Sestry sv. Faustyny

Kongregace vznikla ve Varšavě roku 1862 a založila ji Teresie Ewa Potocká ze Sulkowskich (1814-1881) jako samostatnou a nezávislou řeholi. Vzorem jí byla Matka Teresie Rondeau (1793-1866) a její Dům Milosrdenství ve francouzském Laval, proto také Kongregace sester Matky Božího Milosrdenství tradičně uznává Matku Teresii Rondeau za svou spoluzakladatelku. Tato řeholní rodina je založena na  spiritualitě sv. Ignáce z Loyoly, zakladatele Tovaryšstva Ježíšova. V centru života víry těchto sester stojí slova "Ježíši, důvěřuji Ti". V nich je obsažena naděje, že vše můžeme, že pro nás nebude nic nemožného, že obstojíme v protivenstvích a překonáme všechny těžkosti a překážky v Ježíši a skrze Ježíše, který nám dává sílu ). Základními atributy provázejícími společenství sester ve víře jsou milost a milosrdenství, proto si také za svou patronku zvolily Marii - Matku Milosrdenství. Maria zná bolest matky - nositelky mateřství, která přihlíží obětování Syna, vidí Jeho bolest i ponížení, ale také prožívá mimořádnou milost vzkříšení. Jí je také dáno, aby byla mezi těmi, na nichž Pán staví svou církev, když sesílá Ducha Svatého. Maria - Matka vtěleného Milosrdenství je tedy patronkou této řeholní rodiny.

Do Domů milosrdenství přicházely hlavně dívky a ženy, které toužily změnit nemorální způsob či stav svého života, ale ve světě pro tuto změnu nenalézaly vhodné podmínky. Díky rodinné atmosféře ve společenství, oddělení od světa, výuce katechismu, modlitbám, vhodnému zaměstnání a práci na sobě samých, nalezly cestu k důstojně prožívanému křesťanskému životu. Při jejich výchově byla v duchu evangelia respektována svoboda a důstojnost člověka.

V meziválečném a poválečném období začaly do Domů milosrdenství přicházet i dívky a ženy se soudními výroky za protiprávní činnost. To vedlo ke změně způsobů výchovy a Domy milosrdenství tak posléze získaly uzavřený charakter.  Tato forma díla přetrvala do roku 1962. Přesně sto let po tom, co Matka Teresie Potocká založila kongregaci, byly Domy zestátněny. Sestry se přizpůsobily novým podmínkám a ujaly se práce s dětmi, vyžadujícími speciální péči, ústavů pro nemocné a opuštěné ženy. S nemenším nasazením sestry sloužily jako katechetky, sakristiánky, varhanice, vychovatelky v mateřských školách nebo jako pečovatelky o svobodné matky.

Od roku 1994 působí tyto sestry také v České republice, a to ve Dvoře Králové nad Labem a v Praze na Vyšehradě. Svým posláním chtějí odpovídat na aktuální potřeby církve a společnosti.

(převzato z www.kmbm.cz )