stoletích: svědčí o tom nejen velká a živá františkánská rodina, ale i mnohé dary, které jeho duchovní dědictví šíří mezi Božím lidem. Když slavíme františkánský jubilejní rok, prosme zároveň vytrvale o dar míru a upřímně se zavažme k budování svornosti mezi národy.V tomto úsilí ať nás vždy provází přímluva Nejsvětější Panny Marie, naší Matky.Přeložila JB, upravil MH https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2026-10/lev-xiv-svaty-frantisek-800-vyroci-smrti.html 2026-10-06 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-10-06-05-57-00/ Na jednu stranu jsem byla malinko otrávená ze svého nového poznání, co to znamená být „blíže“, ale na druhou stranu jsem se cítila poctěná. Když Bůh někoho uzná za velkou holku, která může snášet některé obtížné věci stejně, jako to dělá on, to je samozřejmě lichotivé. Jen jsem si potřebovala nějak ujasnit otázku emocí. Ty moje mi nijak zralé nepřipadaly. Nepodléhala jsem jim, všechny ty nepříjemné rozhovory jsem zvládla vlastně s nadhledem, jen jsem se necítila dobře. Co k tomu říká bible?Nemohla jsem přijít na nic konkrétního, ale pomohlo mi trochu si promyslet klasická biblická stádia zralosti – děti, mládenci a otcové, jak je Jan popsal ve svém prvním dopisu. Připadlo mi, že děti jsou samozřejmě plné emocí, protože poznaly, že jsou jim odpuštěny hříchy. Radují se, jásají a emoce jsou pro ně moc důležité. Mládenci se učí bojovat, krmí se Božím slovem a učí se je používat. Jim už emoce nevládnou, možná se učí to zvládnout tak, aby emoce až následovaly za jejich rozhodnutími. A otcové? S těmi emoce nehýbou, stojí pevně plni vědomí toho, kdo jsou a kdo je Bůh, že emocím sami vládnou. Prostě poznali otce.Aha, to by ledacos vysvětlovalo. Dítko už nejsem a mládenčí věk mi zřejmě právě končí. Možná také začínám chápat, co to znamená být Bohu „blíže“. Zralé „blíže“ s sebou nese nejen to příjemné spočinutí v jistotě Boží náruče, v bezpečí Boží záštity a v nepřemožitelné zranitelnosti Boží lásky. Znamená také snášet některé nepohodlí, některé bolesti, některé starosti, které nese on. 2026-10-05 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-10-05-05-57-00/ To bylo opravdu hezké, jak jsem včera hned u první osoby, kterou jsem přede dveřmi bytu potkala, mohla začít nacvičovat změnu myšlení. Dostala jsem se k tomu prakticky až večer. Při chvíli klidu jsem si zase něco o pokání přečetla a narazila jsem na tuto větu: Bible nám také říká, že opravdové pokání vede k změně chování.Pokání jako změna v přemýšlení je asi jedna z nejobtížnějších disciplín, co znám. Jak se dá změnit myšlení? Mám dojem, že myšlenky v mém mozku mají už vyryté nějaké dráhy, po nichž se pohybují a zdá se mi skoro nemožné je vykolejit. Jak se to dá provést? Vůbec se mi nechtělo přemýšlet o sousedce, kterou jsem považovala za nesnesitelnou. Nebýt mé touhy být Bohu blíž a všem těm souvislostem, které se z ní vyvinuly, nikdy bych se jí nechtěla zabývat. Ale vypadalo to, že přesně toto, má Bůh na mysli. Nepředstavovala jsem si, že to bude velká legrace, nebo procházka růžovým sadem, ale přece jen se mi nechtělo se touto paní zabývat.„No dobře,“ řekla jsem sama sobě nahlas, „pojďme do toho.“ Zavřela jsem oči a v klidu a tichu jsem chvíli seděla. Napadlo mě, že bych jí mohla pro začátek jen tak neutrálně požehnat. Představila jsem si v mysli její sevřenou tvář, oči bez záře, rty bez úsměvu a fakt mi jí bylo líto. Byla bych chtěla najít pro její život nějaké polehčující okolnosti, ale žádné jsem nemohla najít. Neznala jsem mnoho detailů, jen co tak člověk o svých nejbližších sousedech může zjistit pouhým necíleným pozorováním. Nedařilo se mi najít žádný důvod ke vzniku sympatií. Byla mi prostě protivná. No tak jsem jí požehnala. Krátce jsem se za ni pomodlila.Seděla jsem dál a nevěděla, co si počít. Je to už všechno? Zvládla jsem celou svou dnešní lekci výuky o „blíže“? Pak mě napadlo, že možná ji já sama nemusím hned rovnou milovat. Třeba bude pro začátek stačit, že na ni budu pohlížet jako na někoho, koho miluje Bůh. Pak uvidíme. 