Skrytý poklad církve: velké adventní antifony

Datum vložení: 23. 12. 2010, 10:13
Autor: OnM
Rubriky: Advent, Hudba, Nábo

Ve dnech od 17. do 23. prosince představíme posluchačům tzv. „Ó antifony“, jež tvoří jádro posledního období přípravy na Vánoční svátky. Pět minut před večerními chvalami, tj. ve 21.00, popř. v neděli ve 22.00, uslyšíme výklad antifony, její recitaci a zhudebnění jedním z nejvýznamnějších současných skladatelů duchovní hudby, Arvo Pärta.

Zvěstování Panně MariiOsm dní před slavností Narození Páně, od 17. prosince, se v liturgii objevují texty, které svým původem sahají do poloviny prvního tisíciletí. Při večerních chvalách a nově také při mši svaté před evangeliem zaznívají antifony, jež v mnoha překladech začínající zvoláním „Ó“, podle čehož se nazývají „Ó antifony“. Tyto nenápadné texty, utkané ze starozákonních i novozákonních citací, jsou perlou mezi liturgickými modlitbami. Je v nich shrnuto očekávání Spasitele, kterým žil Izrael i první křesťané, a které je také jádrem adventní doby. Chceme proto posluchačům nabídnout toto bohatství církve, aby tak mohli prožít poslední, intenzivní, období přípravy na Vánoční svátky.

* * *

Původ antifon není přesně znám. Poprvé se o nich zmiňuje Boethius (480-525). V době papeže Řehoře Velikého, okolo roku 600, se píše v knize Liber responsalis sive antiphonarius, že antifony patřily ke chvalozpěvu Magnificat zpívaného ve večerních chvalách v průběhu sedmi dní, jež předcházely svátek Narození Páně.

Antifony mají přesně stanovenou strukturu. Začínají oslovením Mesiáše, jež bývá uvedeno zvoláním úžasu „Ó“. První slova jednotlivých antifon vypadají takto:

Ó Moudrosti (latinsky Sapientia)
Ó Adonai (Adonai)
Ó Kořeni Jesse (Radix Jesse)
Ó klíči Davidův (Clavis David)
Ó Východe (Oriens)
Ó Králi národů (Rex gentium)
Ó Emmanueli (Emmanuel).

Každá antifona dále pokračuje vysvětlením vstupního oslovení. Závěrem zaznívá prosba uvedená zvoláním „Přijď!“.

Pořadí textů není náhodné: Přiloží-li se k sobě počáteční písmena, začínaje poslední antifonou a konče první, vznikne tak latinská věta ERO CRAS, což znamená „zítra zde budu“. Ohlašuje se tak příchod Spasitele, ve kterém on sám odpovídá na volání a naději svého lidu.

Antifony se zpívají během večerních chval, což připomíná, že slíbený Mesiáš přišel, „když se svět skláněl k večeru“ (lat. vergente mundi vespere, hymnus k nešporám v době adventní), tedy když se blížil k svému naplnění. Mariin chvalozpěv, který následuje po antifonách, se tak stává vděčnou odpovědí na obdivuhodná Boží přislíbení. Přítmí večera, osvětleného pouze adventními svícemi, však dostává i jiný symbolický význam. Stále se prodlužující noc před zimním slunovratem připomíná temnotu lidského hříchu, v níž se ohlašuje naděje na budoucí spásu. Právě zde zaznívá volání po příchodu Spasitele. Je příznačné, že na 21. prosinec, kdy je noc nejdelší a začíná se vracet slunce, připadá antifona: „Ó Vycházející z výsosti, jase věčného světla a slunce spravedlnosti: přijď a osvěť ty, kdo jsou v temnotách a stínu smrti.“ Kristus je pravým světlem, které zahání temnotu. Od tohoto dne již v antifonách nezaznívají jen texty ze Starého zákona. Přistupují i texty novozákonní, tedy napsané po setkání s Mesiášem.

* * *

Arvo PartAntifony byly v dějinách vícekrát zhudebněny. Nejznámější je jejich chorální podoba. Ve 20. století představil jejich hudební podobu také estonský skladatel Arvo Pärt, jehož skladby budeme poslouchat v předvánočním týdnu.

Arvo Pärt bývá řazen k nejvýznamnějším současným skladatelům duchovní hudby. Narodil se roku 1935 v Estonském městě Paide. S kompozicí začal ve 23 letech několika skladbami pro klavír. Studia dodekafonie a serialismu ho přivedla k experimentům s dobovými avantgardními kompozičními systémy. Když však tato díla neprošla sovětskou cenzurou a když si autor současně uvědomil, že ho „soužití s atonálním systémem vedlo do slepé uličky“, odmlčel se a začal se věnovat studiu chorální hudby, renesanční polyfonie a barokní hudby. Pokoušel se také zjednodušit svou dosavadní tvorbu, aby z ní odstranil vše nadbytečné. Výsledkem byl osobitý styl, který sám autor nazývá tintinnabuli, což je latinský výraz pro zvonky. Arvo Pärt popisuje svůj styl takto: „Zjistil jsem, že stačí, když jediná nota zazní hezky. Tato nota, tichý zvuk nebo okamžik ticha je mi příjemný. Pracuji s několika málo elementy — jedním, dvěma hlasy. Stavím z jednoduchých materiálů — trojzvuků v jedné tónině. Tři tóny souzvuku jsou jako zvonky, proto používám název tintinnabuli.“ Pärtova hudba bývá charakterizována jednoduchou harmonií, často samostatnými notami bez ozdob, popř. trojicí not, jež stojí v základu západní harmonie. Proto bývá někdy označována za „svatý minimalismus“. Zároveň je to hudba, jež vyrůstá z ticha a do ticha vede posluchače: zde se odráží způsob tvorby estonského skladatele, jež je známá obdobími kontemplativního mlčení.

Dílo Sedm antifon k Magnificatu (1988, revidováno 1991) je psáno pro smíšený sbor. Stejně jako ostatní Pärtovy skladby je i tato charakterizována jednoduchostí, jež umožňuje zachytit skutečnou duchovní hloubku. Z důvodu autorova dlouhého pobytu mimo území vlivu Sovětského svazu je dílo psané v Německém jazyce.

* * *

V  pořadech budeme posluchačům krátce přibližovat význam antifon. Pro zájemce budou na stránkách duchovních pořadů zveřejňována podrobnější biblická vysvětlení.

Partneři

Více

Tabulka plánovaných výluk a proběhlých výpadků v poslední době.

Pout Krakov 2016

Programové tipy

PředchozíDalšíPředchozíDalší

Z jiných webů

tisk.cirkev.czwww.katyd.czwww.signaly.czwww.vira.cz

Jsme na sítích

FacebookTwitterTwitterSignályYouTubeGoogle

© 2016 VIZUS | CMS | technický správce

RADIO PROGLAS - K větší slávě Boží | správce obsahu | prohlášení | textová verze | mapa stránek | RSS

Právě vysíláme:
Písničky před svítáním; Písnička: Domov (2015); Interpret: Juráček Ado; Album: Juráček Ado: Live Radio Proglas 2015