Pavel Mikšů

Na jednom z brněnských pahorků byl přijat mezi redaktory Proglasu. Dál chce svoji historii psát i ve vašich službách.
Vzpomínáte na nádherné předjaří roku 1976? Naši sousedé v paneláku určitě ano, protože právě v těch dnech si mí rodiče přivezli domů tvorečka, který dával svou přítomnost hlasitě najevo.
Kluk rostl jako z vody a ve čtrnácti odešel z Přerova, kde vyrůstal, do Kroměříže, aby se zasvětil do tajů zemědělské výroby a základů veterinární medicíny. Jelikož mu zvídavost vydržela, učil se po maturitě anglicky a pak šup do litoměřického Konviktu a poté na studia teologie do Olomouce. Odtud pak vedla cestička do blízkých Dolan, kde mladík vstoupil do Komunity Blahoslavenství. V tomto společenství pobýval plných 7 let. Postupně studoval a pracoval v zemi galského kohouta, v zemi Svaté a v zemi helvétského kříže. Napokon aj v krajine pod Tatrami. Z té posledně jmenované země pochází i žena, kterou miluje. S ní přišel do města, v němž byl na jednom z jeho pahorků přijat mezi redaktory Proglasu. Dál chce svoji historii psát i ve vašich službách.