2026-10-03 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-10-03-05-57-00/ 2026-10-02 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-10-02-05-57-00/ Už se vám někdy stalo, že vám byl doporučen skvělý film, skvělá kniha – a když jste film viděli a knihu přečetli, tak nic? Nebyli jste si jistí tím, že to bylo opravdu tak skvělé?Stala se někde chyba? Dá se takové situaci nějak vyhnout? Nebo je to v pořádku a jinak to nebude? I o tom je Myšlenka na den od Daniela Ženatého. 2026-10-01 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-10-01-05-57-00/ 2026-09-25 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-09-25-05-57-00/ Bible říká, že člověk by si měl více vážit kárání od přítele než lichotek od pochlebovačů. Je to ale těžké. Já si moc ráda poslechnu, jak jsem skvělá, hodná, krásná a šikovná. A asi jako každému se mi nechce naslouchat, jak jsem měla spíš mlčet než mluvit, jak jsem byla necitlivá a zranila jsem něčí city. Jak jsem reagovala pyšně a prchlivě, no prostě nechci slyšet pravdu.Nevím, jestli je možné se to nějak naučit. Pořád ještě se mi kroutí uši a lehce se mi svírá žaludek, když dojde na ono slavné kárání od přítele. Už jsem dost stará na to, abych to dokázala pokorně a ochotně vyslechnout, nebránit se a neprotestovat. Tím bych jen dala najevo, že zase tolik rozumu jsem ještě nepobrala. Cožpak o to, rozumem vím spoustu věcí. Učila jsem se nazpaměť některé verše z bible a tenhle z knihy přísloví mezi nimi byl také. Když přijde ta situace a mně se chce brečet, protože vidím, že můj kárající přítel má pravdu a já jsem to zase zvorala a je mi to líto, zkouším si v duchu ten verš připomenout. Je lepší, abych věděla, že něco nebylo v pořádku, než kdyby mi lhali, že jsem skvělá a pak za dveřmi jen pokrčili rameny. Je to s ní marné, nesnese pravdu, není schopná přijmout napomenutí. Je to nejspíš to nejtěžší učení, co může být. A nevím, jestli s ním budu kdy hotová. Nemám ráda bolest, kterou mi působí zklamání z vlastních selhání a stud za vlastní nedokonalost, kterou vidí někdo druhý. Jenže bez některé bolesti se nelze posunout. A tak kdybyste na mně něco viděli, přátelé, přijďte mi to říct. Dobře vím, že ani vaše část není snadná. Jak to zformulovat, abychom se jí nedotkli a nezranili ji? Však se známe. 2026-09-24 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-09-24-05-57-00/ Autorem Myšlenky na den je Petr Hurych, kazatel církve Československé husitské. 2026-09-23 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-09-23-05-57-00/ Zákon lásky, narušující zákon kalkulace, dává radostMilí bratři a sestry, krásný den!V nedělní liturgii nám Pán ústy proroka Izaiáše dává velký důvod k naději: říká, že jeho myšlenky nejsou našimi myšlenkami a jeho cesty nejsou našimi cestami. Ano, Boží plány jsou nekonečně větší, a řekněme dokonce, že i „lidštější“ než ty, které my lidé, poznamenaní hříchem, můžeme vymyslet a uskutečnit. Proto je zde prorokova výzva aktuálnější než dřív: opustit pokřivené způsoby jednání a vrátit se k Pánu, který sám je milosrdenství a odpuštění.Ježíšova podobenství v evangeliu popisují novost toho, co pro nás má Pán schováno, ale také všeobecně poukazují na odpor, který jsme připravení klást šlechetnější spravedlnosti a větší lásce – zvláště dnes, když nasloucháme příběhu o dělnících povolaných k práci na vinici; jedni na celý den, jiní jen na jednu či pár. V centru pozornosti tohoto podobenství však stojí moment odměny: hospodář plní slovo dělníkům první hodiny a platí jim podle dohody, chce však, aby viděli jeho dobrotu - a přímo před jejich očima jedná s těmi posledními zcela stejným