Zprávy o deliktech duchovních jsou povětšině zavádějící. Ne vždy totiž šlo o pedofilní zneužívání a ne vždy docházelo k sexuálním zločinům. Ne vždy se ho dopouštěli celibátníci. Na jednu hromadu se sesypaly tělesné tresty, sexuální obtěžování zletilých a pedofilní chování. Ihned se začalo uvažovat o celibátu jako o příčině vyvolávající pedofilii. Chápu, že celibát je pro mnohé sexuálně "uvědomělé" nepopulární. Co nepochopím, je mlčení o pedofilním zneužívání v rodinách. Počet zneužívajících rodičů (ať už vlastních či nevlastních) je nesrovnatelně větší, než u duchovních. Přesto se problematikou incestu znepokojuje málokdo.

Mediálním a skandalizujícím útokům se nevyhnul ani papež Benedikt XVI. Hovořilo se i o jeho předvolání k soudu v Oregonu či zatčení při cestě do Británie. Postupně se ukazuje, že žaloby mají jiný motiv, nebo jsou nespravedlivé a žalující strany je postupně stahují (např. v Kentucky).

Nevina papeže Benedikta XVI. a Apoštolského stolce však nevyvrací to, že ke zneužívání na mnoha místech (Spojené státy, Irsko, Německo, Malta aj.) skutečně docházelo a bohužel v některých případech docházelo k "zametání pod koberec". Svatý otec tvrdě odsoudil takové jednání, jak se můžeme dočíst v Apoštolském listě irským katolíkům. Dne 21. května 2010 schválil aktualizaci (zpřísnění) Norem o nejzávažnějších deliktech vyhrazených Kongregaci pro nauku víry. Vedle sexuálních zločinů duchovních na nezletilých se v Normách vypočítávají delikty proti svátostem Eucharistie a smíření.

Církevní hodnostáři, kteří kryli své podřízené, nebo se sami dopouštěli deliktů, jsou dnes již mimo službu. Vznikají speciální komise a telefonní linky. Jejich úkolem je chránit nevinné.