Pavel Smolek

Nějakým záhadným způsobem došlo k tomu, že jsem se postupně stal vedoucím našeho pražského studia Kristián...
Stalo se vám někdy, že se vám v hlavě usadila překvapivá myšlenka, které jste se nemohli zbavit a která se vám opakovaně vracela? Mě se něco podobného stalo nějakou dobu po převratu, kdy se mi v hlavě usadila myšlenka na křesťanské rozhlasové vysílání. Říkal jsem si, máme svobodu, mohli bychom mít i křesťanské rádio. Současně jsem pocítil velikou touhu se na vzniku takové rozhlasové stanice nějak podílet. Ale ne snad jako redaktor, spíš jsem chtěl jako dobrovolník využít svou profesi elektrikáře, při budování rádia.
Asi dva roky jsem sledoval dění u nás a žádná podobná rozhlasová stanice stále nevznikala. Navíc ve svém pragocentrismu jsem se domníval, že musí vzniknout v Praze. Kde také jinde, že?
Až jednou jsem zjistil, že kdesi na Moravě, v jakémsi Brně, jakási křesťanská rozhlasová stanice vzniká. Ale co teď? Jezdit zapojovat zásuvky z Prahy do Brna je trochu nepraktické a tak jsem přemýšlel, co bych mohl nabídnout. Pak jsem usoudil, že bych mohl posílat psané zprávy o dění v naší diecézi. Když jsem oslovil zástupce rádia a dal si s nimi schůzku, předestřel jsem otci Martinovi a bratru Martinovi svůj nápad. Stále mám před očima, když mi otec Martin řekl, že nic takového nepotřebují, ale že nemají v Praze žádného redaktora, jestli to nechci zkusit. Redaktora! Mám pocit, že jsem se ptal, co že to je a co by bylo náplní mé práce. Protože jsem odvážný člověk, tak jsem to zkusil. Otázka ovšem je, kdo tehdy projevil větší odvahu, jestli já nebo otec Martin a bratr Martin.
Naše rádio jsem zažil v dobách, kdy se budovala studia. Přijel jsem se do Brna alespoň podívat, když už jsem ty zásuvky rovnou nezapojoval. A pomalu jsem začal vytvářet vlastní pořady. Tehdy jsme ještě neměli vlastní studio a našli jsme zázemí u pražských dominikánů, kteří rozhlasové studio měli. Tady jsem od místního technika pana Jiřičky odkoukal, jak se střihá a jak by měla asi vypadat struktura rozhlasového pořadu. Vím, že tehdy jsem trpěl trémou, když jsem měl mluvit na mikrofon jen na záznam! Zanedlouho to bude 15 let, co jsem spojil svůj život s Proglasem a jestli jsem dnes už tím redaktorem, to musíte posoudit především vy naši posluchači.







