Svátek
Svátek slaví sv. Hilarius
Liber pontificalis uvádí, že Hilarius pocházel z Cagliari na Sardinii. Přišel do Říma a stal se jáhnem, a to v dobách Eutychovy hereze, tedy v polovině 5. století. Spolu s puteolským biskupem Iuliem, knězem Renatem a notářem Dulcitiem byl roku 449 vyslán papežem Lvem Velikým na chalkedonský koncil jako jeho zástupce-legát. Zde se rozhodně a účinně postavil na katolickou stranu. Po návratu jej papež Lev Veliký jmenoval římským arcijáhnem.
10. listopadu 461 Lev Veliký zemřel (tento den je také jeho svátkem), již devět dní poté byl na jeho místo na základě jednomyslné volby povolán právě Hilarius. Nebylo nikdy jednoduché nastoupit do úřadu po skutečné osobnosti, natož světci, ale Hilarius, Lvův žák, se svého úkolu zhostil dokonale, takže se mohlo zdát, že pontifikát Lva Velikého pokračuje.
Roku 465 Hilarius svolal do Říma sněm, který se zvláště zabýval vztahy mezi církevními obcemi v Galii a Hispánii, řešil stav biskupů, kněží a jáhnů, vdov a kajícníků, a hájil důstojnost duchovenského stavu. Hilarius dbal i o vlastní diecézi, tedy Řím – to se prokázalo zvláště po vandalském vpádu. Podílel se na rekonstrukci 25 bazilik a jiných sakrálních staveb, vysvětil bezpočet jáhnů, kněží i biskupů.
Tento neúnavný biskup římský a náměstek Kristův završil svůj pontifikát po šesti letech a třech měsících. Zemřel 29. února 468. Jeho ostatky byly uloženy v bazilice sv. Vavřince ve Veranu. V nepřestupných letech se jeho památka slaví 28. února.
Svátek slaví Horymír
Toto jméno v sobě nese činnost, kterou jeho bájný nositel provozoval. Horymír chtěl totiž nalézt mír s horníky, chtěl, aby byl v dolech klid. Dolům se tehdy říkalo „hory“, proto Horymír. Někteří badatelé vidí v tomto jménu dokonce obdobu latinského jména Montanus, což bychom mohli volně přeložit jako „horal“. Horymír již dnes není tolik frekventované jméno jako dříve, snad proto je slaveno dnešního přestupného dne.