Mojmír Trávníček (*1931–2011) začal publikovat už jako student, ale práce s literaturou se mu nikdy nestala nástrojem profesní obživy, byť po celý život přispíval do řady různých periodik, a to i samizdatových. Většinu svého života strávil ve valašských Huslenkách-Kychové ve funkci vedoucího dětské ozdravovny. Od konce 70. let se ovšem ve volném čase věnoval ediční práci na textech Jana Čepa, Jakuba Demla, Bedřicha Fučíka a Jana Zahradníčka, čímž výrazně dopomohl nejen k soubornému vydání jejich díla, ale rovněž k polistopadové recepci těchto autorů v odborných i laických kruzích. Jeho práce kritické a literárněhistorické byly souhrnně publikovány až po roce 1989. Za všechny připomeňme životopisnou knihu o Janu Čepovi Pouť a vyhnanství, monografii O Františku Křelinovi nebo dva díly memoárů Skryté letokruhy a V letokruzích naboso. Mojmír Trávníček dodával svému psaní jedinečný punc díky málo vídané čtenářské empatii, která byla pevně svázána s  etickými nároky na předkládaný text i jeho tvůrce, což pramenilo z jeho celoživotní křesťanské víry.