* * *

Ó Vycházející z výsosti, jase věčného světla a slunce spravedlnosti: přijď a osvěť ty, kdo žijí v temnotách a stínu smrti.

* * *

Je pozoruhodné, že v den zimního slunovratu, tedy v den, od kterého začíná přibývat denního světla, oslovuje církev Krista: „Ó Vycházející z výsosti“. Tímto výrazem označuje Spasitele Zachariáš, když po narození Jana Křtitele zvolá: „Z milosrdné lásky našeho Boha nás navštívil ten, který vychází z výsosti.“¹ Mesiáš je zde přirovnán k vycházejícímu slunci, popř. k hvězdě, která svým příchodem ohlašuje nový den².

Druhý titul, jímž antifona oslovuje Krista, je „jase věčného světla“. Tímto výrazem je ve Starém zákoně nazvaná Moudrost³: Bůh je věčné světlo a Moudrost je jeho jasem. Starozákonní text lze chápat jako předobraz Nejsvětější Trojice: všechno, co Syn má, dostal od Otce, podobně jako jas pochází zcela ze zdroje světla.

Mesiáš je konečně nazván „Slunce spravedlnosti“. Ve třetí kapitole knihy proroka Malachiáše se ohlašuje Hospodinův den slovy: „Pro vás, kdo se bojíte mého jména, zazáří Slunce spravedlnosti s uzdravením ve svých paprscích…“⁴ Výraz „slunce spravedlnosti“ se již v Bibli později neobjevuje, avšak jistý text ze 3. století po Kristu vidí v onom slunci Ježíše Krista. Právě tato zmínka později pomohla stanovit datum Vánočních svátků do doby okolo zimního slunovratu.

Závěrečná prosba pochází také ze Zachariášova chvalozpěvu. „Navštívil nás ten, který vychází z výsosti, aby zazářil těm, kdo žijí v temnotě a v stínu smrti,“ volá otec Jana Křtitele⁵. Myšlenka osvícení lidí žijících v temnotě zároveň připomíná jedno z největších mesiášských proroctví Starého zákona: „Lid, který kráčel ve tmách, uviděl velké světlo, obyvatelům temné země zazářilo světlo.“⁶

Hovoří-li celá antifona o světle, můžeme se ptát, jaký je vztah světla k Bohu. Apoštol Jan ve svém prvním listu píše poprvé výslovně to, co již bylo nějak přítomno ve Starém zákoně: „Bůh je světlo“⁷. Prosíme-li Boha o světlo, prosíme především o jeho vlastní přítomnost, která jediná dokáže projasnit lidskou existenci.

Zveme vás k poslechu adventních antifon s uměleckou recitací a zhudebněním jedním z nejvýznamějších současných skladatelů duchovní hudby, Arvo Pärtem, od 17. do 23. prosince, ve 21:00, popř. v neděli ve 22:00. Pořad si můžete také poslechnout ZDE.

Německý text použitý ve zhudebnění Arvo Pärta:

O Morgenstern, Glanz des unversehrten Lichtes: Der Gerechtigkeit strahlende Sonne: o komm und erleuchte, die da sitzen in Finsternis, und im Schatten des Todes.

 ¹ Lk 1,78. Titul „Ten, který vychází“ pochází již z Zach 3,8 a Zach 6,12. Původní slovo sèmah, „výhonek“, které se v prorockém textu objevuje, je do řečtiny přeloženo výrazem anatolé, což často znamená „vycházející“ (hvězda nebo slunce). Tohoto řeckého textu použil i evangelista Lukáš.
² Německý text antifony, který je použit v hudbě Arvo Pärta, překládá výraz „Vycházející z výsosti“ slovem „Morgenstern“, jitřní hvězda.
³ Moud 7,26.
⁴ Mal 3,20.
⁵ Lk 1,79.
⁶ Iz 9,1.
⁷ 1 Jan 1,5.

Prameny: Gilbert, M. Le antifone maggiori dell’Avvento. In: La Civiltà Cattolica, sešit č.3802 (2008), s. 319-322. | Jeruzalémská Bible. Praha, Kostelní Vydří: Krystal, Karmelitánské nakladatelství, 2009. | http://arvopart.info  | Obrázek: Wikimedia Commons