Tak jako paní Perestjuková,i já mohu mluvit o panu biskupu Kouklovi,jako o báječném člověku,knězi,biskupovi,...Poznala jsem ho jako děvče připravující se na biřmování.On mě i mou kamarádku biřmoval a tam se začalo naše dlouhodobé přátelství s Josefem,které nikdy nezkončí.Zprvu jsem mu chtěla z pozice mladšího,ovečky Boží,z obdivu,vykat.On mi však hned na mé oslovní,,pane biskupe,,odpověděl:,,Pán zůstal doma a biskup se jmeuje Josef,takže mi tykej,já jsem Josef.,,Byla jsem u vytržení,něco takového se mi nikdy nestalo,bylo to tak milé a laskavé od Josefa a časem se moje Josefe změnilo v Josífku,tak jak to píše paní Perestjuková.Později jsme spolu byli v častém kontaktu atˇ už osobním,pracovním,telefonickém,tak i medicinském.Josífek u nás v nemocnici totiž podstoupil úspěšnou operaci kyčelního kloubu.Vzpomínám,jak jsme se oba moc nasmáli,jelikož vidět biskupa v pyžamu a županu,má mít určitě důstojný ráz,my se ale na sebe s Josífkem podívali,pak jsme se oba podívali na jeho ,,oděv",pak jsme se opět podívali na sebe a začali jsme se oba současně smát.Ty chvíle už se nikdy nevrátí,ale už mi je také nikdy nikdo nevezme.Josífek už v mém životě bude navždy.Atˇ jej Pán Bůh přijme do své otcovské náruče a Pana Marie a všichni svatí,atˇ se za něj přimlouvají.Čest jeho památce.

Tak jako paní Perestjuková,i já mohu mluvit o panu biskupu Kouklovi,jako o báječném člověku,knězi,biskupovi,...Poznala jsem ho jako děvče připravující se na biřmování.On mě i mou kamarádku biřmoval a tam se začalo naše dlouhodobé přátelství s Josefem,které nikdy nezkončí.Zprvu jsem mu chtěla z pozice mladšího,ovečky Boží,z obdivu,vykat.On mi však hned na mé oslovní,,pane biskupe,,odpověděl:,,Pán zůstal doma a biskup se jmeuje Josef,takže mi tykej,já jsem Josef.,,Byla jsem u vytržení,něco takového se mi nikdy nestalo,bylo to tak milé a laskavé od Josefa a časem se moje Josefe změnilo v Josífku,tak jak to píše paní Perestjuková.Později jsme spolu byli v častém kontaktu atˇ už osobním,pracovním,telefonickém,tak i medicinském.Josífek u nás v nemocnici totiž podstoupil úspěšnou operaci kyčelního kloubu.Vzpomínám,jak jsme se oba moc nasmáli,jelikož vidět biskupa v pyžamu a županu,má mít určitě důstojný ráz,my se ale na sebe s Josífkem podívali,pak jsme se oba podívali na jeho ,,oděv",pak jsme se opět podívali na sebe a začali jsme se oba současně smát.Ty chvíle už se nikdy nevrátí,ale už mi je také nikdy nikdo nevezme.Josífek už v mém životě bude navždy.Atˇ jej Pán Bůh přijme do své otcovské náruče a Pana Marie a všichni svatí,atˇ se za něj přimlouvají.Čest jeho památce.

............čestné občanství končí, m.j., i smrtí. Tak bych mohla krátce zavzpomínat na našeho nejlepšího přítele biskupa ThDr. Josefa Koukla, našeho Josífka, s nímž jsme byli, až do posledních dnů, snad víc než rodina. Přetěžko se vyrovnáváme,m já i můj manžel Viktor, s tím, že musíme hovořit a psát o Josífkovi v minulém čase. Ale zaslouží si vzpomínku více než kdokoliv jiný. Měla jsem tu čest, úzce s ním spolupracovat v době, kdy jsem vykonávala funkci starostkyně obce Hrušovany u CV, a to od r. 1990 do r. 2002. Po celou tu dobu až do jeho úmrtí, jsme byli opravdu dobří přátelé. V kostele Sv. Václava ve Vysočanech, který jsme zrekonstruovali i díky jeho pomoci, jsem mu předávala certifikát čestného občanství obce Hrušovany , upřímně se z toho radoval, zvláště, když přišly naše dětičky z MŠ a každé z nich, mu předalo jednu růži. Takových krásných okamžiků s ním bylo bezpočet, on by si zasloužil daleko rozsáhlejší zavzpomínání. Důležité ale je, že ho máme hluboko ve svých srdcích a nepřestaneme mu děkovat za překrásné chvilky s ním strávené. Takoví dobří , vzácní a skromní lidé, by opravdu neměli odcházet. To je jediný okamžik, kdy nás zarmoutil. Čest jeho památce a dík za to, že jsme mohli být neustále v jeho blízkosti.
Alena Perestjuková - Libořice - Žatec