způsobem.Je zde jeden detail, který by nám neměl uniknout. Hospodář dává svému správci přesné instrukce, v jakém pořadí má postupovat: dělníci byli vypláceni „od posledních k prvním“. Negativní reakci těch, kdo pracovali celý den, by se tedy dalo snadno vyhnout, jenže právě naopak je součástí plánu, jelikož zjevení Boží dobroty je tu pro každého, nejen pro někoho. Všichni získáváme radost, porozumění a budoucnost, když zákon lásky naruší zákon kalkulace, když zkušenost milosrdenství překoná zkušenost zásluh, když dar pokoje odstraní soupeřivost a přinese vděčnost.Bratři a sestry, být Božími spolupracovníky, pracovat na jeho vinici, sloužit jeho Království spravedlnosti a pokoje – to je milost! Tam, kam se vlamuje Boží novost, není prostor pro závist a rozpor. Hledejme tedy Pána, když se dává nalézt, vzývejme ho, když je blízko.Pohleďme na naši přesvatou Matku: je stvořením jako my, je však bez poskvrny, a proto nám pomáhá doufat v Boha a svěřovat se jeho milosrdenství, aby se tak jeho cesty staly našimi cestami a jeho myšlenky aby se staly našimi myšlenkami.překlad - zd -, úprava - mh -https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2026-09/lev-xiv-kdyz-zakon-lasky-narusi-zakon-kalkulace.html 2026-09-22 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-09-22-05-57-00/ Když jsem sama byla matkou malých dětí, často mi v zapeklitých výchovných situacích pomáhalo položit si otázku: Co je cílem výchovy? Dost mi to dávalo nadhled a poskytovalo orientaci v problému. Čeho chci svou výchovou dosáhnout? Jaké děti chci vychovat? Čeho dosáhnu neodvolatelným lpěním na svých nárocích? Nebude malý ústupek, větší míra svobody a zodpovědnosti spíše tím pravým prostředkem k cíli výchovy – samostatností dětí? Nebo má důslednost právě v této situaci dává v souvislosti s cílem větší smysl?Zvažovali jsme například, zda mladší dceru nutit do hudebních lekcí, protože ji zjevně nebavily, nerada cvičila a nijak se nám nedařilo probudit v ní nadšení pro hru na nějaký hudební nástroj. Do určitého věku jsme viděli, že cvičením na klavír se učí ještě i dalším dovednostem než jen vyťukávání nějakých písniček a prstových cvičení. Měli jsme za to, že tato pravidelná povinnost je součástí základního vzdělání a trvali jsme na pravidelném cvičení na klavír. Od šesté třídy jsme ji této povinnosti zprostili, protože si nepřála pokračovat. Tehdy jsme to vyhodnotili tak, že co mohla načerpat, snad načerpala. Dále by pro ni byla disciplína hraní na klavír jen bitevním polem pro šarvátky s námi rodiči a neočekávali jsme, že by si hru na klavír oblíbila. Její autonomnost a naše vzájemné dobré vztahy převážily. Cíl se změnil, protože s rostoucím věkem se změnily okolnosti.Tuto zkušenost zkouším aplikovat i na sebe. Mám se do něčeho pustit? Souvisí to nějak s cílem mého života? Co je vlastně cílem? Nezměnil se během plynoucího času a proměně okolností? A jenom tak nesměle se odvažuju optat: Bože, co je tvým cílem mé výchovy? 2026-09-21 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-09-21-05-57-00/ Jako dítě jsem byla pochopitelně naivní a všechno jsem se ráda učila. Nepochybně jsem každou novou zvládnutou dovedností rostla a nabývala osobní hodnoty. Jinými slovy řečeno, měla jsem se čím chlubit. A já se chlubila ráda. Postupně jsem zjistila, že nové dovednosti nejsou vždycky jenom zisk. Když se člověk něco už jednou naučí, musí to pak po zbytek života dělat.S jakou pýchou jsem šla poprvé, podruhé a asi i potřetí úplně samostatně pro mléko, chleba a rohlíky. Mohla jsem prasknout, že už to sama dokážu. Jenže když se to stalo mou běžnou povinností, přestalo mi to tak atraktivně připadat. Musím skočit pro nákup, no a co? O samostatném mytí nádobí nebo umývání schodů v domě se ani nebudu rozepisovat. Princip byl stejný, vývoj mého přístupu rovněž.S touto zkušeností mě zarazilo jedno místo v Písmu. Píše se tam, že komu bylo mnoho dáno, od toho bude také mnoho požadováno. My křesťani se mezi sebou pořád o něčem vyučujeme a já bych se toho skoro bála. Když totiž o něčem nevím, nikdo mi nemůže vyčítat, že to nedělám. Když ale vyslechnu vyučování na nějaké téma, pak už nemám výmluvu.Vím dokonce, že to ode mne bude vyžadováno. A to není jen tak. Tohle zjištění mnou docela otřáslo.Od té doby si vážně dávám pozor, na jaký seminář, na jaké konferenci se přihlásím. Vím už, že naučit se něco nového není jen tak. Bude se to ode mne vyžadovat. 