Myšlenka na den

Píseň Slávy
Při každé mši svaté, po přinesení darů knězi, následuje preface, tedy jakési úvodní slovo nebo také slavnostní řeč pronášená před lidmi a před Boží tváří. V ní se připojujeme k chvále celého nebe a zpíváme píseň o Tvé slávě, Pane, a voláme: „ Svatý, Svatý, Svatý, Pán, Bůh zástupů. Nebe i země jsou plné Tvé slávy. Hosana na výsostech. Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně. Hosana na výsostech.“
Často se nad těmito slovy zamýšlím. O tom, že nebe je plné Boží slávy, nepochybuji. Ale je i země plná Boží slávy? Tedy ne trochu plná nebo poloplná nebo poloprázdná, ale zcela naplněna Boží slávou? Je Boží sláva i uprostřed dětí umírajících hladem? Je ve válečných zákopech a v hromadných hrobech? Je pod sutinami trosek pobořených domů a u lůžek těžce nemocných?
Myslím, že je. Nemůže nebýt.
Boží sláva nezávisí na lidech a na jejich skutcích. „Byla tu dříve, než byl svět.“ (J 17,5) Není jen tam, kde si myslíme, že by měla být. Je úplně stejně i tam, kde my lidé vidíme jen zlo.
Tou slávou je Otcovo vyslovené Slovo, skrze které je všechno stvořeno a je to dobré. Tou slávou jsou kamenné desky desatera i čtyřicet let putování pouští. Na ni ukazuje betlémská hvězda.
Tou slávou je muž už potřetí padající pod křížem, který není Jeho, ale náš, protože „On nic zlého neudělal.“ (L 23,41) Je to Jeho prosebné volání z kříže: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ ( L 23,34) Ano, i v té největší bídě a bolesti každého z nás a celého světa je vždycky plně přítomná Boží sláva, je plná soucitu a něhy a otvírá dokořán dveře do Božího království každému, kdo se k ní obrátí.
To je ta Sláva, která naplňuje nebe i zemi. Sláva Kristova jména. Sláva Jeho Lásky, která, „… ať se děje cokoliv, všechno vydrží a nikdy nepřestává.“ (1.Kor 13,7-8)
Požehnaná Svatá Láska, která přichází ve jménu Páně ke každému z nás. Hosana na výsostech.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.