2026-09-19 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-09-19-05-57-00/ 2026-09-18 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-09-18-05-57-00/ V Bibli najdeme texty, které nás pořád zneklidňují. Sice jsme už mnohokrát slyšeli je správně chápat. Ale to časem zapomeneme, a provokativnost textů se opět vynoří.Někdy to tak je s Ježíšovými podobenstvími. Podobenství je obraz. Malovaný slovy. A dobré obrazy nás také pořád přitahují, zneklidňují, cestujeme a kupujeme si drahé lístky do galerií, aby nám to zase vrtalo hlavou.I o tom je Myšlenka na den autora Daniela Ženatého 2026-09-17 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-09-17-05-57-00/ Drazí bratři a sestry, přeji vám pěkný den!Nedělní evangelium vypráví o jedné ze základních hodnot křesťanského života: o odpuštění. Ježíš o něm učil a dosvědčil ho svým příkladem až ke kříži, kde se modlil k Otci za své pronásledovatele slovy, která všichni známe: „Odpusť jim, neboť nevědí, co činí“.V našem úryvku se Petr dotazuje Mistra: „Kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nejvíc sedmkrát?“. Jeho slova svědčí o velkorysém srdci: číslo sedm totiž v Bibli symbolizuje plnost a „odpustit sedmkrát“ znamená odpouštět opravdu velkodušně. Ježíšova odpověď však jde ještě dál: „Neříkám ti sedmkrát,“ říká, „ale sedmdesátkrát sedmkrát“, tedy bez jakéhokoli omezení, nezměrně.A aby svou myšlenku lépe objasnil, vypráví Spasitel podobenství o služebníkovi, který měl u svého pána prakticky nesplatitelný dluh. Ačkoli mu byl z čistého milosrdenství odpuštěn, neprokázal stejné slitování svému příteli, a proto byl pokárán a přísně potrestán.Ježíš nám připomíná, že dar a odpuštění jsou základem naší existence. Všechno je nám dáno od Boha z čisté lásky a nikdo z nás nemůže tvrdit, že dokáže dokonale reagovat na takovou dobrotu. Nezištnost, jež je zdrojem života samého, je proto také nejlepším pravidlem pro lidské soužití. Zažíváme to každý den. Odpuštění je nepostradatelné a pokud chybí, nelze žít v pokoji; dříve či později vzniknou v srdcích i mezi lidmi konflikty, obvinění, zášť a pomsta, které ničí vztahy, rozdělují rodiny a vyvolávají války.Jedině odpuštění osvobozuje a vrací světlo, a to i tam, kde materiální a morální chudoba člověka na okamžik zatemnila obzor a znejistila cestu. Odpuštění je jako příznivý vítr, který rozptyluje i ta nejhustší mračna, abychom znovu zahlédli slunce. Apoštol Petr to zažil vícekrát; když potkal vzkříšeného Ježíše na břehu jezera, uslyšel od něj jedinou otázku: „Šimone, miluješ mě?“. Promluvil stejně jako na začátku, v den jejich prvního setkání, jako by se téměř nic nestalo. Taková láska, která zapomíná a uzdravuje, bude pro prvního z apoštolů znamením, které potvrzuje jeho poslání.Prosme tedy Pannu Marii, Matku milosrdenství, aby nám pomáhala odpouštět za všech okolností, i tehdy, kdy je těžké učinit první krok, a abychom s odvahou a vytrvalostí šířili pokojné a uzdravující světlo lásky, jež vítězí nad nenávistí a odzbrojuje každou zášť.překlad - jb -, úprava - mh -https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2026-09/lev-xiv-odpusteni-je-nepostradatelne-vraci-do-vztahu-svetlo.html 2026-09-15 05:57:00 https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2026-09-15-05-57-00/